17 A 7/2020

Žalobce brojil proti výše uvedenému rozhodnutí žalobou podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). Stal se proto poplatníkem poplatku za řízení podle § 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve výši 3 000 Kč podle položky 18 bodu 2 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.

Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek s podáním žaloby, soud jej vyzval, aby tak učinil do 15 dnů ode dne doručení výzvy a poučil jej o následcích pozdního zaplacení či nezaplacení. Výzva byla žalobci doručena dne 14. 1. 2020, posledním dnem k zaplacení byla tedy středa 29. 1. 2020. Z výpisu z účtu soudu na č. l. 8 soud zjistil, že žalobce zaplatil soudní poplatek ve čtvrtek 30. 1. 2020.

Ve správním (i civilním) soudnictví je ustálen závěr, že při placení soudního poplatku převodem je rozhodující, kdy je poplatek připsán na účet soudu. Není podstatné, kdy žalobce dal pokyn k jeho převodu (srov. rozsudek NSS č. j. 8 Afs 37/2018-51 ze dne 28. 3. 2018, č. 3734/2018 Sb. NSS, usnesení velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 ze dne 10. 4. 2019 a v nich citovanou judikaturu). Na uvedeném nezměnil nic ani nález sp. zn. I. ÚS 2535/18 ze dne 21. 5. 2019, ve kterém Ústavní soud pouze identifikoval nevysvětlené rozpory v rozhodování správních soudů navzájem a ve vztahu k Ústavnímu soudu v otázce placení poplatku kolkovými známkami (zjevně nesprávné jsou tak názory dovozující z tohoto nálezu, že se na placení poplatku kolkovou známkou nutně musí uplatnit § 40 odst. 4 s. ř. s.). To však není nynější případ.

Žalobce tedy soudní poplatek zaplatil pozdě, a proto se k zaplacení nepřihlíží (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Z toho důvodu soud řízení zastavil podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spoj. s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).