5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

77 A 17/2020- 56 - text  10 77 A 17/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka a ve věci žalobce: D. T. D., narozen XX. XX. XXXX, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, v České republice pobytem Ch., zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2020, č. j. MV-179389-4/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2020, č. j. MV-179389-4/SO-2019 (dále též jen: napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2019, č. j. OAM-808-22/ZR-2019 (dále též jen: rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Jím bylo dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: zákon o pobytu cizinců) zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu, neboť žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 1. 2017, sp. zn. 3 T 138/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 9 To 96/2018, odsouzen jednak za přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve spolupachatelství, a to dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, a pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dle § 299 odst. 2 k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Současně byla žalobci rozhodnutím správního orgánu I. stupně žalobci dle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoví lhůta k vycestování z území České republiky v délce 30 dní od právní moci tohoto rozhodnutí a zároveň se mu uděluje výjezdní příkaz s platností 30 dní od právní moci tohoto rozhodnutí. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí není v souladu s přiměřeností rozhodnutí a že správní orgán dostatečně nezkoumal jeho možnou nápravu po propuštění z výkonu trestu a skutečnost podmíněného propuštění žalobce v roce 2016 vůbec nereflektoval. Rozhodnutí o podmíněném propuštění rovněž není ani součástí správního spisu, přestože v něm soud provedl zevrubné posouzení splnění podmínek dle § 88 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) a seznal, že žalobce svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení a do budoucna se dá očekávat vedení řádného života. Správní orgán tak zjišťoval skutkový stav vadným způsobem v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když de facto vycházel pouze z opisu rejstříku trestů a odsuzujícího rozhodnutí (více než 5 let starého) a nebral absolutně v potaz aktuální situaci, kterou v důsledku jejího nezjišťování ani zjistit a osvědčit nemohl. Žalobce dále namítal, že správní orgány neprovedly výslechy jeho družky a dětí, z kterých mohly správní orgány zjistit, zda a případně jak aktuální a závažnou hrozbou společnosti žalobce je. Žalobce nyní žije zcela bezúhonným způsobem, stará se o své děti a snaží se být platným členem společnosti, rozhodně se nedá říci, že by byl jakýmkoli nebezpečím pro společnost či dokonce aktuálně a závažným způsobem narušoval veřejný pořádek. Naopak od propuštění, tedy od 15. 4. 2016, se řádně stará o svou rodinu, vydělává finanční prostředky a žije bezúhonným životem a pro společnost není aktuální hrozbou. Žalobce dále argumentoval tím, že protiprávní činnost nemusí automaticky znamenat narušení veřejného pořádku. Žalobce připustil, že pochybil, avšak za své jednání byl dostatečně stižen nepodmíněným trestem. Otázkou řešenou v nyní probíhajícím řízení musí být to, zda aktuálně je pro základní zájmy společnosti skutečnou a dostatečně závažnou hrozbou. Tato skutečnost nebyla ve správním řízení nijak prokázána. 