2 Afs 25/2015 — Nejvyšší správní soud

77 Af 17/2020- 66 - text  18 77 Af 17/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: M. V., DIČ …, K., zastoupen: Ing. Ladislav Kubica, daňový poradce, Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2020, č. j. 11134/20/5100-41452-712079, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2020, č. j. 11134/20/5100-41452-712079 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k jeho odvolání částečně, a sice co do formulace části výroku, změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále též „správní orgán I. stupně“ či „správce daně“) ze dne 1. 2. 2019, č. j. 1023552/18/2407-50521-405107 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým správní orgán I. stupně rozhodl podle § 101h odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „zákon o DPH“) o uložení pokuty žalobci podle § 101h odst. 1 písm. d) citovaného zákona za nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě za období 2. čtvrtletí 2018 ve výši 50 000 Kč. Napadeným rozhodnutí bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně změněno tak, že do výroku byla vložena věta specifikující konec lhůty pro podání kontrolního hlášení, přičemž nově zněl výrok takto: „Shora uvedený správce daně rozhodl podle § 101h odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), o uložení pokuty výše uvedenému daňovému subjektu podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona za nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě, kdy náhradní lhůta pro podání kontrolního hlášení za období 2. čtvrtletí 2018 uplynula dne 27. 8. 2018, a kontrolní hlášení za předmětné období nebylo podáno, ve výši 50 000 Kč, slovy PADESÁTTISÍC Kč.“ (podtržení doplněno krajským soudem). Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že dne 25. 7. 2018 odevzdal daňové tvrzení k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2018 a následně pak příslušné kontrolní hlášení k tomuto daňovému tvrzení. Obsahem datové zprávy je datový soubor s příponou XML. Tento datový soubor obsahuje takové údaje, které zřejmě správce daně požaduje pro automatizované zpracování dat. Jak má tento datový soubor skutečně a jednoznačně vypadat, však není zákonným a ústavně správným způsobem dáno. Původně zákon stanovil, že formát a strukturu stanoví správce daně. Ten však nic takového neučinil. Žalobce tedy postupoval obdobně, jako v předcházejících, ale i následujících obdobích. 3. Do datové schránky žalobce bylo následně doručeno lakonické oznámení nazvané oznámení o neúčinnosti, ze kterého však není zřejmé, čeho se vlastně týká, co je žalobci vytýkáno nebo jaké je to rozhodnutí. Dne 10. 8. 2018 vystavil žalovaný výzvu, na kterou žalobce (pozn. žalobce v žalobě nesprávně uvedl „žalovaný“ na místo „žalobce“) reagoval sdělením, že kontrolní hlášení bylo podáno zprávou, jejíž součástí byla i příloha ve formátu PDF obsahující opis původního podání datového souboru kontrolního hlášení podaného ve formátu XML. Minimálně tedy v tento okamžik měl správce daně jednak podání ve tvaru XML, jednak opis v PDF, a mohl dané kontrolní hlášení zpracovat, případně rozporovat konkrétní nedostatky podání. Ani v tomto okamžiku však není zřejmé, jaké vady podání mělo. Správcem daně uváděné položky jsou zcela zjevně obsahem podaného kontrolního hlášení ve formátu XML. 4. Žalobce na výzvu správce daně reagoval i podáním následného kontrolního hlášení, kterým potvrzuje původní hodnoty podaného kontrolního hlášení. Žalovaný žalobcovu daňovou povinnost dle daňového tvrzení vyměřil, a ačkoli rozporuje formát podaného kontrolního hlášení, vyměřením daně odsouhlasil správnost uvedené daně. 5. Ve výzvách k odstranění vad žalovaný cituje zákon, avšak bez konkrétní souvislosti s případem žalobce a s kontrolním hlášením za 2. čtvrtletí 2018. Sdělení, že správce daně neeviduje podané kontrolní hlášení, ačkoliv na něj odkazuje, je dle žalobce zcela rozporné a nelze logicky splnit výzvu, která zároveň odkazuje na podání a ihned následně tvrdí, že takové podání není evidováno, a není tedy možné jej potvrdit formou rychlé odpovědi. Proti tomu se žalobce odvolal a napadl nelogičnost a nezákonnost postupu žalovaného. 6. Uvedený postup je v rozporu se zákonem. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. 