3 As 311/2017 — Nejvyšší správní soud

77 A 32/2020- 105 - text  14 77 A 32/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců Mgr. Aleše Smetanky a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: I. S. zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Vlasákem sídlem nám. Republiky 2, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Magistrát města Plzně sídlem Škroupova 4/264, 306 23 Plzeň za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) M. T. 2) B. L. 3) J. P. 4) O. P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2020, č. j. MMP/369351/19, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 3, odboru stavebně správního a investic (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 27. 5. 2019, č. j. UMO3/22248/19 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta její žádost o dodatečné povolení dvojdílných vrat na pozemcích parc. č. X. a X. v k. ú. K. (dále jen „stavba“). II. Žaloba 2. V podané žalobě žalobkyně nejprve zrekapitulovala průběh několika správních řízení, která souvisela se stavbou. Poukázala na rozsudky zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 30 Ca 92/2006, a ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 57 A 129/2010, kterými byla zrušena dřívější správní rozhodnutí týkající se stavby. 3. K věci samé, která je předmětem soudního přezkumu, uvedla, že prvoinstanční rozhodnutí je nezákonné, protože správním orgánem prvního stupně široce stanovený okruh účastníků okruhu účastníků odporuje zákonu a nezabývalo se eventuálním vlivem na polohu stavby. Dále žalobkyně namítla, že vyžádaná vyjádření či závazná stanoviska dotčených orgánů nejsou s ohledem na časový odstup od zhotovení stavby použitelná. Žalobkyně namítla, že se správní orgány neřídily závaznými právními názory soudu a konkrétně poukázala na rozsudek sp. zn. 57 A 129/2010, v němž soud uvedl, že musí být přezkoumatelně odůvodněn závěr o charakteru pozemku, na kterém se stavba nachází, pokud jde o charakter veřejné účelové komunikace. Žalobkyně doplnila k argumentaci žalovaného, že charakter veřejně přístupné účelové komunikace vyplývá z rozhodnutí příslušného silničně správního orgánu sp. zn. ÚMO3/10133/18/VT, že žalobkyně nebyla účastna žádného řízení, ve kterém by takové rozhodnutí bylo vydáno a nemá o takovém rozhodnutí žádnou povědomost. 4. Žalobkyně poukázala na neúplně zjištěný skutkový stav, konkrétně že správními orgány nebylo nikdy provedeno místní šetření, nebyla ověřena nesprávná a nepravdivá tvrzení o evakuační trase, nebyla ověřena možnost jiného přístupu, ba dokonce ani samotný charakter a parametry pozemků, na kterých by se dle tvrzení a rozhodnutí správních orgánů měla nacházet veřejná účelová komunikace. Vypořádání odvolací námitky žalobkyně žalovaným tak, že vedlejší identická cesta není předmětem řízení, označila žalobkyně za nesprávné a nezákonné. Podle žalobkyně nemůže obstát závěr správních orgánů o nezákonnosti stavby, když stavbu nechaly provést na základě ohlášení, které nepožadovaly nijak doplnit. 5. Žalobkyně žádala, aby soud zrušil napadené i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný poukázal na to, že nelegální stavba byla vybudována v roce 1993 a sdělení stavebního úřadu v roce 2005, že proti stavbě ohlášené v roce 2005 nemá námitek, bylo nadřízeným správním orgánem pro nezákonnost zrušeno. Žádost o dodatečné povolení stavby byla podána dne 11. 2. 2009. Žádost byla prvoinstančním rozhodnutím zamítnuta, neboť nebylo prokázáno naplnění podmínek pro její dodatečné povolení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném do 27. 12. 2009, kdy bylo postupováno podle správního řádu účinného do 30. 6. 2009, a to vzhledem k datu podání žádosti. Stavebníci a zároveň žadatelé o dodatečné povolení stavby byli opakovaně ze strany stavebního úřadu mamě vyzýváni k prokázání naplnění podmínek pro její dodatečné povolení. Stavební úřad aktivně zajistil veškerá vyjádření a stanoviska dotčených orgánů chránící veřejný zájem. Žadatelé o dodatečné povolení stavby tedy neunesli důkazní břemeno pro její dodatečné povolení. Vyhovění žádosti znemožňovala následující nesouhlasná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů chránících veřejný zájem podle zvláštních právních předpisů a žalovaný tak zjistil skutečnosti, které znemožňovaly žádosti vyhovět (rozpor nelegální stavby s veřejným zájmem chráněným zvláštními právními předpisy a rozpor s územním plánem města Plzně), a proto neprováděl další dokazování: nesouhlasné stanovisko PČR č. j. KRPP-399908-l/č. j.-2018-030506-3 ze dne 14. 3. 2018, nesouhlasné stanovisko odboru životního prostředí MMP č. j. MMP/065609/18 ze dne 11. 4. 2018, nesouhlasné stanovisko Magistrátu města Plzně, odboru bezpečnosti, prevence kriminality a krizového řízení, č. j. MMP/081711/18 ze dne 9. 4. 2018, nesouhlasné závazné stanovisko odboru dopravy MMP č. j. MMP/105292/18 ze dne 23. 4. 2018, nesouhlasné vyjádření Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje, krajského ředitelství č. j. HSPM-4826-19/2012 ÚPP ze dne 27. 3. 2018, nesouhlasné vyjádření Úřadu městského obvodu Plzeň 3, odboru dopravy a životního prostředí č. j. ÚM03/16054/18/VT ze dne 20. 4. 2018, nesouhlasné vyjádření odboru stavebně správního MMP č. j. MMP/071435/18 ze dne 16. 3. 2018. 7. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 8. Osoby zúčastněné na řízení ad 2), 3) a 4) vyjádřili souhlas s žalobou žalobkyně a dodali, že údajně dotčení chataři mají k dispozici další nejméně čtyři cesty. Předmětný soukromý pozemek je cca 3m široký, nezpevněný, neosvětlený, tudíž nemůže sloužit k tomu, co je po nich požadováno. Kdyby bylo provedeno místní šetření, každý rozumný úředník by jim dal za pravdu. V. Posouzení věci soudem 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, v podání ze dne 13. 7. 2020, a žalovaný, ve vyjádření k žalobě, s tímto postupem vyjádřili výslovný souhlas, rozhodl soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. VI. Rozhodnutí soudu 10. Žaloba je nedůvodná. 11. Soud předesílá, že správní soudnictví je podle ust. § 2 s. ř. s. v zásadě povoláno k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoli k ochraně veřejného zájmu ani práva objektivního. Správní soudnictví nemůže ani mimo zákonem stanovená pravidla volně nahrazovat činnost správních orgánů, přičemž opačný závěr by hrubě narušil dělbu moci jako základní princip demokratického právního státu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, bod 80). 12. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. Soud považuje za vhodné předznamenat základní úvahová východiska, jež použil při hodnocení důvodnosti žaloby. 14. Především je nutno uvést, že z hlediska soudního přezkumu představují rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. října 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56). 15. Ve vztahu k namítané nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí uvádí soud následující. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu je rozhodnutí přezkoumatelné, pokud je z něj zřejmé, jak správní orgán rozhodl, jaký skutkový stav vzal za rozhodný, jak uvážil o relevantních skutečnostech a jak se vypořádal s námitkami účastníka řízení. Zároveň však platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí z důvodu, že z něj nelze zjistit důvody, proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně