2 Afs 5/2011 — Nejvyšší správní soud

77 A 119/2021- 205 - text  7 77 A 119/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců Mgr. Jana Šmakala a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: P. K. zastoupený obecnou zmocněnkyní V. K. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2021/94470-421/1 ze dne 9. 9. 2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správními orgány 1. Žalobce podle § 38 odst. 2 správního řádu požádal Úřad práce České republiky, krajskou pobočku v Plzni, o nahlížení do všech spisů úřadu práce za období 2016–2021 týkajících se paní Z. Č., a to zejména spisů dávek nebo spisů uchazeče o zaměstnání. Úřad práce této žádosti nevyhověl a nahlížení odepřel. 2. K odvolání žalobce žalovaný doplnil výrokovou část rozhodnutí úřadu práce tak, že upřesnil popis žádosti žalobce, na základě které došlo k odepření nahlížení do spisu. Ve zbytku zůstalo usnesení úřadu práce beze změny a odvolání žalobce tedy nebylo vyhověno. II. Řízení před soudem 3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou. V ní namítl, že nahlížení do spisu paní Z. Č. mu nebylo umožněno, neboť správní orgán byl vázán povinností mlčenlivosti. Výklad § 38 odst. 2 správního řádu, tak jak byl podán žalovaným, by fakticky znemožňoval jakékoliv nahlížení do správních spisů ze strany třetích osob. Žalovaný také odkázal na zákon o zaměstnanosti. Ten však dal do souvislosti s § 38 odst. 6 správního řádu, který na danou věc nedopadal. Žalovaný mohl žalobci poskytnout alespoň část informací ze spisu, popřípadě anonymizovat některé pasáže. Žalobce musel prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod, aby mu nahlížení bylo umožněno. Informace ze spisu potřeboval za účelem případného zahájení soudního řízení s paní Z. Č. To považoval za dostatečně prokázaný právní zájem. Měl-li však žalovaný pochybnosti o jeho dostatečném prokázání, měl žalobce vyzvat k doplnění jeho žádosti. S ohledem na nezákonný postup žalovaného odkázal žalobce na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 45/202172 ze dne 20. 1. 2022, který se týkal obdobné věci. Ve prospěch žalobce hovořily i sdělení orgánu veřejné moci a veřejné správy, které mu nahlížení do spisu v podobných věcech paní Z. Č. umožnily. Údajné zneužití informací považoval za čistou spekulaci. 4. Dle žalovaného není žaloba důvodná. Žalovaný i úřad práce postupovaly v souladu se zákonem. Ze strany žalobce nedošlo k dostatečnému prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu. Spisovou dokumentaci úřadu práce si žalovaný mohl vyžádat v rámci budoucího soudního řízení v souladu s § 128 občanského řádu soudního (dále jen „o. s. ř“). Žalovaný dále rozvedl, proč měla právní úprava zákona o zaměstnanosti přednost před obecnou úpravou nahlížení do spisu obsaženou ve správním řádu. K výzvě na doplnění žádosti žalovaný uvedl, že nebyl oprávněn právní zájem nebo jiný vážný důvod zjišťovat. Žalobce byl však úřadem práce vyzván k upřesnění jeho žádosti, přičemž ani poté nebyl z jeho strany prokázán právní zájem či jiný vážný důvod. Výše uvedená sdělení orgánů veřejné moci a veřejné správy na situaci nic neměnily, neboť na danou věc se vztahoval správní řád a zákon o zaměstnanosti. Žalovanému navíc bylo známo, že žalobce o nahlížení do spisu v různých věcech u úřadu práce usiloval již mnohokrát. Z důvodu uzavřených sporných smluv, které tyto osoby následně nebyly schopny plnit. Z dostupných informací se žalovanému zdálo, že žalobce účelově získával informace o třetích osobách, které v budoucnu mohl zneužít. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové se na danou situaci nevztahoval, neboť v něm byl řešen jiný procesní postup. III. Posouzení věci 5. Žaloba není důvodná. Za stávajícího zákonného stavu a ustálené rozhodovací činnosti na něj navazující má žalobce právo nahlížet do správních spisů vedených u úřadu práce k jiným osobám. Obecná úprava nahlížení tedy není vyloučena některým ze zvláštních ustanovení zákona o zaměstnanosti. V souzené věci však žalobce neprokázal, že by jeho žádost o rozsáhlé a systematické nahlížení do spisů jedné konkrétní osoby měla rozumný vztah k údajnému zájmu žalobce na budoucím uplatňování jeho práv vůči této osobě. 6. Podle § 38 odst. 2 správního řádu platí, že správní orgán umožní nahlédnout do spisu jiným osobám, než jsou účastníci nebo jejich zástupci, pouze pokud prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. 