1 Azs 349/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 7/2023- 26 - text  7 17 A 7/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: C. R., narozený dne X, státní příslušnost: X, naposledy známým pobytem v: Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený advokátem JUDr. Petrem Janem Bakešem, sídlem U Olší 280, 277 31 Velký Borek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 20. 2. 2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2023, č. j. OAM-25/LE-BA01-BA06-PS-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 2. 2. 2023, č. j. OAM-25/LE-BA01-BA06-PS-2023, byl žalobce zajištěn ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž doba zajištění byla stanovena do dne 30. 5. 2023. Důvodem zajištění bylo následující: žalobce byl rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 23. 1. 2023, č. j. KRPA-30666-14/ČJ-2023-000022-ZZC zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účelem realizace správního vyhoštění. Žalobce byl dne 22. 1. 2023 kontrolován při pobytové kontrole policejní hlídkou. Následnou lustrací v informačních systémech Policie ČR bylo zjištěno, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob a byl mu vydán výjezdní příkaz. Žalobci bylo v minulosti uloženo správní vyhoštění, které však tento nerespektoval. V policejním protokolu o výslechu účastníka správního řízení o vyhoštění ze dne 23. 1. 2023 žalobce potvrdil svoji totožnost a státní příslušnost. Dále uvedl, že si je plně vědom toho, že nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění. Do domovské země, tj. Moldavska, nevycestoval, protože podle svých slov ztratil cestovní pas. Následně ho našel a až když ho policie zajistila, zjistil, že má být už pryč. Dále uvedl, že ve lhůtě nevycestoval, protože pracoval a vydělával peníze. Vydělávání peněz je důvod, proč v ČR žalobce zůstal. Dále žalobce uvedl, že nemá žádné povolení k pobytu ani o něho nežádal. O azyl ostatně nikde nežádal. Podle svých slov žalobce věděl, že v tomto případě nemá na azyl nárok, ale vycestovat stejně nechtěl. Dále uvedl, že v ČR pracoval po brigádách na stavbách, nikde neměl žádnou smlouvu. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je zdravý, žádné léky neužívá, jen lék na chronickou rýmu. Stran své osoby uvedl, že je svobodný, jeho rodina se nachází v Moldavsku. V ČR nemá žádné příbuzné, přítelkyně se nachází na Ukrajině. V ČR nemá ani žádné závazky, pohledávky, ani zde o nikoho nepečuje. V případě návratu do Moldavska, jak sám žalobce sdělil, mu nic nehrozí. Co se týče překážek, které by znemožňovaly vycestování z území ČR, žalobce nezmínil žádný problém. Žalobce podal dne 30. 1. 2023 žádost o mezinárodní ochranu v ČR, a to až po svém zadržení Policií ČR, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců, i když na území ČR pobýval již delší dobu a on sám nevyvinul naprosto žádnou dřívější snahu požádat v ČR o mezinárodní ochranu. Z výpovědí žalobce učiněných v rámci jednotlivých správních řízeních nevyplynulo přitom naprosto nic, co by žalobci bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu před jeho zadržením a umístěním do zařízení pro zajištění cizinců, pokud o podání azylové žádosti měl skutečný zájem. Z jednání žalobce je naopak zcela zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám žalobce by tento krok v ČR nikdy neučinil. Žalovaný správní orgán je přesvědčen, že v případě osoby, která palčivě pociťuje potřebu mezinárodní ochrany, tato k dané možnosti přistoupí bezprostředně poté, co má k tomu příležitost. S ohledem na výše uvedené má žalovaný správní orgán za prokázané, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet. Žalovaný rovněž dospěl s ohledem na všechny výše uvedené argumenty k závěru, že z jednání žalobce je zřejmé, že v jeho případě existuje nebezpečí, že se bude vyhýbat své povinnosti z území ČR a (eventuálně) z území dalších členských států Evropské unie vycestovat, bude mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění a že podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo v jeho případě zapříčiněno pouze snahou vyhnout se vyhoštění. Proto se také žalovaný rozhodl neuložit žalobci zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, poněvadž by nepostačovalo k zaručení účasti žalobce v azylovém řízení ani k efektivní kontrole nad průběhem správního řízení o vyhoštění. Z celého kontextu podání azylové žádosti žalovaný vyvodil její účelovost. 2. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu. V ní namítl následující: ve správním řízení s ním nebylo jednáno jazykem rumunským, který je jeho rodným, nýbrž ruským, což měl žalobce „reklamovat“ v závěru inkriminovaného výslechu. Za další žalobce namítl žalovaného nezájem, a tudíž i nezohlednění žalobcových individuálních okolností. Dále žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně odůvodnil aplikaci omezení žalobcovy svobody pohybu za pomoci zajištění cizince namísto uplatnění alternativních zvláštních opatření. Podle žalobce nebylo žádného rozumného důvodu domnívat se, že se bude jakkoliv skrývat či jinak ztěžovat úřední činnost žalovaného. Žalobce se rovněž neprezentoval padělaným dokladem, jeho totožnost byla známa a byla hodnověrná. Žalobce měl zajištěny ubytovací možnosti i finanční prostředky na území ČR. Žalobce zjevně ani nepředstavoval nebezpečí pro vnitřní pořádek ani bezpečnost ČR, proto v zásadě není zřejmé, z jakého důvodu byl na něho aplikován prostředek ultima ratio namísto uplatnění některého z alternativních zvláštních opatření. Žalobce dále namítl, že žalovaný rovněž musel vědět, že vytýkané nerespektování povinnosti opustit území ČR bylo zapříčiněno objektivními okolnostmi, a to ztrátou pasu žalobce. Za daných okolností nelze bez důvodných podezření predikovat budoucí nezákonné chování žalobce. Skutkové okolnosti případu spíše ukazují na to, že na žalobce bylo možné aplikovat některé z alternativních zvláštních opatření, neboť je i v zájmu žalobce s orgány veřejné moci spolupracovat s ohledem na to, že žalobce požaduje udělení mezinárodní ochrany. Žalobce dále vytkl žalovanému i nepřezkoumatelnost jeho úvah stran účelovosti žalobcem podané žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce o mezinárodní ochranu dříve nepožádal, neboť jej o této možnosti nikdo nepoučil takovým způsobem, aby mohl této informaci porozumět. Dále žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně posoudil aktuální poměry v žalobcově zemi původu, tedy v Moldavsku. Žalobce předložil v rámci doplnění žaloby soudu kopii potvrzení o zajištění ubytování pro žalobce na privátní adrese. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyslovil nesouhlas. Žalovaný konstatoval, že v policejním protokolu o výslechu účastníka správního řízení o vyhoštění ze dne 23. 1. 2023 žalobce potvrdil svou totožnost a státní příslušnost a uvedl, že si je plně vědom toho, že nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce neměl žádné povolení k pobytu a ani o něj nežádal. Rovněž nikde nežádal o mezinárodní ochranu. Věděl podle vlastních slov, že na její udělení nemá nárok. Sdělil absenci překážek, které by znemožňovaly jeho vycestování z ČR. Žalovaný dále konstatoval, že se žalobce nachází v evidenci nežádoucích osob a maří rozhodnutí o správním vyhoštění. Z těchto důvodů byl žalobce zajištěn a následně umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace vyhoštění. Ze žalobcova jednání je zřejmé, že existuje nebezpečí, že opětovně zmaří výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, a to s ohledem na jeho předchozí jednání. K žalobcově námitce, že nežádal tlumočníka ruštiny, ale rumunštiny a svou žádost prezentoval i v závěru podání vysvětlení ze dne 23. 1. 2023, žalovaný správní orgán uvedl, že v tomto dokumentu, který je součástí správního spisu, je výslovně uvedeno, že žalobce žádá tlumočníka se znalostí ruštiny. Pokud žalobce požadoval tlumočníka do rumunštiny, měl možnost tuto skutečnost uvést. 4. Napadený výrok rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná. 5. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu: „Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvlášt