4 As 40/2012 — Nejvyšší správní soud

77 A 101/2020- 35 - text  11 77 A 101/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobkyně: P. W., nar. xx. x. xxxx, zastoupená: JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Polská 61/4, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2020, č. j. KK/3229/DS/19-10, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2020, č. j. KK/3229/DS/19-10 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sokolov ze dne 24. 6. 2019, č. j. MUSO/75724/2019/OD/VEVL (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž jí bylo odňato řidičské oprávnění skupin AM, B1, B. Odnětí řidičského oprávnění žalobkyni bylo zdůvodněno nesplněním podmínky obvyklého bydliště na území ČR při jeho udělení a držení tak, jak stanoví § 82 odst. 1 písm. d) v návaznosti na § 2 písm. hh) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Krajský soud v Plzni již ve věci jednou rozhodoval, přičemž rozsudkem ze dne 23. 3. 2020, č. j. 30 A 140/2019-32 (dále též „předchozí rozsudek“), zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2019, č. j. KK/2205/DS/19-3, kterým bylo rovněž zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Důvodem kasace citovaného rozhodnutí žalovaného bylo nedostatečné posouzení proporcionality rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění žalobkyni poté, co jej nabyla před více než 12 lety. Tuto vadu soud uložil žalovanému v dalším průběhu řízení napravit a příslušné posouzení provést a přezkoumatelně odůvodnit. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve zrekapitulovala průběh správního řízení. Následně konstatovala, že ve smyslu § 92 odst. 7 zákona o silničním provozu ve znění účinném v daném období roku 2007, kdy došlo k udělení řidičského oprávnění žalobkyni (ke dni 1. 11. 2007) platilo, že splňuje-li žadatel o řidičské oprávnění nebo o rozšíření řidičského oprávnění všechny podmínky podle § 82 odst. 1 téhož zákona, má právní nárok na udělení řidičského oprávnění nebo na jeho rozšíření o další skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění. Ve smyslu 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu platilo, že lze řidičské oprávnění udělit pouze osobě, která má na území České republiky trvalý nebo přechodný pobyt. Ve smyslu § 2 hh) zákona o silničním provozu přechodný pobyt na území ČR měl trvat alespoň 185 dnů, pokud osoba neprokáže, že se na území České republiky připravuje na výkon povolání po dobu nejméně 6 měsíců. 3. Pokud jde o existenci přechodného pobytu v době podání žádosti o udělení řidičských oprávnění, podotkla, že podmínka přechodného pobytu byla do zákona vložena v souvislosti s novelou zákona o silničním provozu č. 411/2005 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2006. Legislativní zkratka „přechodný pobyt“ rozšiřuje dle této novely obsah pojmu přechodný pobyt, užívaného v jeho základním smyslu o určitou další kvalitu spočívající v délce trvání přechodného pobytu na území České republiky alespoň 185 dnů. V případě cizince občana EU je od výše uvedené novely do doby 185 dní možno započítat pouze dobu skutečně strávenou na území České republiky a právě takovýto přechodný pobyt je pak podmínkou pro udělení řidičského oprávnění českými úřady. Z výše uvedeného je patrné, že české úřady jsou povinny s pečlivostí sobě vlastní přistupovat k okolnostem naplnění přechodného pobytu žadatele - žalobkyně. 4. Za příslušnou změnu legislativy ve vztahu k prokazování existence obvyklého bydliště s účinností od 1. 1. 2012 žalobkyně nemůže nést negativní následky, neboť správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy dotčených osob dle § 2 odst. 3 správního řádu. Je pravdou, že její řidičský průkaz je neplatný z důvodu uplynutí data jeho platnosti. Žalobkyně uvádí, že byla hlášena v okrese S. na adrese X s tím, že jí byl dne 18. 9. 2006 vydán průkaz - potvrzení o přechodném pobytu na území č. VA 007577 ze dne 18. 9. 2006. I tato skutečnost dokládá, že k rozhodnému dni podání žádosti, tedy ke dni 1. 11. 