7. Jiné osoby tedy musí předně prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod. Pokud se jim to podle mínění správního orgánu podaří, musí správní orgán následně hodnotit protichůdná práva dotčených osob a veřejný zájem. V souzené věci žalobce požádal o nahlížení do všech spisů úřadu práce za období 2016–2021 týkajících se paní Z. Č., a to zejména spisů dávek nebo spisů uchazeče o zaměstnání. 8. Tuto žádost odůvodnil tím, že vůči Z. Č. zvažuje právní kroky, například žalobu na ochranu osobnosti. Paní Č. je totiž jeho dlužnicí, se kterou v minulosti uzavřel kupní smlouvu na nemovitost. Následně však paní Č. začala tvrdit, že ničemu nerozumí, je zcela nezkušená v právním styku, nikdy v životě se nesetkala se smlouvami apod. Proto s ní žalobce smírnou cestou uzavřel smlouvu o narovnání, jejímž předmětem je mimo jiné převod nemovitých věcí zpět paní Č. a vrácení kupní ceny zpět žalobci. Následně však žalobce zjistil, že tvrzení paní Č. byla účelová a nepravdivá, protože již dříve osobně uzavírala i jiné obchody související s prodejem nemovitostí. 9. Podle žalobce v daných spisech bude možné najít odpovědi na otázky, které žadatel potřebuje zodpovědět, aby mohl řádně odůvodnit žalobu na ochranu osobnosti, zejména ve vztahu, jak paní Č. vůči úřadu práce jednala, zda rozuměla poučením, zda přebírala poštu apod. 10. S ohledem na vývoj argumentace žalobce a žalovaného i obsah napadených rozhodnutí se soud nejprve zabýval tím, (a) zda je vůbec možné nahlížet od spisů vedených u úřadu práce k jednotlivým osobám. Následně pak hodnotil, zda (b) žalobce prokázal právní zájem na nahlížení. Závěrem pak zhodnotil, zda (c) byla žádost žalobce bezvadná, nebo zda vyžadovala výzvu ze strany správního orgánu k upřesnění. III. a) Možnost nahlížení do spisu 11. Prvotní úvaha správních orgánů spočívala na tom, že ustanovení zákona o zaměstnanosti upravující důvěrnost osobních údajů a jejich účelové určení (§ 17, § 27 zákona č. 435/2004 Sb.) má přednost před obecnou úpravou nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu. 12. Tak tomu není. Ve správním soudnictví je ustáleno, že obdobná ustanovení odvětvových předpisů nevylučují nahlížení do spisu třetími osobami, neboť by tím došlo k nedůvodnému vyloučení obecného procesního práva podle § 38 odst. 2 správního řádu. Možnost nahlížení do spisu podle správního řádu tak často představuje výjimku vůči povinnosti mlčenlivosti podle odvětvového předpisu: 13. Má-li být důvodem pro odepření nahlédnutí do správního spisu fakt, že spis obsahuje skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti (§ 38 odst. 6 správního řádu), je tuto povinnost, v případech, kdy vyplývá ze zvláštních předpisů, nutno konfrontovat se způsobem, jakým je povinnost mlčenlivosti definována v § 15 odst. 3 správního řádu. Pokud zvláštní úprava zakotvuje povinnost mlčenlivosti absolutním způsobem, tedy například jako „mlčenlivost o všech informacích získaných v souvislosti s výkonem činnosti, funkce nebo zaměstnání,“ nelze tuto úpravu mechanicky aplikovat na rozhodování dle § 38 odst. 6 správního řádu, neboť by byla vyloučena možnost správního orgánu uvážit, zda lze žadateli správní spis (jeho část) zpřístupnit. I v těchto případech tedy správní orgán musí na straně jedné uvážit o důvodech žádosti o nahlédnutí, na straně druhé pak musí mít na zřeteli respektování ochrany veřejných zájmů i oprávněných zájmů účastníků správního řízení (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Afs 5/2011-110 ze dne 27. 1. 2012). 14. V souzené věci soud neshledal důvod se od tohoto právního názoru odchýlit, a to tím spíše, že z listin předložených žalobcem lze usoudit, že i sám žalovaný z něj někdy vychází (srov. rozhodnutí žalovaného v obdobné věci na č. l. 111–115 soudního spisu). Proto soud pouze konstatuje, že zákon o zaměstnanosti v § 17 a 27 upravuje důvěrnost osobních údajů fyzických osob včetně uchazečů o zaměstnání a jejich účelové určení způsobem, který by fakticky zcela vylučoval výkon procesního oprávnění nahlížení tzv. jiných osob předpokládaného správním řádem. Možnost sdělovat tyto údaje výlučně pro účely zprostředkování zaměstnání, poskytování příspěvků na nástroje a opatření aktivní politiky zaměstnanosti, příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a statistické účely, nepočítá s tím, že by přípustným účelem byla i ochrana je