3. Další žalobní námitkou žalobce brojil proti nedostatečnému posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně ve vztahu k otázce posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí neřešil otázku, že žalobcova družka se stará o domácnost a žalobce vydělává finanční prostředky, na kolik jsou děti účastníka řízení na něm závislé atd. Žalovaná pak velmi stroze konstatovala, že správní orgán I. stupně se dostatečně vypořádal s přiměřeností. V situaci, kdy je ale správní orgán povinen postupovat dle § 3 správního řádu, tj. tak, aby zjistil skutečný stav věci, tak je jeho povinností, aby se minimálně pokusil o to, že rodinné příslušníky účastníka řízení buďto vyslechne, nebo ho jakýmkoliv jiným způsobem vyzve k tomu, aby se k předmětné problematice vyjádřil, případně se uvedené náležitosti pokusil zjistit sám jiným způsobem. Pokud však v rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje pouze vágní posouzení přiměřenosti rozhodnutí, je toto nedostatečné. Rovněž rozhodnutí žalované, která se s přiměřeností v odůvodnění rozhodnutí nevypořádala, je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu a s řadou mezinárodních úmluv a lidskoprávních dokumentů. Žalobce přicestoval do České republiky před více než 10 lety. Během této doby si zde vytvořil silné rodinné, ekonomické a sociální vazby. Má zde svoji rodinu a spoustu přátel. Veškerý jeho rodinný, sociální, kulturní a ekonomický život je tedy již dlouhou dobu spojen s územím České republiky. Ve společné domácnosti se svojí družkou a dvěma dětmi, nadto jedno z dětí nemá na území České republiku svou biologickou matku, neboť ta se o něj nestará. Stará se o něj tedy nevlastní matka, přítelkyně žalobce, pokud by tedy žalobce byl nucen odcestovat, na území České republiky by se o něj oficiálně neměl kdo starat. Správní orgán však tuto skutečnost vůbec neřešil. Jak přítelkyně, tak děti jsou na osobě žalobce silně emočně a sociálně závislí, kdy by případné odloučení mělo fatální zásah do života celé rodiny. Žalobce odmítá, že by se po dobu výkonu musel finančně o domácnost starat jeho přítelkyně, v té době žila rodina převážně z našetřených finančních prostředků, od návratu z vězení žalobce opět zajišťuje rodinu výhradně on. Žalobce namítal, že správní orgány naprosto nedostatečně posuzovaly zájem rodiny, zejména pak jeho nezletilého dítěte na zachování celistvosti rodiny a na straně druhé veřejný zájem. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítá žalobní námitky jako nedůvodné. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a spisový materiál. K námitce žalobce, že pobývá ve společné domácnosti se svou družkou a dvěma dětmi, přičemž jedno z dětí nemá na území biologickou matku a neměl by se o něj kdo starat, žalovaná uvedla, že zmiňovaným dítětem je syn žalobce D. D. T., nar. X, který dne X nabyl zletilosti dovršením 18 let věku. Dle žalované není relevantní poukazovat na nutnost péče o dospělého syna, na kterého nedopadá Úmluva o právech dítěte. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Jednání před krajským soudem 5. Dne 6. 5. 2020 proběhlo před zdejším soudem jednání ve věci samé, jehož se zúčastnila zástupkyně žalobce i zástupkyně žalované. Při jednání zástupkyně žalobce setrvala na své argumentaci uvedené v žalobě a uvedla, že úkolem správního orgánu bylo poměření závažnosti spáchaného trestného činu s rodinnými a soukromými vazbami žalobce na území ČR. K tomuto poměření řádným způsobem nedošlo. Nebyly zváženy individuální okolnosti, správní orgány se nedostatečně zabývaly rodinnými vazbami, fungování rodiny, a to k okamžiku vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dítě žalobce, které dosáhlo na počátku roku 2020 zletilosti, je stále ze strany žalobce vyživovaným dítětem. Správní orgány se nezabývaly tím, zda je pobyt žalobce ve Vietnamu reálný, možností jeho návratu zpět do ČR a případného získání jiného pobytového oprávnění. Správní orgány se ve vztahu k trestné činnosti zabývaly pouze skutkovou podstatou trestného činu, nezabývaly se motivy a dalšími okolnostmi, které ho ke spáchání trestného činu vedly. Správní orgány hodnotí dobu výkonu trestu jako bezvýznamnou pro proces integrace či pro rodinné vazby. Toto však nemá oporu ve spisu. Správní orgány se nevyžádaly podklady z výkonu trestu a neví, zda jej rodina ve výkonu trestu navštěvovala. Zástupkyně žalobce poukázala na aktuální judikaturu Nejvyššího právního soudu, dle které je zmíněné poměření provést důkladně. To se však v případě žalobce nestalo. Zástupkyně žalované nesouhlasila s argumenty žalobce a odkázala na napadená rozhodnutí a obsah správního spisu. Dále uvedla, že odkazy žalobce v žalobě na