5 As 155/2020 — Nejvyšší správní soud

57 A 131/2021- 88 - text  11 57 A 131/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: J. S., narozený dne X, bytem R. n. M., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6, proti žalované: Dopravní podnik Karlovy Vary, a. s., IČO 48364282, sídlem Sportovní 656/1, Drahovice, 360 01 Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Petrem Šindelářem, advokátem, sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované spočívající v nevyřízení žádosti žalobce o informace ze dne 29. 1. 2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náklady řízení ve výši 15 370 Kč k rukám právního zástupce žalované Mgr. Petra Šindeláře, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou datovanou dne 24. 10. 2021 a došlou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vyřídit žalobcovu žádost o informace ze dne 29. 1. 2021 a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, neboť měl za to, že žalovaná je nečinná ohledně řádného vyřízení této jeho žádosti. 2. Předmětnou žádostí o informace podanou s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) žalobce žádal informace týkající se odměňování členů statutárního a dozorčího orgánu žalované, vykazování práce členy těchto orgánů a zda žalovaná vlastní rekreační objekt, který by byl členy dozorčího či statutárního orgánu využíván (dále jen „předmětná žádost o informace“). II. Žaloba 3. Žalobce v úvodu své žaloby shrnul průběh řízení do podání žaloby. Uvedl, že poté, co mu v zákonné lhůtě 15 dní (končící dne 15. 2. 2021) nepřišla od žalované žádná odpověď na předmětnou žádost o informace, podal dne 18. 2. 2021 stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona, která v řízení podle informačního zákona supluje žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Dne 16. 3. 2021 byla žalobci doručena od žalované reakce ze dne 14. 3. 2021, č. j. EÚ/Z_106-199 Sb./2021-2, ve které žalovaná sdělila, že odpověď na žádost o informace byla dne 16. 2. 2021 z administrativních důvodů odeslána doporučeně do vlastních rukou prostřednictvím České pošty, s. p. Žalobce téhož dne žalované napsal, že s vyřízením žádosti poštou nesouhlasí, považuje jej za nezákonné a současně požádal o zaslání odpovědi do datové schránky. Od té doby však žalobce od žalované neobdržel žádnou reakci. 4. Žalobce s odkazem na § 16a odst. 5 a 8 informačního zákona argumentoval tím, že jeho stížnost měla být žalovanou předložena nadřízenému orgánu nejpozději dne 25. 2. 2021, protože stížnost byla podána dne 18. 2. 2021. Stížnost pak měla být nadřízeným orgánem vyřízena nejpozději dne 5. 3. 2021, protože na vyřízení stížnosti má nadřízený orgán maximálně 15 dnů od předložení stížnosti. Podle názoru žalobce nebyla jeho stížnost v zákonné lhůtě vyřízena, především však nebyla dosud řádně vyřízena jeho žádost o informace. Žalobce odmítl argumentaci žalované, že žádost byla vyřízena odpovědí odeslanou „z administrativních důvodů“ poštou, protože doručovat je podle § 17 odst. 1 č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), nutné do datové schránky. Požadované informace nebyly tak obsáhlé, aby je nebylo možné poskytnout prostřednictvím datové schránky. Žalobce je přes den v práci a stěží si tak může převzít poštu, protože není doma. A právě aby nemusel ve volném čase chodit na poštu, si žalobce zřídil datovou schránku. Žalobce navíc zpochybnil, že by mu byla odpověď žalované na žádost o informace skutečně poskytnuta poštou. Podle názoru žalobce je jeho žaloba přípustná, protože před jejím podáním bezvýsledně podal stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) infomačního zákona. Žalobce měl také za to, že žalovaná je povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona, protože je tzv. veřejnou institucí, když jejím jediným akcionářem je Statutární město Karlovy Vary. 5. Zároveň žalobce a jeho advokát vyjádřili nesouhlas s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětovou komunikační síť internet Nejvyšším správním soudem prostřednictvím webu Nejvyššího správního soudu a nesouhlas žalobce a jeho advokáta se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí krajského soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu a dále se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na webu Nejvyššího správního soudu. Žalobce výslovně uvedl, že se nejedná o žalobní námitku, ale o upozornění výlučně pro Nejvyšší správní soud. 6. Závěrem žalobce navrhl, aby soud žalované rozsudkem uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku vyřídit žádost žalobce o informace ze dne 29. 