2 Afs 55/2016 — Nejvyšší správní soud

57 Af 42/2019- 85 - text  35 57 Af 42/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: BAU-STAV a.s., sídlem Loketská 344/12, Karlovy Vary zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Tomkem, sídlem Polská 61/4, Karlovy Vary proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2019, č.j. 41706/19/5300-22443-701226, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 12. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou osobně dne 10. 12. 2019, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2019, č.j. 41706/19/5300-22443-701226 (dále též jen „napadené rozhodnutí“ či „Rozhodnutí OFŘ“), jímž byla zamítnuta žalobcova odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty vydaným Finančním úřadem pro Karlovarský kraj (dále též jen „prvoinstanční orgán“ či „Správce daně“) dne 30. 11. 2017 pod č.j. 980739/17/2401-50523-402472, č.j. 980785/17/2401-50523-402472, č.j. 980815/17/2401-50523-402472 a č.j. 980850/17/2401-50523-402472 a tyto dodatečné platební výměry byly potvrzeny. 2. Předmětnými dodatečnými platebními výměry Finanční úřad pro Karlovarský kraj doměřil žalobci daň z přidané hodnoty: - za zdaňovací období říjen roku 2012 ve výši 240 000 Kč a současně stanovil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 48 000 Kč - za zdaňovací období listopad roku 2012 ve výši 240 000 Kč a současně stanovil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 48 000 Kč - za zdaňovací období březen roku 2013 ve výši 252 000 Kč a současně stanovil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 50 400 Kč - za zdaňovací období květen roku 2013 ve výši 252 000 Kč a současně stanovil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 50 400 Kč. 3. Žalobce požadoval případně též zrušení dodatečných platebních výměrů. II. Žaloba 4. Žalobce v žalobě uplatnil 3 skupiny žalobních bodů. 5. V části žaloby uvozené slovy „III. NESPRÁVNĚ A NEZÁKONNĚ APLIKOVANÉ NORMY“ uvedl, že dle jeho názoru je pro řízení o žalobě proti Rozhodnutí OFŘ, včetně přezkoumání zákonnosti předcházejících rozhodnutí Správce daně, stěžejním vypořádat se pro konkrétní skutkové okolnosti daného případu s výkladem a aplikací § 92 odst. 3 až 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) ve spojení s § 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu, a to zejména v souvislosti s přenášením důkazního břemene k prokázání existence či neexistence podvodu na DPH, resp. nevědomé účasti na něm, na žalobce a/nebo v souvislosti s unesením důkazního břemene Správcem daně ve vztahu k prokázání podvodně či zneužívajícím způsobem uplatněného nároku žalobce na odpočet daně, to vše v kontextu s nárokem žalobce na odpočet daně při splnění hmotněprávních a formálních podmínek ve smyslu § 72, § 73, § 26 až § 35a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“ či „zákon o DPH“) ve spojení s čl. 167 a násl. Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“). Žalobce má za to, že žalovaný, stejně jako Správce daně, vykládá a aplikuje shora uvedená ustanovení hmotných a procesních předpisů způsobem, který je věcně nesprávný a nezákonný, zároveň aplikuje judikaturu Nejvyššího správního soudu pro danou věc neadekvátním a nepřiléhavým způsobem. 6. Rozhodnutí Správce daně, která jsou potvrzena napadeným Rozhodnutím OFŘ, ukládají žalobci povinnosti v daňovém řízení (ve fázi dokazování), pro které nebyla dána opora v daňovém řádu, zejména pak nevyplývá z těch ustanovení daňového řádu, na která Správce daně odkazoval ve svých níže označených výzvách, tj. na § 92 odst. 3 a 4, ve spojení s § 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu. Mimo jiné tak již i z tohoto důvodu musel žalobce považovat výzvy Správce daně, včetně jimi ukládaných procesních povinností, za nezákonné [nezákonnost postupu Správce daně nelze zhojit účelovou konstrukcí skutkových okolností, o nichž žalobce neměl a ani nemohl mít žádného povědomí (žalobci tyto byly zpřístupněny, byť ve velmi omezené a obecné podobě, v průběhu výzev, které od Správce daně obdržel v souvislosti s touto či souvisejícími a souběžně probíhajícími daňovými kontrolami), na základě kterých se má k dosažení záměru Správce daně „zařadit“ do struktury jakýchsi spojených osob v řetězci subjektů; a navíc ještě spojených k dosažení účelu spočívajícím snad ve snaze uplatnit nárok na odpočet DPH podvodně nebo zneužívajícím způsobem]. 