1 Afs 38/2006 — Nejvyšší správní soud

77 A 64/2021- 40 - text  7 77 A 64/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: L. S., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, pobytem v ČR: Ch. zastoupená: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2021, č. j. MV-46834-4/SO-2021, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 14. 4. 2021, č. j. MV-46834-4/SO-2021, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 228 Kč, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2021, č. j. MV-46834-4/SO-2021, jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též: „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 2. 2021, č. j. OAM-13256-25/TP-2020, kterým byla dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též: „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podaná podle § 68 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně k žádosti o povolení k trvalému pobytu nepředložila doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve v obecné rovině namítala, že žalovaná nejednala v souladu se zásadou zákonnosti dle § 2 odst. 1 správního řádu, neboť zamítla její žádost, ačkoliv důvod pro její zamítnutí nebyl naplněn, jelikož žalobkyně požadované podklady předložila. Žalovaná rovněž dle žalobkyně nesprávně vyložila § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a nesprávně kvalifikovala smlouvu o důchodu. Dále žalobkyně namítala, že žalovaná nedostatečně zdůvodnila své rozhodnutí a nedostála požadavku v § 68 odst. 3 správního řádu, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 3. K porušení zásady zákonnosti žalobkyně uvedla, že podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců se žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže cizinec nepředloží doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Žalobkyně však doklad způsobilý k prokázání jejích prostředků doložila, správní orgán jej nepřijaly, což nelze hodnotit jinak než jako nezákonný postup. 4. Dále žalobkyně namítala, že správní orgány nesprávně vyložily § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který obsahuje pouze demonstrativní výčet podkladů, kterými lze prokázat pravidelný měsíční příjem. Dle žalobkyně bylo možné prokázat zajištění prostředků rovněž smlouvou o důchodu, kterou správnímu orgánu předložila. Správní orgány však nesprávně posoudily povahu smlouvy o důchodu, když tuto podřadily pod vyživovací povinnost ve smyslu § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), a dospěly tak k závěru, že není podkladem způsobilým prokázat zajištěný příjem. 5. Ve smyslu § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je pravidelným úhrnným měsíčním příjmem příjem započitatelný podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o existenčním minimu se za započitatelné příjmy považují ostatní příjmy uvedené v zákoně o daních z příjmů, při kterých dochází ke zvýšení majetku. V návaznosti na uvedené pak § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, stanoví, že ostatními příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, jsou zejména důchody a obdobné opakující se požitky. Doložené prostředky jsou dle žalobkyně příjmem započitatelným dle zákona o životním a existenčním minimu. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyní doložené podklady jsou způsobilé k prokázání zajištění prostředků, resp. nejsou nezpůsobilé z důvodů, jež uváděly správní orgány. 6. V další žalobní námitce žalobkyně uvedla, že se žalovaná nedostatečným způsobem vypořádala s odvolacími důvody, čímž došlo k porušení § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaná se nedostatečně vyjádřila k odvolacímu důvodu ohledně nesprávného výkladu § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná mimo jiné uvedla, že: „Pokud by odvolatelka byla přesvědčena, že doložila doklady prokazující zajištění prostředků k trvalému pobytu na území, nemusela poté dvakrát žádat o lhůtu k jejich doložení.“ Tato argumentace však nereaguje na uplatněné odvolací důvody. Odůvodnění žalované je nepřesvědčivé. I pokud by žalobkyně žádala o prodloužení lhůty vícekrát, nemůže to žádným způsobem relativizovat skutečnost, že žalovaná i správní orgán I. stupně postupovaly nezákonně, pokud jí doložené doklady neakceptovaly. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Dále uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a uplatněné námitky odmítá jako nedůvodné. Posouzení věci krajským soudem 8. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 9. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. 10. Žaloba je důvodná. 11. Ze správního spisu vyplývají následující pro posouzení věci rozhodující skutečnosti. Žalobkyně dne 30. 9. 2020 požádala o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky ve smyslu § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, dle kterého se povolení k trvalému pobytu na žádost vydá cizinci, který ke dni podání žádosti pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 5 let. Za účelem prokázání zajištění dostatečných finančních prostředků k trvalému pobytu se žádostí žalobkyně a její bývalý manžel, jakožto spoluposuzovaná osoba, předložili správnímu orgánu dvě smlouvy o důchodu. Z jedné ze smluv vyplývá závazek syna žalobkyně jakožto plátce poskytovat žalobkyni měsíčně částku 8 000 Kč, zatímco z druhé vyplývá závazek dcery bývalého manžela žalobkyně, jakožto plátkyně, poskytovat svému otci měsíčně částku 6 000 Kč. Dále žalobkyně předložila předávací protokoly ke smlouvám o důchodu (celkem 14 kusů), ze kterých vyplývá, že žalobkyni a jejímu bývalému manželovi byly v měsících březen až září 2020 vypláceny od plátců finanční prostředky důchodu. K žádosti žalobkyně dále předložila potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti svého syna a potvrzení o zaměstnání dcery bývalého manžela. Dále je ve správním spisu mimo jiné založena smlouva o bezplatné užívání nemovitosti uzavřená mezi žalobkyní, jejím bývalým manželem a synem. 12. Dne 10. 2. 2021 vydal správní orgán I. stupně pod č. j. OAM-13256-25/TP-2020 rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zamítl, jelikož dospěl k závěru, že žalobkyně nepředložila doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území, jak je vymezen v § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně posoudil předložené smlouvy o důchodu a závazky z nich vyplývající ve smyslu vyživovací povinnosti dle § 855 a násl. občanského zákoníku s tím, že dle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jen jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Dle správního orgánu je však žalobkyně schopna živit se sama, což dokládá i skutečnost, že požádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a o vydání živnostenského oprávnění. Jelikož je tedy žalobkyně dle názoru správního orgánu I. stupně schopna sama se finančně zabezpečit, nelze akceptovat doloženou smlouvu o důchodu. Ke stejným závěrům dospěl správní orgán i ve vztahu k bývalému manželovi žalobkyně. 13. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14. 4. 2021, pod č. j. MV-46834-4/SO-2021, zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. 14. Krajský soud při posouzení věci vycházel z následujících zákonných ustanovení. 15. Podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců: „Ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže cizinec nepředloží doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území.“ 16. Podle § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí: „Za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území se považuje doklad prokazující, že příjem cizince je pravidelný a úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území [§ 42c odst. 3 písm. c)] nebude nižší než součet částek životních minim cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší