4 As 304/2020 — Nejvyšší správní soud

57 Af 5/2021- 92 - text  23 57 Af 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: Euro Apple s.r.o., IČO: 26736276, sídlem Kolbenova 159/7, 190 00 Praha 9, zastoupená Mgr. Alešem Chamrádem, LL.M., advokátem, sídlem Říční 10, 118 00 Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 11. 2020, č. j. 28585-3/2020-900000-316 a ze dne 2. 12. 2020 č. j. 41862-3/2020-900000-316 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadená rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 1. 2021, doručenou téhož dne Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhala zrušení dvou rozhodnutí žalovaného, a to (i) rozhodnutí ze dne 13. 11. 2020, č. j. 28585-3/2020-900000-316 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 1“) a (ii) rozhodnutí ze dne 2. 12. 2020, č. j. 41862-3/2020-900000-316 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 2“; obě napadená rozhodnutí dále společně jen „napadená rozhodnutí“). 2. Napadeným rozhodnutím č. 1 žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně směřujícímu proti rozhodnutí Celního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 14. 4. 2020, č. j. 9785-8/2020-540000-21 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 1“), tak, že podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí č. 1 potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím č. 1 byl žalobkyni doměřen rozdíl cla v celkové výši 225 571 Kč (k částce původně vyměřené ve výši 182 050 Kč rozhodnutím celního úřadu v celním řízení ze dne 25. 1. 2018 s variabilním symbolem platby 9180045386) za dovoz zboží pánská obuv, zbožový kód 6402999600 a dámská obuv, zbožový kód 6403999800 uvedeného v celním prohlášení č. 18CZ540000178X4AH0 (dále jen „celní prohlášení č. 1“) pod položkami č. 2 a 4 (dále jen „předmětné zboží č. 1“), které bylo předloženo celnímu úřadu k celnímu řízení dne 25. 1. 2018 a propuštěno do navrženého celního režimu volného oběhu téhož dne. 3. Napadeným rozhodnutím č. 2 žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně směřujícímu proti rozhodnutí celního úřadu ze dne 1. 7. 2020, č. j. 9771-8/2020-540000- 21 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 2“; obě prvostupňová rozhodnutí dále společně jen „prvostupňová rozhodnutí“), tak, že podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí č. 2 potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím č. 2 byl žalobkyni doměřen rozdíl cla v celkové výši 159 558 Kč (k částce původně vyměřené ve výši 159 037 Kč rozhodnutím celního úřadu v celním řízení ze dne 13. 3. 2018 s variabilním symbolem platby 9180126089) za dovoz zboží pánská obuv, zbožový kód 6404199000 uvedeného v celním prohlášení č. 18CZ54000010I834F8 (dále jen „celní prohlášení č. 2“) pod položkou č. 1 (dále jen „předmětné zboží č. 2“; obě předmětná zboží dále společně jen „předmětné zboží“), které bylo předloženo celnímu úřadu k celnímu řízení dne 13. 3. 2018 a propuštěno do navrženého celního režimu volného oběhu téhož dne. 4. V obou případech měl celní úřad pochybnosti o žalobkyní deklarované celní hodnotě předmětného zboží (ta byla nižní o více než 50 % ve srovnání se střední hodnotou podobného dovezeného zboží) a žalobkyni se v průběhu celního řízení tyto pochybnosti celního úřadu nepodařilo doloženými důkazy vyvrátit. Proto celní úřad určil, že celní hodnota předmětného zboží nemůže být určena podle čl. 70 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v platném znění (dále jen „celní kodex“), jako žalobkyní deklarovaná prodejní cena předmětného zboží, ale určil ji podle čl. 74 odst. 3 celního kodexu při použití postupu podle čl. 74 odst. 2 písm. b) celního kodexu a čl. 141 nařízení Komise (EU) 2015/2447, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, v platném znění (dále jen „prováděcí nařízení“), a to na základě jednotkové ceny zjištěné v databázi celní správy u obdobného zboží stejných podpoložek kombinované nomenklatury dovezeného do České republiky v relevantní době. II. Žaloba a její následné doplnění 5. Žalobkyně úvodem své žaloby vymezila napadená a prvostupňová rozhodnutí. Poté uvedla hlavní důvody, pro která má napadená rozhodnutí za nezákonná a nesprávná. 6. Nezákonnost žalobkyně spatřuje v tom, že postup žalovaného i celního úřadu v předmětném celním řízení měl být v rozporu s právními předpisy, jak byly vady popsány v odvoláních a jejich doplnění a dále v předmětné žalobě. Nesprávnost je dle žalobkyně dána především závěry vyplývajícími z odůvodnění obou prvostupňových i napadených rozhodnutí, zejména pokud jde o otázku průkaznosti skutečně zaplacené ceny za zboží (převodní hodnoty) a údajné důvodnosti pochybností o skutečně zaplacené ceně zboží, kteréžto pochybnosti vycházejí z neprůkazných poznatků orgánů celní správy o naprosto nesouvisejících obchodních dovozních případech. 7. Žalobkyně dále označila závěry celního úřadu a žalovaného jako rozporné se skutkovým i právním stavem. 8. Dále žalobkyně namítala, že nezákonnost a nesprávnost napadených rozhodnutí spočívá zejména ve skutečnosti, že celní úřad v rozporu s právními předpisy odmítl celní hodnotu deklarovanou žalobkyní v předmětných celních prohlášeních, čímž došlo k porušení článku 70 celního kodexu, dle něhož prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota. Celní úřad neurčil celní hodnotu ani v jednom z uvedených případů v souladu s citovaným ustanovením, ačkoliv žalobkyně předložila veškeré důkazy, které nade vše pochybnosti samy o sobě prokazují splnění zákonných podmínek aplikovatelnosti normy. Podle žalobkyně žalovaný a celní úřad postupovali v rozporu s celním kodexem, a tedy nezákonně, když určili celní hodnotu metodou dle článku 74 odst. 3 celního kodexu, ačkoliv uvedenou metodu lze použít jen v případě, kdy nelze celní hodnotu určit dle článku 70 celního kodexu, potažmo článku 74 odst. 1 celního kodexu. 9. Žalobkyně má za to, že břemeno správnosti tvrzení o výši celní hodnoty a důkazní břemeno unesla a celní správa nedisponuje žádnými důkazy o nevěrohodnosti, neúplnosti, neprůkaznosti nebo nesprávnosti tvrzení či důkazů žalobkyní předložených. Orgány celní správy naopak důkazní břemeno neunesly. 10. Žalobkyně rovněž namítla, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, zejména pokud jde o skutečnost, jak se celní orgány naprosto nedostatečně, marginálně a tudíž nepřezkoumatelně vypořádaly v obou případech s odvolacími námitkami žalobkyně týkajícími se nezákonnosti vyloučení využití metody převodní ceny pro určení celní hodnoty ze strany celního úřadu, a to z důvodu údajné existence důvodných pochybností a údajných obdobných dovozů, se kterými byly dovozy žalobkyně srovnávány. Napadená rozhodnutí jsou totiž v zásadě jen kompilací tvrzení žalobkyně, shrnutí průběhu předchozího řízení a citací obsahu norem a řady na věc nepoužitelných judikátů, přitom vlastní právní úvahy odvolacího orgánu týkající se tvrzené důvodnosti pochybností orgánů celní správy o správnosti tvrzení žalobkyně či průkaznosti jí předložených důkazů jsou naprosto marginální, iracionální, případně jsou založeny na přepjatě formalistickém přístupu žalovaného opřeném jen o samotný nepřezkoumatelný závěr, že celní správa má důvodné pochybnosti. 11. Žalobkyně má dále za to, že celní úřad porušil v celním řízení rovněž zásadu hospodárnosti a přiměřenosti. Celní úřad požadoval fakticky po žalobkyni předložení dalších a dalších důkazů k prokázání skutečně provedené platby (tj. uplatnitelnosti převodní hodnoty), ačkoliv z podkladů předaných celnímu úřadu plnění nepochybně vyplývalo. Jakékoliv opatřování dalších důkazních prostředků by bylo zcela nepochybně nad rámec hospodárnosti řízení, když k prokázání skutečně uskutečněné platby dle skutečně vystavené faktury musí stačit příslušné potvrzení banky, která na vrub žalobkyně platbu provedla. 12. Žalobkyně poté odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. 1 Afs 363/2018 – 113, podle kterého primární funkcí kontroly prováděné orgány veřejné moci není trestat či přinejmenším účelově obtěžovat kontrolované subjekty, ale ověřit plnění zákonem stanovených povinností jejich adresáty. Žalobkyně má za to, že funkce orgánů veřejné moci byla v těchto případech překročena. 13. Poté žalobkyně v čl. III. své žaloby podrobně rozvedla a konkretizovala výše uvedené hlavní důvody nezákonnosti obou napadených rozhodnutí. Nejprve namítala nesprávnost postupu při určení celního hodnoty, když podle jejího názoru v obou případech doložila výši ceny zboží, která byla skutečně zaplacena za předmětné zboží, přičemž pochybnosti celního úřadu byly naprosto nepodložené, marginální, přepjatě formalistické, diskr