4 As 149/2013 — Nejvyšší správní soud

77 A 54/2020- 60 - text  8 77 A 54/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobců: a) Společenství vlastníků jednotek pro dům v Plzni, Stanko Vodičky 1978/25, 1979/23 a 1980/21, IČ 75130637, Stanko Vodičky 1979/23, 326 00 Plzeň, b) Společenství vlastníků jednotek v domě Wolkerova 1, 3, 5 Plzeň, IČ 72019573, Wolkerova 1983/5, 326 00 Plzeň, c) Společenství vlastníků U Lomů 9, 11, 13, 15 Plzeň, IČ 75083931, U Lomů 1984/9, Plzeň, všichni zastoupeni JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, Malé náměstí 124, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, Škroupova 4, 306 32 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2020, č.j. MMP/078197/20, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 10. 3. 2020, č.j. MMP/078197/20, a rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 2 - Slovany ze dne 29. 1. 2020, č.j. UMO2/01765/20, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 37 096 Kč k rukám zástupce žalobců JUDr. Ondřeje Moravce, Ph.D., advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Usnesením Úřadu městského obvodu Plzeň 2-Slovany, Odboru stavebně správního a dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 29. 1. 2020, č. j. UMO2/01765/20 (dále jen „prvoinstanční usnesení“), rozhodl správní orgán I. stupně o tom, že žalobci nejsou účastníky společného řízení zahájeného na základě žádosti o vydání společného povolení, kterou podala společnost T. G., a.s. ve věci „Bytového domu na pozemku parc. č. X, XA, XB, XC, XD, XE, vše v k. území Plzeň.“ 2. Rozhodnutím ze dne 10. 3. 2022, č.j. MMP/078197/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil prvoinstanční usnesení. 3. Žalobci se žalobou ze dne 24. 4. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhali zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Územní a stavební řízení je upraveno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [II] Žaloba 5. Podle žalobců dospěl žalovaný k nesprávnému právnímu závěru, že žalobcům jakožto společenstvím vlastníků jednotek (dále též jen „SVJ“) vzniklým za účelem správy domu, v němž se nacházejí bytové jednotky vlastněné konkrétními fyzickými či právnickými osobami (jež jsou současně členy těchto SVJ), coby právnickým osobám, jejichž právní subjektivita je omezena, nepřísluší práva účastníků řízení vedeného podle § 94k stavebního zákona 6. Žalobci nerozporovali, že nejsou vlastníky jednotlivých bytových jednotek nacházejících se v domech jimi spravovaných, nicméně byli založeni za účelem zajišťování správy uvedených nemovitých věcí a jejich existence velmi úzce souvisí s vlastnictvím těchto nemovitých věcí. 7. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2014, č.j. 4 As 149/2013-31, pod správu společných částí domu lze zahrnout vše, co „bytovému domu slouží k uspokojení potřeb vlastníků jeho bytů, včetně dostatečně kvalitních podmínek pro bydlení“, přičemž se společenství vlastníků může domáhat ochrany svých hmotných práv i v případech, kdy „by se tato hmotná práva dotýkala i právní sféry jednotlivých vlastníků bytových jednotek“. Správa domu tak v širším smyslu zahrnuje vše, co bytovému domu slouží k uspokojení potřeb vlastníků bytů, tudíž i zajištění kvalitních podmínek pro bydlení. Výstavba stavebního záměru může ovlivnit kvalitu podmínek pro bydlení v dané lokalitě. Zájem žalobců být účastníky řízení a hájit v něm práva svých členů je tak zcela legitimní. 8. Právo společenství vlastníků jednotek být účastníkem ve stavebním řízení bylo potvrzeno i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2018, č.j. 2 As 105/2018-26. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že společenství vlastníků jednotek mohou být osobami zúčastněnými na řízení, přičemž jejich účast nevylučuje účast jednotlivých vlastníků, dotýká-li se předmět řízení též přímo jejich jednotky. 9. Stejný právní názor zaujal Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 9. 2. 2017, č.j. 4 As 212/2016-55, v němž uvedl, že „přesvědčení stěžovatele [společenství vlastníků jednotek], že měl být účastníkem územního řízení o záměru, který se má realizovat mj. na bezprostředně sousedících pozemcích (i na tzv. předzahrádce bytového domu, jak soud ověřil srovnáním výčtu pozemků dotčených územním rozhodnutím s údaji v katastrální mapě) s domem a pozemkem ve správě stěžovatele, je správné.