2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

77 A 176/2020- 197 - text  9 77A 176/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: Bammer trade a.s., IČO 28522761 sídlem Emila Škody 2922/1, 301 00 Plzeň zastoupený advokátem Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M. proti sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v podání návrhu na zápis zástavního práva do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2020, č.j. 2084173/20/2301-80542-403265, o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka, byl nezákonný, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 15. 12. 2020, č.j. 2084173/20/2301-80542-403265, Finanční úřad pro Plzeňský kraj podle § 170 odst. 1 daňového řádu s použitím § 1309 a násl. občanského zákoníku zřídil k zajištění stanovené dosud nesplatné daně v celkové výši 63 863 751 Kč zástavní právo k tam specifikovaným nemovitým věcem žalobce zapsaným na listu vlastnictví č. 39601 pro katastrální území 721981 Plzeň. 2. Dne 15. 12. 2020 pod č.j. V-13805/2020-405 Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - město, v souladu s § 47 odst. 1 správního řádu oznámil žalobci, že dne 15. 12. 2020 byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vzniku Zástavní právo, Poznámka do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 15. 12. 2020, č.j. 2084173/20/2301-80542-403265, o zřízení zástavního práva. 3. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu datovanou a došlou soudu dne 21. 12. 2020 se žalobce pro případ, že by nebylo nařízeno předběžné opatření a v průběhu soudního řízení by došlo k zápisu zástavního práva, domáhal vydání tohoto rozsudku: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v podání návrhu na zápis zástavního práva do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka žalovaného ze dne 15. prosince 2020, č. j. 2084173/20/2301-80542-403265, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 4. Usnesením ze dne 8. 1. 2021, č.j. 77A 176/2020-45, Krajský soud v Plzni zamítl návrh na předběžné opatření, jímž se Katastrálnímu úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálnímu pracovišti Plzeň – město, s účinností od doručení tohoto usnesení přikazuje zdržet se vkladu zástavního práva v řízení č.j. V-13805/2020-405 o návrhu žalovaného na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2020, č.j. 2084173/20/2301-80542-403265, do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. 5. Z internetových stránek Českého úřadu zeměměřického a katastrálního bylo zjištěno, že v řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň - město, pod č. V-13805/2020 bylo o povolení vkladu rozhodnuto dne 27. 1. 2021 a vklad proveden dne 29. 1. 2021. Žaloba 6. Žalobce spatřuje nezákonný zásah žalovaného v podání návrhu na vklad zástavního práva bez právního titulu a jakéhokoliv důvodu a v souvisejícím šikanózním postupu žalovaného. 7. Nezákonným zásahem je konkrétně podání návrhu na vklad zástavního práva k nemovitostem žalobce do katastru nemovitostí žalovaným bez toho, aby k podání návrhu na vklad existoval právní titul. K podání návrhu na vklad neexistuje ani žádný faktický důvod – zástavním právem má být zajištěna úhrada odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl žalobcem už jednou řádně uhrazen. Poté, co odvod ve výši 63 milionů Kč žalovaný musel žalobci vrátit (protože příslušné rozhodnutí o odvodu zrušil pravomocným rozsudkem soud), se žalovaný ihned pokusil zřídit zástavní právo k majetku žalobce v hodnotě v řádech několika miliard korun, aniž by jen předstíral, že existuje jakákoli obava o úhradu odvodu, který teoreticky může být v budoucnu znovu stanoven. Přitom v původním řízení žalovaný nikdy zajištění úhrady odvodu nepožadoval. 8. Za nezákonný zásah proto žalobce považuje i související šikanózní postup žalovaného při vrácení žalobcem dříve uhrazeného odvodu za porušení rozpočtové kázně spojený s neodůvodnitelným a svévolným pokusem o zřízení zástavního práva. Zřízením zástavního práva žalovaný naprosto popřel účel institutu zástavního práva, které má sloužit k zajištění úhrady neuhrazeného odvodu za porušení rozpočtové kázně v situaci, kdy existuje důvodná obava o jeho budoucí vymahatelnost. 