1 As 287/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 67/2022- 55 - text  9 57 A 67/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: N. S., státní příslušnost Ruská federace bytem M. L. zastoupena Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2022, č. j. MV-100327-4/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2022, č. j. MV-100327-4/SO-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 8. 4. 2022, č. j. OAM-29960-20/DP-2021 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění ke dni 23. 8. 2021 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobkynina žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání – účast v právnické osobě, neboť žalobkyně neplnila v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území účel pobytu, pro který jí bylo povolení k pobytu vydáno. 2. V době od 21. 10. 2019 do 20. 10. 2021 měla žalobkyně povolen dlouhodobý pobyt na území ČR za účelem podnikání – účasti v právnické osobě. Uvedený pobyt byl žalobkyni povolen na základě výkonu funkce jednatelky ve společnosti DOMUS PATRIS s.r.o. (dále jen „Domus Patris“). Dne 23. 8. 2021 podala žalobkyně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání dle § 44a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 3. Správní orgán prvního stupně kontrolou přechodových razítek v cestovním dokladu žalobkyně a evidence příjezdů a odjezdů na letištním hraničním přechodu zjistil, že se žalobkyně v době platnosti posledního povolení k pobytu příliš nezdržovala na území ČR. Žalobkyně v době platnosti posledního povolení k dlouhodobému pobytu, tedy v době od 21. 10. 2019 do 20. 10. 2021, pobývala na území ČR pouze 53 dnů. V době od 23. 2. 2020 do 20. 8. 2021 na území ČR navíc nepobývala vůbec. Správní orgán prvního stupně rovněž přihlédl k tomu, že v listopadu a prosinci roku 2020 se žalobkyně léčila s onemocněním COVID-19 v domovské zemi. 4. Správní orgán prvního stupně vyzval žalobkyni k prokázání výkonu podnikatelské činnosti v období od 21. 10. 2019 do 13. 9. 2021, avšak žalobkyní předložené doklady pochybnosti správního orgánu prvního stupně o plnění účelu pobytu nerozptýlily. Správní orgán prvního stupně proto provedl dne 6. 12. 2021 výslech žalobkyně. Na základě výpovědi žalobkyně správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v době od 21. 10. 2019 do konání výslechu fakticky nevykonávala funkci jednatelky společnosti Domus Patris. Činnost vykonávaná žalobkyní v uvedené době nebyla podnikáním, neboť vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně na území ČR, resp. její sporadické přítomnosti postrádala pojmový znak soustavnosti. Žalobkyně v době platnosti posledního povolení k dlouhodobému pobytu neuzavřela za společnost Domus Patris žádnou smlouvu, z níž by pro tuto společnost plynul potenciální příjem. Žalobkyni dále nebyly známy konkrétní skutečnosti týkající se činnosti společnosti Domus Patris, ani okolnosti týkající se výkonu funkce jednatelky této společnosti a jejího vzniku. Správní orgán prvního stupně shledal neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v žalobkynině případě za přiměřené i s ohledem na jeho dopady do soukromého a rodinného života žalobkyně. 5. Odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítla žalovaná napadeným rozhodnutím. Ztotožnila se s posouzením věci, jak bylo provedeno správním orgánem prvního stupně. Poukázala na nutnost faktického a aktivního výkonu podnikatelské činnosti, aby byl dodržen účel dlouhodobého pobytu. II. Žaloba 6. Žalobkyně namítala, že nepřezkoumatelné napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení a vadném vyhodnocení výpovědi žalobkyně, že žalobkyně prakticky nevykonávala funkci jednatelky Domus Patris. Tvrzení žalobkyně o tom, jak vykonávala funkci jednatelky, byla podložena předloženými listinnými důkazy, které vznikly v době před zahájením správního řízení. Žalobkyně dbala na chod a provoz domu, který je společností Domus Patris dlouhodobě pronajímán a z něhož plynou společnosti příjmy – žalobkyně sice nikdy nezajišťovala příjmy společnosti Domus Patris (to zajišťoval další jednatel, její manžel), ale kontrolovala výdaje společnosti a chod firmy na území, protože byla v aktivním kontaktu s účetní a právní firmou. V době pandemie nebyla nemovitost společnosti využívána turisty a žalobkyně tak osobně neubytovávala turisty, ale ostatní činnosti žalobkyně vykonávala. Výpověď žalobkyně byla posouzena jako účelová, aniž by byly řádně zhodnoceny veškeré důkazy nabídnuté žalobkyní. Smysl jednání jednatele žalobkyně spatřovala v jednání s péčí řádného hospodáře. Žalobkyně byla jedinou jednatelkou společnosti Domus Patris, proto veškeré úkony, které tato společnost ve sledovaném období na území činila, musela činit prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že přes pandemii společnost Domus Patris udržela v chodu. 7. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Napadené rozhodnutí považovala za řádně odůvodněné a vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Tvrzení žalobkyně, že společnost Domus Patris řídila dennodenně, odpovědně a jako řádný hospodář, bylo dle žalované oslabeno zjištěním, že žalobkyně neprokázala znalost ani základních informací o této společnosti a jejím fungování. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 9. Soud o žalobě rozhodoval ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem nevyslovila nesouhlas přes výzvu soudu ze dne 16. 8. 2022, č. j. 57 A 67/2022-17, a žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasila výslovně jak ve vyjádření k návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě, tak ve vyjádření k žalobě. 10. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě, přičemž neshledal žádné vady napadeného rozhodnutí, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 11. Žaloba není důvodná. 12. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Soud se musel nejprve vypořádat s touto námitkou, protože podrobit napadené rozhodnutí věcnému přezkumu v rozsahu žalobních bodů mohl pouze za předpokladu, že toto bylo přezkoumatelné. 13. Soud předesílá, že z hlediska soudního přezkumu tvoří prvoinstanční a napadené rozhodnutí jeden celek a vzájemně se v obou směrech argumentačně doplňují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25, či dne 14. 10. 2021, č. j. 7 As 447/2019-60, bod 22). 14. Žalobkyně tvrdila, že byl nepřezkoumatelným závěr správních orgánů o tom, že žalobkyně prakticky nevykonávala funkci jednatelky společnosti Domus Patris. 15. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, bod 24) vyplývá, že „[P]řezkoumatelné rozhodnutí je rozhodnutí srozumitelné, s dostatkem důvodů podporujících výrok rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud zcela opomněl vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 – 58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 – 74).“ Ačkoliv byl tento právní názor vysloven ve vztahu k soudnímu rozhodnutí, lze jej vztáhnout i rozhodnutí správních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, bod 22). Zá