1. 2021 a uložil jí povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná ve vyjádření ze dne 8. 12. 2021 předně uvedla, že na předmětnou žádost o informace reagovala dne 16. 2. 2021, když žalobci odeslala formou doporučeného dopisu odpověď, která podle přesvědčení žalované obsahovala všechny žalobcem požadované informace. Odpověď byla žalovanou zaslána na adresu žalobce, kterou tento uvedl ve své žádosti o informace. Dále potvrdila, že žalobce dne 18. 2. 2021 zaslal žalované stížnost na postup při vyřizování žádosti o poskytnutí informace podle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona, že na tuto stížnost reagovala přípisem ze dne 14. 3. 2021, ve kterém žalobce informovala o své odpovědi na předmětnou žádost o informace odeslané žalobci poštou formou doporučeného dopisu do vlastních rukou, a že žalobce přípisem ze dne 16. 3. 2021 vyzval žalovanou k opětovnému zaslání odpovědi na předmětnou žádost o informace do jeho datové schránky, na což už žalovaná nereagovala. 8. Žalovaná dále označila za nesprávný názor žalobce, že by žalovaná měla mít zákonnou povinnost s žalobcem komunikovat výhradně prostřednictvím datové schránky, což odůvodnila následovně. Na postup při vyřizování žádosti se s ohledem na § 20 odst. 4 informačního zákona nepoužije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) s výjimkou správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti a odvolacího řízení proti němu. Pravidla pro formu (písemná) a doručování (do vlastních rukou, s prokazatelným doručením) úkonů povinného subjektu podle § 14 odst. 5 informačního zákona je třeba vyvozovat především z předpisů v oblasti archivnictví a spisové služby a zákona č. 300/2008 Sb. Žalovaná sice je povinnou osobou ve smyslu § 2 informačního zákona, ale je soukromou osobou – obchodní korporací (akciovou společností). Žalovaná není v žádném případě orgánem veřejné moci ve smyslu § 17 zákona č. 300/2008 Sb. a má zřízenou datovou schránku v režimu § 5 tohoto zákona (datová schránka právnické osoby), nikoliv v režimu § 6 tohoto zákona (datová schránka orgánu veřejné moci). Žalovaná nenaplňuje ani jeden ze znaků legální definice pojmu orgán veřejné moci tak, jak je tento pojem definován v § 2 písm. c) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/2009 Sb.“). To, že ne každá povinná osoba ve smyslu § 2 informačního zákona musí být současně orgánem veřejné moci, lze podle názoru žalované dovodit i z § 5 odst. 2 písm. b) informačního zákona. Žalovaná tak měla za to, že jí nesvědčí žádná zákonná povinnost doručovat třetím osobám (včetně žalobce), jež mají zřízeny datové schránky, písemnosti výlučně prostřednictvím datových schránek. Připomněla přitom základní právní zásadu, že povinnosti lze ukládat pouze na základě zákona a v jeho mezích dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 9. Žalovaná uzavřela, že z obsahu jí předloženého spisu vyplývá, že žalobci řádně poskytla odpověď na předmětnou žádost o informace tím, že mu svou odpověď zaslala formou doporučeného dopisu do vlastních rukou. Proto podle žalované nebyla předmětná žaloba podána důvodně, tudíž navrhla, aby soud žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost vůči žalované k náhradě nákladů řízení. 10. V následném doplnění ze dne 9. 12. 2021 žalovaná předložila soudu dokument „Historie zásilky“ vyhotovený Českou poštou, s. p., ze které podle žalované vyplývá, že její odpověď na předmětnou žádost o informace byla doručována na adresu žalobce dne 18. 2. 2021 a že z důvodu nezastižení adresáta byla tato poštovní zásilka uložena až do 23. 3. 2021 na místně příslušném poštovním úřadu žalobce, kde si jí mohl žalobce osobně vyzvednout. Byl-li žalobce dne 14. 3. 2021 prokazatelně žalovanou vyrozuměn o tom, že požadované informace mu byly dne 16. 2. 2021 zaslány poštou, pak měl ještě 9 dní na to, aby se osobně dostavil na svou poštu a předmětnou zásilku si převzal. Žalovaná též s ohledem na jí uvedené skutečnosti namítla, že přístup žalobce vůči ní je šikanózní