7 As 83/2010 — Nejvyšší správní soud

17 A 98/2021- 51 - text  16 17 A 98/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: P. L., narozený X, bytem X, t.č. Vazební věznice Praha Pankrác, Soudní 1, P.O. BOX 5, 140 57 Praha 4, zastoupený: Mgr. Jaromír Dvořák, advokát se sídlem Hlavní třída 267/27, 353 01 Mariánské Lázně, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 6.12.2021 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.9.2021 č. j. PK-DSH/8149/21, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 6.12.2021 téhož dne doručenou soudu prostřednictvím datové schránky se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 30.9.2021 č.j. PK-DSH/8149/21, jehož kopie byla připojena, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Stříbro, správního odboru – přestupků (dále jen správní orgán I. stupně), ze dne 12.7.2021 č.j. 1513/SPO/20-37, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), porušením § 18 odst. 4 téhož zákona, a přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, porušením § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 26 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a zároveň mu byla rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. 2. V žalobě namítal žalobce především nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dále stručně shrnul předchozí správní řízení a skutkový stav a namítal, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Dle žalobce nebylo ve správním řízení I. stupně provedeno úplné dokazování a je přesvědčen, že nedošlo k tomu, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V žalobě dále uvedl, že v řízení nedošlo k tomu, že by žalobce, jako konkrétní osoba, byl ze strany příslušnic Policie České republiky (dále jen Policie ČR) hodnověrně ztotožněn jako pachatel přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu. Nemohlo k tomu ani dojít, neboť v řízení nedošlo k tomu, aby se s žalobcem příslušnice Policie ČR setkaly, přičemž z jediného jednání, na které byly předvolány, byl žalobce řádně omluvený z důvodu péče o rodinného příslušníka. Správní orgán I. stupně se pak již dále nepokusil o ztotožnění žalobce úředními osobami, neboť k žádnému jednání již příslušnice Policie ČR nepředvolal. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že jím byla k prokázání svých tvrzení navržena svědecká výpověď jeho matky A. L., která je zároveň majitelkou vozidla tov. zn. VW Polo, reg. zn. X, která se mohla vyjádřit nejen ke skutečnostem, vážícím se k době, kdy měly být spáchány přestupky, ale i k tvrzením příslušnic Policie ČR, které se týkaly jejích údajných vyjádření, které měla učinit při předávání vozidla, aniž by o těch výrocích existovaly jakékoli úřední záznamy a dále k obsahu úředních záznamů, které ve věci jednostranně činila Policie ČR údajně na základě telefonických rozhovorů s A. L.. Též žalobce uvedl, že tvrzení policistek a obsah úředních záznamů jsou vůči němu jednoznačně negativní. Navržený důkaz byl zamítnut a žalobce jako dotčená osoba tedy nemohl uplatnit svá práva. Žalobce rovněž zpochybnil oprávněnost použití videonahrávky, pocházející z benzinové čerpací stanice v obci Černošín (dále jen čerpací stanice). Ani s touto jeho námitkou z hlediska zákonnosti a přípustnosti uvedeného záznamu se napadené rozhodnutí nevypořádává, neboť pouze odkazuje na tam uvedené judikáty a dále na část rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které však zhodnocení uvedené námitky rovněž neprovedlo. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno, přestože z jeho strany nedošlo ani k provedení toho, co podle původního rozhodnutí krajského úřadu ze dne 25.9.2020 č.j. PK - DSH/8528/20 doplnit měl, tj. „V novém projednání věci správní orgán I. stupně znovu projedná přestupky odvolatele a nařídí nové ústní jednání, při kterém provede dokazování přehráním kamerových záznamů, které jsou součástí spisu, a listinného důkazu – vyžádaného rozhodnutí, a o úkonech učiní záznam do protokolu o ústním jednání. Správní orgán I. stupně případně provede další důkazy, které bude považovat za potřebné provést ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. “ dle str. 4 poslední věty a str. 5 věty první. Žalobce zdůraznil, že pokud správní orgán I. stupně provedl ústní jednání bez přítomnosti obviněného, který výslovně správnímu orgánu I. stupně sdělil, že k tomuto jednání se nemůže dostavit pro zcela objektivní a zjistitelnou překážku, kterou je jeho umístění ve vazbě a výslovně nesouhlasil s možností konání tohoto ústního jednání bez jeho přítomnosti, pak se jedná zcela zřetelně o porušení § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpovědnosti za přestupky), v jejímž důsledku bylo řízení zatíženo vadou, která činí napadené rozhodnutí nezákonným. Správní orgán I. stupně nezískal ani výše zmíněné rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně, kterým mělo být žalobci vráceno řidičské oprávnění, včetně údajů o tom, kdy bylo žalobci doručeno a kdy nabylo právní moci. Způsob provedení dokazování a takto vytvořený skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí tak jednoznačně odporuje zásadě materiální pravdy, zásadě legality i zásadě nestrannosti. Právo účastníka řízení být zastoupen bylo v daném případě správním orgánem zjevně zneužito k jeho diskriminaci, kdy dochází účelově k nesmyslnému výkladu § 80 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky spočívajícím v tom, že přes výslovný nesouhlas žalobce a jeho řádnou omluvu je možné konat ústní jednání bez jeho účasti, pokud se k tomuto ústnímu jednání nedostaví jeho právní zástupce (a žalobce rovněž). Na závěr žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, požadoval i náhradu nákladů řízení bez specifikace. 3. Žalobce společně s žalobou také požádal o osvobození od povinnosti placení soudních poplatků a o přiznání odkladného účinku žalobě. Jeho návrh na osvobození od povinnosti placení soudních poplatků byl zamítnut pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 20.12.2021 č.j. 17 A 98/2021-30 a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byl zamítnut pravomocným usnesením soudu ze dne 3.1.2021 č.j. 17 A 98/2021-38. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 30.9.2021 č.j. PK-DSH/8149/21 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 12.7.2021 č.j. 1513/SPO/20-37, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, porušením ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona, a přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, porušením ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 26 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a zároveň mu byla rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. 5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného mimo jiné vyplývá, že dne 7.4.2020 prováděla hlídka Policie ČR, Územní odbor Tachov, Dopravní inspektorát, měření rychlosti v obci Černošín na sil. č. II/230 na nám. 1. Máje u domu č. p. 103 ve směru jízdy k obci Stříbro, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod, silničním rychloměrem RAMER10 C. Policie ČR během výše uvedené hlídky změřila motorovému vozidlu tovární značky VW, RZ: X rychlost 66 km/hod, po zohlednění odchylky 3 km/hod byla výsledná rychlost 63 km/hod, čímž byla nejvyšší dovolená rychlost překročena o 13 km/hod. Hlídka se za uvedeným vozidlem rozjela a po celou dobu jízdy jej neztratila z dohledu. Vozidlo zajelo k čerpací stanici v obci Černošín, kde zastavilo. Řidič vozidla z vozu vystoupil a na výzvu policistky doklady potřebné k řízení vozidla i k provozu vozidla nepředložil. Poté řidič od vozidla odešel a řekl, že vozidlo neřídil. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že řidičem vozidla byl žalobce, který vozidlo řídil, přestože nebyl držitelem řidičského oprávnění. Dále žalovaný shrnul obsah odvolání žalobce. Žalovaný jako odvolací orgán uvedl, že námitky žalobce se ve své podstatě dotýkají způsobu hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozených příslušných skutkových závěrů. K tomu bylo uvedeno žalovaným, že posuzuje proces dokazování i proces hodnocení důkazů a zjišťuje, zda