7 Afs 1/2010 — Nejvyšší správní soud

57 Af 14/2020- 184 - text 57 Af 14/2020-184 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: S. K. zastoupen advokátkou Mgr. Bc. Kateřinou Soukupovou, sídlem T. G. Masaryka 623/12, Karlovy Vary proti žalovanému: Finanční úřad pro Karlovarský kraj, se sídlem Karlovy Vary, Krymská 2011/2a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2020, č.j. 379410/20/2401-50521-405091, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Bc. Kateřině Soukupové, advokátce, se p ř i z n á v á náhrada hotových výdajů a odměna za zastupování žalobce ve výši 3 086 Kč. Tato částka bude ustanovené zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 5. 6. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2020, č.j. 379410/20/2401-50521-405091 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o prominutí úroku z prodlení na dani z příjmů fyzických osob stanovené žalobci platebními výměry ze dne 24. 10. 2016, č.j. 883428/16/2401-50521-404763, č.j. 883429/16/2401-50521-404763 a č.j. 883430/16/2401-50521-404763. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěry žalovaného a na rozdíl od něj se domnívá, že splňuje veškeré podmínky stanovené v § 259c odst. 2 a § 259b zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) a že by mu tedy měl být úrok z prodlení z doměřené daně prominut. Splnění podmínky § 259c odst. 2 a § 259b odst. 1 daňového řádu ostatně konstatuje v napadeném rozhodnutí i sám žalovaný a splnění uvedených podmínek tak lze označit za mezi stranami nespornou skutečnost. Sporným však zůstává posouzení splnění podmínky stanovené v § 259b odst. 2 daňového řádu, tedy posouzení, zda k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. 3. Na rozdíl od žalovaného je žalobce přesvědčen, že tato podmínka je bez dalšího naplněna, neboť k prodlení s úhradou daně došlo v důsledku podvodu, kterého se na žalobci dopustil A. D. Dne 5. 11. 2004 uzavřel žalobce, jako komitent, s panem A. D. – ALDONA, IČO: 11591650, P. O. Box 3, Palackého 71, 547 01 Náchod, jako komisionářem, komisionářskou smlouvu č. 1162/D/2004. Na základě této smlouvy se komisionář zavázal obstarávat pro komitenta finanční obchody s výnosem 5 – 12 % před zdaněním. V bodě 5 smlouvy se komisionář výslovně zavázal odvádět za žalobce daň z příjmů fyzické osoby. Dne 22. 5. 2006 uzavřel žalobce, jako komitent, s panem A. D. – ALDONA, IČO: 11591650, PO Box 3, Palackého 71, 547 01 Náchod, jako komisionářem, komisionářskou smlouvu o správě majetku č. 608. I v této smlouvě se komisionář, kromě jiného, zavázal odvádět daň z příjmů fyzické osoby za žalobce – viz článek III. bod 1 písm. h). Na základě shora citovaných komisionářských smluv zasílal žalobce ve prospěch účtů komisionáře finanční prostředky – vklady a v různých časových intervalech požadoval vyplacení buď části vkladů či zhodnocení vkladů tak, jak je zaznamenáno v příslušných spisech Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (Územního pracoviště Karlovy Vary), resp. v příslušných zprávách o daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za roky 2009, 2010 a 2011, které proběhly dne 4. 3. 2016 (pro rok 2009 a 2010) a dne 22. 3. 2016 (pro rok 2011). Tato vzájemná spolupráce probíhala zcela ideálně, kdy komisionář žalobci nikdy nezavdal důvod k tomu, aby o splnění závazků komisionáře pochyboval. Při jakémkoliv „pohybu“ finančních prostředků mezi komisionářem a žalobcem předkládal komisionář žalobci výpisy o aktuálním stavu vkladů a výnosů, a to i s vyčíslením 15 % daně z příjmu fyzických osob, včetně jejího vyčíslení v absolutní částce a odečtení z komisionářem zasílané platby (uvedené přehledy se nachází ve spise správce daně). V návaznosti na tuto bezproblémovou spolupráci žalobce poté, co byl komisionářem informován o možnosti spolupráce s novým subjektem – společností GERMAEL SE, evropská společnost IČO: 24181579, se sídlem Táboritská 23/1000, 130 00 Praha 3, uzavřel s touto společností dne 1. 1. 2012 komisionářskou smlouvu č. 0002008 a dne 9. 2. 2012 komisionářskou smlouvu č. 0001328. Součástí těchto smluv jsou opět ustanovení týkající se odvodu daně z příjmu, avšak nově bylo těmito smlouvami sjednáno, že daň z příjmů fyzických osob hradí komitent, tedy žalobce. Od tohoto okamžiku žalobce řádně tuto daň sám hradil – viz Přiznání žalobce k dani z příjmů FO za rok 2012, které žalobce soudu k důkazu předkládá. Dopisem ze dne 23. 