9. V části žaloby nazvané „Nezákonnost zásahu – návrh na vklad“ žalobce namítá, že neexistuje právní titul odůvodňující podání návrhu na vklad. Rozhodnutí žalovaného, na základě kterého mělo vzniknout správcovské zástavní právo, které je předmětem návrhu na vklad, je nicotné a nemá proto žádné právní účinky. Návrh na vklad je přitom možné podat pouze na základě perfektního rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Nicotnost (neschopnost vyvolat jakékoli právní účinky a zapříčinit vznik zástavního práva) rozhodnutí žalovaného konkrétně plyne z nenaplnění nejzákladnější podmínky pro zřízení správcovského zástavního práva, tedy existence neuhrazené daně, resp. neuhrazeného odvodu za porušení rozpočtové kázně (viz § 170 odst. 1 daňového řádu). Vzhledem k tomu, že správa odvodů za porušení rozpočtové kázně probíhá podle daňového řádu, odvod za porušení rozpočtové kázně v souladu s § 3 daňového řádu vzniká „okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně“. U odvodu za porušení rozpočtové kázně je skutečností zapříčiňující jeho vznik pravomocné rozhodnutí správce daně. Odvod za porušení rozpočtové kázně proto nemůže vzniknout bez rozhodnutí správce daně, které je v právní moci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2020, č.j. 10 Afs 432/2019-36). Do doby, než správce daně s konečnou platností konstatuje porušení rozpočtové kázně a určí výši odvodu, neexistuje žádná neuhrazená daň, resp. neexistuje žádný odvod za porušení rozpočtové kázně, ale jen potenciál, že za určitých okolností snad bude odvod stanoven. V případě žalobce byl odvod vyměřen platebními výměry, proti kterým žalobce podal odvolání. Odvolání sice bylo zamítnuto rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství, to bylo ale následně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2020, č.j. 30 Af 27/2018-184. Platební výměry tedy nejsou pravomocné a odvod tudíž existuje pouze ve formě potenciální daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že nebyl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně, není co zajišťovat zástavním právem, a napadené rozhodnutí je proto nicotné a nemůže být důvodem pro podání návrhu na vklad. Podání návrhu na vklad bez právního titulu a za níže uvedených okolností tedy je nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. 10. V části žaloby nazvané „Nezákonnost zásahu – šikanózní postup žalovaného“ žalobce namítá, že v rámci původního daňového řízení, v němž byl odvod stanoven, se žalovaný nikdy neuchýlil k jakémukoliv zajištění budoucí úhrady odvodu. Ve chvíli, kdy platební výměry dočasně nabyly právní moci, žalobce původně stanovený odvod řádně uhradil. V důsledku rozsudku však pozbyly platební výměry právní moci a žalovaný byl povinen uhrazený odvod vrátit žalobci. To také žalovaný učinil a žalobci byla dne 14. 12. 2020 připsána příslušná částka odvodu na bankovní účet. Nicméně hned následujícího dne se žalovaný pokusil nicotným rozhodnutí zřídit zástavní právo k nemovitosti. To vše za situace, kdy rozsudek označil stanovení odvodu za nezákonný postup. Důvody nezákonnosti dle rozsudku se přitom zjevně týkají i předmětných platebních výměrů. Přitom však neexistuje jediný důvod domnívat se, že pokud by byl odvod znovu pravomocně vyměřen, bude ohrožena jeho vymahatelnost. Zřízení zástavního práva dle § 170 daňového řádu nemůže být projevem libovůle správce daně a musí být v souladu se základními zásadami správy daní, zejména se zásadami přiměřenosti, hospodárnosti a šetření práv daňových subjektů (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č.j. 2 Afs 186/2006-54). Snaha zřídit zástavní právo za situace, kdy neexistuje jediná obava o úhradu případného odvodu, k nemovitosti v hodnotě miliard korun, ačkoliv nepravomocně stanovený odvod dosahuje pouze 63 milionů Kč, je zjevně naprosto nezákonná. Je přitom zřejmé, že jednání žalovaného není vedeno obavou o úhradu případného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Pokud by žalovanému šlo o zabezpečení úhrady odvodu, při podání kasační stížnosti proti rozsudku by požádal o odkladný účinek kasační stížnosti ve smyslu § 107 a § 73 s. ř. s. a odvod by případně vůbec nemusel vracet. Snahou zřídit zástavní právo tedy žalovaný nesleduje legitimní cíl, ale pouze šikanózním zp