“ 10. Žalobci nesdíleli názor žalovaného, že by výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nebylo použitelné i na současné znění stavebního zákona. Ustanovení § 94k písm. e) stavebního zákona vymezuje okruh účastníků řízení velmi podobně, jako tomu bylo v případě ustanovení § 85 odst. 2 písm. b) ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012, jež bylo součástí soudního přezkumu provedeného Nejvyšším správním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 4 As 212/2016. Ač se jedná o různé typy řízení, okruh účastníků řízení je vymezen obdobně. Novelou stavebního zákona provedenou zákonem č. 350/2012 Sb. byl sice vypuštěn § 85 odst. 2 písm. d), jež výslovně zmiňoval společenství vlastníků jednotek jako účastníka řízení, avšak v důvodové zprávě k tomuto zákonu je mimo jiné uvedeno následující: „Praxe ukázala, že samostatné vymezování společenství vlastníků jednotek jako účastníka stavebního řízení je nejen nadbytečné, ale i zavádějící. Postavení společenství vlastníků jednotek ani vlastníků jednotlivých jednotek jako účastníků řízení tím není omezeno.“ Úmyslem zákonodárce tedy nebylo omezení společenství vlastníků jednotek na účasti v řízeních upravovaných stavebním zákonem, ale pouhé formální vypuštění nadbytečného ustanovení zákona. 11. Žalobci dále poznamenali, že požadavek žalovaného, aby se řízení účastnili samostatně vlastníci jednotlivých bytových jednotek, je v rozporu se zásadou procesní ekonomie, neboť nepřiměřeně zatěžuje jak dotčené vlastníky, tak v konečném důsledku i správní orgány. 12. Pro vyloučení všech pochybností žalobci na závěr uvedli, že nemovité věci, jejichž správu zajišťují, se nacházejí v bezprostředním sousedství pozemků, na kterých má být stavební záměr realizován. Mezi stavebním záměrem a uvedenými nemovitými věcmi se sice nachází veřejná pozemní komunikace ve vlastnictví statutárního města Plzeň, nicméně stavebním záměrem budou přímo dotčeni vlastníci těchto nemovitých věcí. Jak dovodil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 22. 3. 2000, jež byl publikován pod č. 96/2000 Sb., sousední pozemek nemusí mít společnou hranici s pozemkem, na kterém má být stavební záměr realizován, postačí, má-li být stavebním záměrem přímo dotčeno vlastnické právo jeho vlastníka. Žalobci byli proto přesvědčeni o tom, že uvedené nemovité věci musí být považovány za sousední pozemky a stavby ve smyslu stavebního zákona, a proto i podmínka sousedství stanovená v ustanovení § 94k stavebního zákona byla splněna. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 17. 6. 2020. Opřel se o znění zákonného textu, kdy § 94k stavebního zákona obsahuje taxativní výčet účastníků řízení odlišný od § 27 správního řádu. Z aktuálního znění § 94k stavebního zákona nelze podle žalovaného dovodit postavení společenství vlastníků jednotek jako účastníka řízení. Žalobcům by mohlo náležet toliko postavení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, nicméně žalobci žádná vlastnická ani jiná věcná práva k sousedním pozemkům nebo stavbám nebo k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být daný závěr uskutečněn, nemají, a nemůžou tedy být účastníkem společného řízení dle stavebního zákona. 14. Judikáty, o které se žalobci opírali, nepracují se současným zněním stavebního zákona po velké novele účinné po 1. 1. 2013, popř. se týkají zcela odlišných případů. Ve věci sp. zn. 2 As 105/2018 byla předmětem sporu nelegální stavební úprava (rekonstrukce bytové jednotky), která zasahovala i do společných částí domu (do společné nosné zdi bytového domu) a která byla vybudovaná bez veřejnoprávního titulu a hlavně bez souhlasu společenství vlastníků jednotek jako soukromoprávního titulu. Před Nejvyšším správním soudem se jednalo o vyjasnění sporné otázky ohledně kvality a formy souhlasu ostatních spoluvlastníků společných částí domu v případě stavebních úprav bytové jednotky zasahující do nosné části konstrukce domu a o vymezení případné role SVJ při udělování souhlasu s tímto zásahem do nosné konstrukce, jež je ve vlastnictví všech vlastníků bytových jednotek. Žalovaný byl toho názoru, že tento rozsudek nedopadá na posuzovanou kauzu a netýká se ani způsobu vymezování okruhu účastníků řízení dle stavebního zákona (nelze z něj tedy ani dovodit skutečnost,