6 Afs 60/2014 — Nejvyšší správní soud

77 Af 25/2020- 89 - text  33 77 Af 25/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: Flabeg Czech, s.r.o., IČ 27631800, sídlem Sklářská 182, 357 07 Oloví zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020, č. j. 30864/20/5200-11434-711926, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle ust. § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2014 ze dne 29. 6. 2018, č. j. 718774/18/2407-50521-405131, kterým byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle ust. § 147 a ust. § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu doměřena z moci úřední daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 368 410 Kč a uloženo penále, dále proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Karlovarský kraj na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 ze dne 29. 6. 2018, č. j. 718821/18/2407-50521-405131, kterým byla podle zákona o daních z příjmů a podle ust. § 147 a ust. § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu doměřena z moci úřední daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 418 760 Kč a uloženo penále a konečně dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Karlovarský kraj na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 ze dne 29. 6. 2018, č. j. 718835/18/2407-50521-405131, kterým byla podle zákona o daních z příjmů a podle ust. § 147 a ust. § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu doměřena z moci úřední daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 392 160 Kč a uloženo penále (dále souhrnně jen „dodatečné platební výměry“). Napadeným rozhodnutím byly současně dodatečné platební výměry potvrzeny. II. Žaloba 2. V podané žalobě žalobkyně na úvod uvedla, že v rámci své podnikatelské činnosti realizuje i vysoce specializované činnosti v oblasti průmyslového výzkumu a vývoje (dále jen „VaV“), kdy v průběhu let 2013 až 2016 realizovala konkrétně projekt VaV s názvem „Vývoj nových procesů pro zefektivňování výroby“ (dále jen „projekt VaV“) zahrnující 13 podprojektů. Náklady spojené s realizací tohoto projektu si žalobkyně v souladu s ust. § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů uplatnila v rámci daňových přiznání na dani z příjmů jako odčitatelnou položku na podporu výzkumu a vývoje. 3. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017-52, namítla, že posouzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že cíle projektu VaV byly nekonkrétní, bylo odlišné od posouzení správce daně v dodatečných platebních výměrech (cíl projektu VaV neobsahoval vymezení ocenitelného prvku novosti a odstraňování technické nejistoty) a žalobkyně s ním před vydáním napadeného rozhodnutí nebyla seznámena. Tím bylo podle žalobkyně porušeno ust. § 115 odst. 2 věta druhá daňového řádu. 4. Druhý okruh žalobních námitek se týkal toho, že cíle projektu VaV netrpěly vadami, které shledal žalovaný v napadeném rozhodnutí, a odpovídaly dikci ust. § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů v rozhodném znění, tj. do 31. 12. 2013. Závěr žalovaného, že „má pochybnosti o realizaci činnosti ve VaV“, nemá oporu v provedeném dokazování. Není pravdou, že v projektu VaV „nejsou cíle projektu pro účely posouzení odčitatelné položky na výzkum a vývoj dostatečně specifikovány, a tudíž nejsou ani vyhodnotitelné“, kdy jediným požadavkem na stanovení cíle projektu VaV, který stanoví zákon, je, aby cíle projektu VaV byly dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení, a tento požadavek žalobkyně splnila. Není pravdou, že „z cílů musí být patrné, jak budou dosaženy a jak budou vyhodnoceny“, neboť na počátku projektu totiž není jasné, zda vůbec cíle budou dosaženy, jakým konkrétním způsobem se tak stane. Podle žalobkyně cíle nemusí být formulovány zcela přesně, neboť z dikce zákona o daních z příjmů je zřejmé, že ani obecnější vymezení cíle projektu VaV není v rozporu se zněním zákona, jedná-li se o cíl dosažitelný a vyhodnotitelný, kdy postačuje toliko základní vymezení cíle projektu VaV (k tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 19. 9.2018, č. j. 52 Af 18/2016 – 181). Informaci GFŘ ze dne 14. 9. 2017, č. j. 89174/17/7100-10110-013213, nelze na případ žalobkyně aplikovat, protože byla vydána čtyři roky po schválení projektu VaV a obsahuje tudíž požadavek nad rámec ust. § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů v rozhodném znění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10 2006, č. j. 8 Afs 3/2005 – 59, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 2 Afs 55/2012, a ust. čl. 11 odst. 5 LZPS). Žalobkyně zdůraznila, že cíle musí být hodnoceny v kontextu podprojektů, které na vymezené cíle navazují, přičemž správce daně ani žalovaný nevyslovili žádné konkrétní pochybnosti o tom, že některý z podprojektů, resp. uplatněných nákladů, by byl uplatněn neoprávněně. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2017, č. j. 10 Afs 77/2017 – 53, nepodporuje posouzení žalovaného o nutnosti definovat každý použitý pojem, a odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017 - 33, č. 3854/2019 Sb. NSS, a na to, že závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2017, č. j. 10 Afs 77/2017 – 53, nelze aplikovat zpětně na projekty VaV, které byly schváleny více než čtyři roky před tímto rozsudkem. Pokud žalovaný neporozuměl vymezeným cílům, není to dáno jejich nedostatečným vymezením, nýbrž nedostatkem jeho technických znalostí, kdy v takovém případě měly daňové orgány za tímto účelem vyžádat bližší vysvětlení či odborný znalecký posudek a přihlédnout k žalobkyní doloženým technickým a finančním zprávám (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 1 Afs 174/2016). 5. Ve třetím okruhu žalobních námitek s odkazem na ust. § 115 odst. 2 věta druhá daňového řádu a rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017-52, žalobkyně namítla, že posouzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že způsob kontroly byl v projektu VaV vymezen „obecně, nekonkrétně a nedostatečně“ a že žalobkyně nedoložila „hodnocení postupu řešení a dosažených výsledků projektu VaV“ a neprokázala „ani samotnou realizaci kontrolní činnosti a hodnocení dosažených výsledků“, bylo odlišné od posouzení správce daně v dodatečných platebních výměrech (předložený projekt VaV neobsahuje předpokládané náklady projektu VaV v časovém souladu s plánovanou dobou jeho řešení a v rozporu s projektem VaV nebylo doloženo, že probíhalo průběžné hodnocení předpokládaných nákladů na řešení deklarovaného projektu ve vazbě na skutečně vynaložené náklady způsobem) a žalobkyně s ním před vydáním napadeného rozhodnutí nebyla seznámena. Žalobkyně zdůraznila, že za celé daňové řízení nebyla vyzvána k prokazování, jak byly průběžně hodnoceny dosažené výsledky VaV či k prokazování, jak probíhala kontrola dosažených výsledků VaV. Správcem daně ani nebylo zpochybněno, že by kontrolní činnost vymezená v projektu VaV byla obecná či nekonkrétní. Proto v těchto otázkách nemohlo na žalobkyni přejít důkazní břemeno. Pokud jde o to, že podle žalovaného „způsob kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků je v Projektu VaV specifikovány obecně, nekonkrétně a nedostatečně“, pak zákon žádné bližší podmínky pro řádnou specifikaci způsobu kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků nestanoví. Ust. § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů ve znění účinném ke dni 25. 3. 2013, tj. ke dni vyhlášení projektu VaV, vyžadovalo, aby projekt VaV obsahoval (bez bližších kritérií) hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků – žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 30 Af 5/2017. Projekt VaV obsahuje úpravu, jak bude hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků provedeno, a odpovídá tak požadavku zákona o daních z příjmů - sám žalovaný v bodě 90 napadeného rozhodnutí uvádí, že z hodnocení pochopil, že „výsledky výzkumu a vývoje jsou průběžně vyhodnocovány na pravidelných schůzkách vývojového týmu a že moni