5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 50/2020- 63 - text  13 57 A 50/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: L. D. V. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2020, č. j. MV-23469-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 1. 11. 2019, č. j. OAM-6871-18/PP-2019, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť k žádosti nepředložil doklad prokazující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a zároveň byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území. II. Žaloba 2. Žalobce svou žalobu v prvním okruhu žalobních námitek odůvodnil tím, že žalovaná pochybila, pokud ho v důsledku přepjatého formalismu v rozporu s § 15a zákona o pobytu cizinců nepovažovala za rodinného příslušníka občana ČR, tj. jeho nevlastní dcery N. H., nar. X. (dále jen „občanka“). Žalobce poukázal na to, že marně navrhoval k prokázání této skutečnosti výslech svůj, dalších členů jeho rodiny a pobytovou kontrolu, kdy ve správním řízení tak nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav nutný pro rozhodnutí podle § 3 správního řádu. Takto bylo žalobci znemožněno prokázat, že byť po právní stránce není otcem občanky, ve skutečnosti jejím otcem je, pečuje o ni, vychovává ji a je mezi nimi pouto stejné jako mezi rodičem a dítětem. Žalobce zdůraznil, že výklad § 15a zákona o pobytu cizinců vyžadující právní rodičovství a pomíjející faktické rodičovství není ústavně konformní, protože pomíjí zájem dítěte, jeho citové a ekonomické vazby, kdy nucené vycestování žalobce povede k tomu, že obě nezletilé děti žalobce budou odkázány jen na péči matky, která se musí věnovat nejmladšímu dítěti, a rodina nebude mít prostředky na obstarávání obživy. Byť biologický i právní otec občanky nebyl zbaven rodičovské odpovědnosti ani vyživovací povinnosti, prohlášení občanky prokázalo, že o ni nepečuje ani ji nevyživuje. Podle žalobce nelze přihlížet k tomu, že občanka plnění vyživovací povinnosti nevymáhá a nečiní kroky ve vztahu k rodičovské odpovědnosti otce, kdy toto je svobodným rozhodnutím občanky. V popsaném postupu správních orgánů žalobce spatřoval porušení preambule, čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 10 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte a odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 1 Azs 241/2017- 32 ze dne 25. 10. 2017 a čj. 10 Azs 178/2018-37 ze dne 31. 1. 2019. Žalobce žalované vytknul, že se s touto argumentací užitou v odvolání nevypořádala v napadeném rozhodnutí. Žalobce dodal, že vzhledem k nouzovému stavu je jeho návrat na území zkomplikován, a to i zastavením přijímání žádostí o pobytová oprávnění na ambasádě v Hanoji. Žalobce první okruh žalobních námitek ukončil jednak akademickým tvrzením, že osvojení ze strany cizinců je ohroženo pobytovou nejistotou těchto cizinců, a dále prohlášením, že právě z tohoto důvodu se žalobce rozhodl posečkat s osvojením občanky do vyřešení pobytové situace žalobce, kdy žalobce splňuje veškeré podmínky pro osvojení občanky. 3. Předmětem druhého okruhu žalobních námitek byla nepřiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do života žalobce, manželky žalobce a jeho druhého dítěte s manželkou. Žalobce uvedl, že posouzení přiměřenosti žalovaná pominula, ač se toho žalobce v odvolání domáhal. Nepřiměřenost napadeného rozhodnutí žalobce spatřoval v následujících skutečnostech: Žalobce sice může požádat o pobytové oprávnění za jiným účelem, ale neprovinil se proti českému právnímu řádu, žije zde dlouhou dobu, má na území celou svou rodinu, zázemí, majetek, je zde sociálně integrován a má zde silné rodinné, sociální, kulturní a ekonomické vazby. Žalobce vychovává dceru a syna, narozeného v roce X., společně s manželkou – obě nezaopatřené děti jsou na žalobce velmi fixovány, jsou na něm existenčně závislé, o obě děti se žalobce stará, vychovává je a zabezpečuje. Občanka studuje na střední škole, sama se neživí. Je projevem nepřípustného formalismu, aby žádosti o pobytová oprávnění cizinců byly zamítány s odkazem na možnosti podání jiného pobytového oprávnění. Žalobce mohl podat žádost o jiné pobytové oprávnění, ale musel by se osobně dostavit na zastupitelský úřad ve Vietnamu, je to spojeno se značnými náklady a obecně je to fakticky nemožné (limity počtu žádostí a skutečná nemožnost získat termín pro podání žádosti) a od září 2019 bylo přijímání žádostí zastupitelským úřadem zcela zastaveno a nouzovým stavem je komplikováno. Nucené vycestování žalobce povede k rozdělení rodiny s velmi limitovanými šancemi na opětovné sloučení. Žalobce ukončil druhý okruh žalobních námitek námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí s odkazem na Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. 7. 2009 o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s tím, že žalovaná řádně nevypořádala v napadeném rozhodnutí odvolací námitky žalobce. 4. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce ve své žádosti označil jako občana EU, jehož má být žalobce rodinným příslušníkem, občanku. Matkou občanky je manželka žalobce, pobývající na území na základě povolení k trvalému pobytu od 19. 5. 2004. Přes výzvu správního orgánu prvního stupně žalobce nedoložil doklad prokazující, že je rodinným příslušníkem občanky, kdy byl žalobce poučen o tom, koho lze za rodinného příslušníka podle § 15a zákona o pobytu cizinců považovat. Žalobce v průběhu správního řízení nikdy netvrdil, že by byl v příbuzenském vztahu s občankou, ani to nikterak neprokázal. Provádění výslechu žalobce bylo nadbytečné, protože nebyl-li žalobce rodinným příslušníkem občanky, nemá další dokazování, například ohledně soužití, význam. Žalovaná odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 147/2013-29 ze dne 6. 2. 2014 a Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 15 A 55/2018-68 ze dne 12. 6. 2019, podle nichž výslech žalobce ani jeho manželky nemohly změnit závěr o nedoložení dokladu o tom, že žalobce je rodinným příslušníkem občanky. Pokud jde o žalobcem tvrzené situaci na zastupitelském úřadu v Hanoji, tato se netýká zákonnosti prvoinstančního rozhodnutí a navíc popsanou situaci žalobce neprokázal. Pokud jde o přiměřenost rozhodnutí, žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 6. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Vyjádření účastníků při jednání 7. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. 8. Žalobce zdůraznil ve vztahu k první žalobní námitce, že správní orgány měly vycházet z preambule směrnice 2004/38/ES, a ve vztahu k druhé žalobní námitce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 Azs 127/2018-30 ze dne 20. 9. 2018. 9. Žalovaná k první žalobní námitce uvedla, že rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 Azs 178/2018-37 ze dne 31. 1. 2019, na nějž žalobce odkázal v žalobě, se klíčové otázky řešené v této věci netýká. V. Posouzení věci soudem 10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VI. Rozhodnutí soudu 11. Žaloba je nedůvodná. 12. Soud vyšel z následující právní úpravy. 13. § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce. 14. Podle § 87e odst. 1 písm. a) ve spojení s § 87b odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců zamítne ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, jestliže žadatel není rodinným příslušníkem občana Evropské unie uvedeným v § 15a, nedoprovází nebo nenásleduje občana Evropské unie na území nebo nepředloží doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. 15. § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví, že rodinným příslušníkem občana