2007, musel být přechodný pobyt po dobu alespoň 185 dnů u její osoby naplněn. Z tohoto titulu byl platně vydán řidičský průkaz žalobkyni a bylo jí platně uděleno řidičské oprávnění. V dané době navíc bylo ve všech správních řízeních zvykem, že k prokázání přechodného pobytu postačuje předložení potvrzení o přechodném pobytu na území ČR dokládající pobyt po zákonem požadovanou dobu. Požadavek na prokázání faktického pobytu byl vtělen do legislativy teprve poté, co byl do zákona o silničním provozu implementován pojem obvyklého bydliště, tj. až po 1. 1. 2012. 5. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci správního řízení nabádala správní orgány obou stupňů, aby si zjistily, že jí byl udělen přechodný pobyt a tento trval nepřetržitě více než 185 dnů v kalendářním roce v souladu s požadavky zákona o silničním provozu. V rámci principu materiální pravdy dle § 3 správního řádu bylo povinností správního orgánu prvního stupně si zjistit a vyhodnotit, zda skutečně trval žalobkyni přechodný pobyt po zákonem stanovenou dobu, a to zejména vyžádáním si informace od Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců v rámci principu dobré správy. Žalobkyně zdůraznila, že tento typ správního řízení je veden z úřední povinnosti, tedy bylo na místě ještě před samotným zahájením řízení si opatřit podklady ohledně pobytu žalobkyně na území České republiky. Je přitom zřejmé, že v řízení ex officio je správní orgán primárně povinen si podklady zjišťovat a zajišťovat sám a účastníka co nejméně zatěžovat. Taktéž je povinen bezpečně prokázat, že účastník jednal v rozporu se zákonem. To se v tomto správním řízení nestalo, a tudíž je rozhodnutí ve správním řízení nezákonné. K této skutečnosti uvádí žalovaný, že je to žalobkyně, kdo musí tvrdit a prokazovat svá tvrzení. To je pravda jen zčásti, jestliže totiž žalobkyně není schopna již prokázat skutečný pobyt na území z období roku 2007, přičemž správní orgán tuto skutečnost prokázat také nemůže, je rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění nezákonné. V tomto typu řízení je důkazní břemeno zejména na straně správních orgánů, které nesmějí důkazní břemeno přenášet na žalobkyni. Pokud by správní orgány jednaly v souladu se zákonem, pak by Spolkovému úřadu pro automobilismus musely sdělit, že v roce 2007 u žádného žadatele z Německa o udělení řidičského oprávnění nebylo zjišťováno, zda naplňuje hledisko obvyklého bydliště. 6. V daném kontextu žalobkyně vytýká žalovanému, že se pouze ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a nikterak se nevypořádal s námitkou žalobkyně ohledně nutnosti doplnit dokazování stran délky hlášeného pobytu žalobkyně na území ČR před podáním žádosti o udělení řidičského oprávnění tak, aby nebylo dle § 3 správního řádu pochybnosti o důkladném zjištění skutkového stavu. Je nutné poznamenat, že v jiných správních řízeních vedených např. u Magistrátu města Most se zkoumá délka hlášeného přechodného pobytu na území před podáním žádosti s tím, že pro případ prokázání zákonem stanovené doby 185 dnů přechodného pobytu před podáním žádosti se řízení zastavuje. Žalobkyně poukazuje na zásadu správního řízení, dle které se obdobné případy musejí rozhodovat stejným způsobem. Jak je možné, že Magistrát města Mostu v obdobném případu takovéto řízení zastaví, přičemž žalovaný se s doklady o přechodném pobytu založenými ve spisu nespokojí a přistoupí k odnětí řidičského oprávnění? Advokát žalobkyně ubezpečuje soud, že má zkušenosti s desítkami těchto případů po celé České republice. Pokud jde např. o hl. město Praha, magistrát taková řízení vůbec nezahajuje, jelikož dobře ví, že se musejí šetřit nabytá práva účastníka, jeho dobrá víra, že správní orgány v období před více než 10 lety po celé republice vydávaly řidičské průkazy při předložení dokladu o přechodném pobytu v trvání déle než 6 měsíců. Takto byl zákon o silničním provozu tehdy interpretován a pozdější odklon judikatury od tohoto názoru nic nemůže změnit na dobré víře každého takového žadatele, tato řidičská oprávnění byla správně a dle zákona udělena. 7. Dále pak žalobkyně uvedla, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyjádřený v předchozím rozsudku. Provedl sice zhodnocení významu úpravy obsažené v § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu z hlediska veřejného zájmu, o tom ale není sporu. Dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu se ale nezabývá odejmutím řidičského oprávnění po více než deseti letech, pouze přikazuje správním orgánům, aby se zabývaly proporcionalitou mezi udělením a