12. 2012 byla žalobci společností GERMAEL SE zaslána výpověď uzavřených komisionářských smluv s odůvodněním, že společnost ukončuje svou činnost v důsledku neudržitelné situace na finančních trzích. Někdy na přelomu měsíců února a března 2013 se žalobce dozvěděl o tom, že pan A. D. byl vzat do vazby a bylo zahájeno stíhání jeho osoby pro zločin podvodu. Tato trestní věc byla vedena u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 2 T 2/2014. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 13. 5. 2015, č.j. 2 T 2/2014-28533, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, sp.zn. 4 To 71/2015, byl pan A. D. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s dozorem. Kromě toho byl panu A. D. uložen trest zákazu činnosti na dobu deseti let a trest propadnutí náhradní hodnoty. V průběhu tohoto trestního řízení vedeného proti panu A. D. pro zločin podvodu poskytl policejní orgán zajištěné písemnosti správci daně – Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj, Územnímu pracovišti Karlovy Vary, na jejichž základě bylo zahájeno řízení o doměření daně z příjmů žalobce za roky 2009, 2010 a 2011. 4. Z výše popsaného skutkového děje je dle žalobce zřejmé, že žalobce po celou dobu obchodního vztahu založeného shora citovanými komisionářskými smlouvami jednal v dobré víře v řádné plnění veškerých smluvních ujednání. O tom byl jednak ze strany komisionáře opakovaně ubezpečován zasílanými „výpisy“ o provedených transakcích (v nichž je výslovně vyčíslena a odečtena příslušná daň), jednak neměl důvodu o přístupu komisionáře pochybovat, když veškeré ostatní závazky komisionář plnil řádně a včas, dohodnutým způsobem. Mimo jiné i z těchto přehledů je zřejmé, že komisionář pravidelně plnil své závazky vůči žalobci a ten neměl sebemenšího důvodu pochybovat o tom, že takto plní i svůj závazek k úhradě předmětné daně. Takové důvodné pochybnosti by mohlo např. založit odkládání výplaty částí vkladů či výnosů, avšak k ničemu takovému nikdy nedošlo. 5. Argumentaci žalovaného obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalobce považuje za nepřiléhavou či vyloženě nesprávnou. Je z ní totiž zcela zřejmé, že se žalovaný vůbec nezabýval dílčími skutečnostmi, které na svou obhajobu žalobce v žádosti o prominutí příslušenství daně uvedl, ale spolehl se pouze na svá předchozí rozhodnutí, která pro usnadnění toliko ocitoval (zpráva o daňové kontrole ze dne 4. 3. 2016, č.j. 120781/16/2401-60561-400638, zpráva o daňové kontrole ze dne 22. 3. 2016, č.j. 174902/16/2401-60561-401886 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 8. 2016, č.j. 35083/16/5200-10422-705050). Nijak však nezohlednil zásadní rozdíly mezi dodatečnými platebními výměry, kterými byla žalobci doměřena neodvedená daň a penále (kdy u doměřené daně je jakákoli možnost alternativního posouzení správcem daně zcela vyloučena a u stanoveného penále se v rámci žádosti o prominutí posuzuje rozsah součinnosti daňového subjektu) a rozhodnutím o prominutí úroků z prodlení z doměřené daně (které správci daně poskytuje širokou možnost k citlivému zohlednění všech okolností, které k prodlení s úhradou daně vedly). 6. K dílčím námitkám žalovaného o tom, že žalobce si ve věci nepočínal příliš obezřetně, když svěřil částky v řádech milionů korun komisionáři, aniž by si jeho podnikání a povolení k poskytování investičních služeb jakkoliv ověřil, pak žalobce uvedl, že ještě před tím, než podepsal s panem A. D. předmětnou komisionářskou smlouvu a svěřil mu prvou částku, obdržel od něj brožuru týkající se komisionářovy podnikatelské činnosti, kterou žalobce v příloze soudu předkládá. Kromě toho žalobce „milionové“ částky nevkládal na účet p. D. od počátku smluvního vztahu, ale své vklady navyšoval postupně s tím, jak rostla jeho důvěra ve schopnosti pana D. Jak ostatně žalovaný uvádí v odůvodněních všech svých odvolacích rozhodnutí, vložil žalobce na účet p. D. v letech 2004 - 2007 (pouze) částku v souhrnné výši 750 000 Kč a zároveň v této době postupně i finanční prostředky vybíral. Teprve poté, co si tímto způsobem ověřil tvrzení a schopnosti p. D., začal postupně investovat vyšší částky, v řádech statisíců