7. V dané věci je tedy dle žalobce předně nutné upozornit na to, že k ukládání dané procesní povinnosti Správce daně přistupuje poté, kdy nezákonně aplikuje čl. 167 a násl. Směrnice, aniž by disponoval takovými skutkovými závěry (skutkovými zjištěními), na nichž by osvědčil splnění Směrnicí stanovených předpokladů pro použití tohoto ustanovení, tzn.: • „řetězec subjektů“, když si lze jen obtížně představit, že by se žalobce v řetězci „spojil“ se subjekty, o nichž nemá ani povědomí, že existují či že jejich prostřednictvím bude korporace KV Production Servis, s.r.o., Lidická 398/63, 360 01 Karlovy Vary, DIČ CZ26378183 (dále též jen „Korporace KV Production“) plnit své závazky při obstarání reklamy přijaté uzavřením smlouvy s žalobcem. Je logické, pokud byla uzavřena smlouva, že „spojení“ (přesněji právní vztah) je mezi žalobcem a subjektem, s nímž žalobce smlouvu uzavřel, tedy s korporací KV Production. Je také logické, že pokud bylo předmětem smlouvy obstarání televizní reklamy v pořadech vysílaných Českou televizí, že plnění dle smlouvy o obstarání reklamy bude nutné realizovat prostřednictvím tohoto subjektu. Toto je jediné logické „spojení“, které lze objektivně a prokazatelně doložit a které také žalobce v průběhu daňové kontroly, stejně jako ve svých daňových tvrzeních, prokazuje a také prokázal. Další osoby, pokud je vůbec Správce daně označil v odůvodnění výzvy, jsou osobami, s nimiž se žalobce nespojil (a ani neprojevil vůli, aby jich bylo užito při obstarání reklamy, kterou měla pro žalobce zajistit, spolu s dalšími plněními, korporace KV Production), o nichž (jakož ani o plnění jejich daňových či jiných povinností, jako například zveřejňování účetních závěrek ve sbírce listin, či sídla na adresách, kde se nezdržují), neměl a nemá žádné povědomí, pomineme-li informace zpřístupněné žalobci přímo Správcem daně až ve výzvách či ve Zprávě o daňové kontrole ze dne 24. 11. 2017, č.j. 882903/17/2401-60563-401066 (dále též jen „Zpráva o daňové kontrole“). V podrobnostech se žalobce ještě k dané problematice nastíněné Správcem daně vyjádří v další části této žaloby. • „vytvoření právního vztahu (spojení) převážně za účelem narušení neutrality daně vedoucí ve svém důsledku k naplnění existence podvodu na DPH“, když ani v daném ohledu nelze logicky po dokazování před Správcem daně učinit závěr (pomineme-li neexistenci spojení, vyjma struktury právních vztahů „žalobce - korporace KV Production - Česká televize“ popsané v předchozí odrážce), že by účelem obstarání reklamy bylo (neoprávněné a nezákonné) narušení neutrality daně a nezákonný odpočet daně z přidané hodnoty nárokovaný žalobcem ve smyslu § 72 a násl. zákona o dani z přidané hodnoty a že by žalobce měl jakékoliv povědomí o existenci podvodu na DPH v rámci řetězce subjektů. Konkrétně je nutné uvést, že při splnění formálních i hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet daně z těchto plnění jsou předpoklady zákona naplněny, když toto naplnění podmínek zákona ze strany žalobce ostatně potvrdil sám Správce daně a taktéž žalovaný v bodě 35) Rozhodnutí OFŘ s tím, že žalobci nelze přičítat odpovědnost či zavinění ohledně jakékoliv vědomosti či účasti na podvodu na DPH. Důraz je současně nutno klást na skutkové okolnosti, které zde prokazatelně byly v době realizace předmětných zdanitelných plnění, když v žádném ohledu nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly později a které tak nemohly mít v žádném ohledu vliv na stav vědomí žalobce k datu realizace zdanitelných plnění. 8. Žalobce dále konstatoval, že uvedená problematika byla projednávána již v řadě soudních rozhodnutí, mimo jiné například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č.j. 5 Afs 60/2017-60, na který finanční správa reagovala tiskovou zprávou ze dne 15. 2. 2018 s názvem „Rozsudek NSS nic převratného nepřinesl“, z něhož lze citovat některé, pro toto řízení zcela jistě významné, názory finanční správy: • „Finanční správa se v těchto případech u každého daňového subjektu zabývá otázkou, zda tento o podvodu v řetězci obchodního věděl, či alespoň věd