22 Af 103/2017, který řešil povinnost odevzdat podání ve formátu a struktuře uvedené v § 72 daňového řádu. K této otázce krajský soud uvedl: „Nadto považuje krajský soud za důležité poukázat na to, že doposud je formát a struktura podání uvedených v § 72 odst. 1 daňového řádu zveřejňována pouze na webových stránkách daňové správy, vycházeje z interní normativní instrukce Ministerstva financí (D-349), tedy nikoli vydáním podzákonného právního předpisu (k jehož vydání ve vztahu ke stanovení formátu a struktury podání také absentuje výslovné zákonné zmocnění). Je tedy otázkou, zda lze vůbec aprobovat takový postup správce daně, který nejen, že vyžaduje po daňových subjektech splnění povinností, které nejsou podrobně a výslovně stanoveny zákonem, ani na jeho základě, ale který nedodržení takových povinností sankcionuje. V tomto ohledu lze přisvědčit žalobci, že povinnosti mohou být adresátům norem stanoveny pouze zákonem nebo na jeho základě, nikoliv však interní instrukcí daňové správy.“ Žalobce měl tedy za to, že odevzdal podání v nejlepší možné víře, ve správném tvaru, obsahově totožné s podaným daňovým tvrzení. Pokud žalovaný nerozporoval souvislost s podaným daňovým tvrzením, neuvedl konkrétní nesprávnost, neúplnost podaného kontrolního hlášení, pak v následných výzvách a vydáním platebního výměru správní orgán I. stupně postupoval nezákonně. Má-li podání vady, správce daně z úřední povinnosti vyzve podatele, aby je odstranil, a to v souladu s § 74 daňového řádu. Neurčité sdělení, že podání, aniž by bylo na jisto uvedeno které, jaké a z jakých důvodů je neúčinné, je tedy v rozporu se zákonem. Není možné vést řízení zcela neurčitým způsobem, ukládat povinnosti toliko citací zákona a žalobce vystavit plnění povinností nesrozumitelnými výzvami a odkazy na internetové stránky, jejichž obsah lze libovolně měnit, aniž by byly k tomu dány zákonné pravomoci. Žalobce musí mít uloženou povinnost zákonem a zákonným způsobem. 7. Žalobce doložil své podání, následně jej doložil i řádným opisem původního podání ve formátu PDF, ze kterého je zřejmý obsah podání. Takové podání je samo o sobě projednatelné. Je bez významu, zda je podání možno automatizovaně zpracovat správcem daně, neboť zákon nepresumuje vztah mezi projednatelností podání a možností jeho automatizovaného zpracování. Tedy, i když nelze podání zpracovat automatizovaně, neznamená to bez dalšího, že je neprojednatelné. 8. Žalobce dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Af 22/2019, kde se tvrdí, že žalobce je povinen postupovat dle XSD schémat zveřejněných správcem daně na internetu. Toto je ale v zásadním rozporu s ústavním principem právního státu, protože povinnosti lze uložit toliko zákonem a dle zmocnění v zákonem stanovených případech. Správce daně žádné XSD schéma zákonným způsobem nestanovil a nezaložil tak žalobci žádnou povinnost. Žalobci dokonce ani nebyl dán k dispozici spisový materiál. Žalobce dále namítal, že opis obrazovky ADIS není důkazním prostředkem a pokud žalovaný zjistil konkrétní chybu podání, čímž přiznává, že podáno kontrolní hlášení bylo a tento je schopen jej zpracovat, přečíst a vyhodnotit, měl postupovat dle zákonem stanovené povinnosti v § 74 daňového řádu. Teprve z vyjádření ze dne 13. 3. 2020, č. j.11134/20/5100-41452-712079, se žalobce dozvěděl, že předané kontrolní hlášení obsahuje tzv. duplicitní doklad. Jenže zákon o dani z přidané hodnoty ani jiný závazný předpis nikomu nestanovuje, že by doklady měly nést číselný nebo jiný kód v jedinečném provedení nebo závazném formátu a je ekonomickou realitou, že se tak děje, a programátorem stanovené pravidlo v XSD schématu není zákonným rozhodnutím, které by mělo vést k sankci vůči žalobci. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že žalobní námitky de facto korespondují s námitkami odvolacími, se kterými se vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Meritum sporu spočívá v posouzení otázky, zda byl dotčený platební výměr vydán v souladu se zákonem. Nelze přehlédnout, že žalobce důvody neúčinnosti podání ze dne 25. 7. 2018 nijak nezpochybňuje a toliko namítá, že učinil podání v nejlepší možné víře jako v předchozích obdobích, a pokud správce daně shodu nerozporoval a neuvedl žádnou konkrétní nesprávnost a neúplnost podání,