2 Afs 198/2006 — Nejvyšší správní soud

77 Af 12/2022- 92 - text  27 77 Af 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Kompostárna Mýto s.r.o., IČO: 29108179, se sídlem Sazovická 454/13, 155 21 Praha 5, zastoupena daňovou poradkyní Grant Thornton Tax & Accounting s.r.o., se sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha, proti žalovaný: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2022, č. j. 36889/22/5000-10612-710970, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. V rámci Operačního programu Životní prostředí byly žalobkyni poskytnuty finanční prostředky na realizaci projektu s názvem „CZ.1.02/4.1.00/15.27983 Kompostárna Mýto s. r. o. – dovybavení kompostárny a svoz bioodpadů“ reg. č. CZ.1.02/4.1.00/15.27983. Prostředky byly žalobkyni poskytnuty jednak Ministerstvem životního prostředí, a to na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 115D242004060/2 ze dne 8. 9. 2015 ve znění Rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) č. j. 115D242004060/5 ze dne 4. 10. 2016 (souhrnně dále též jen: „Rozhodnutí“), jehož nedílnou součástí je mj. Příloha č. 1 „Podmínky poskytnutí dotace“ (dále též jen: „Podmínky“), a dále Státním fondem životního prostředí na základě Smlouvy č. 15232924 o poskytnutí podpory ze SFŽP ze dne 31. 8. 2015 uzavřené dne 15. 9. 2015 (dále též jen: „Smlouva“). Celková částka dotace dle Rozhodnutí byla stanovena ve výši 89,53 % celkových způsobilých výdajů projektu, tj. ve výši 5 558 400 Kč (tj. 85 % z Fondu soudržnosti EU a 4,53 % ze SFŽP), a vlastní zdroje žalobkyně coby příjemce dotace byly stanoveny na 10,47 % z celkových způsobilých výdajů projektu, tj. ve výši 650 200 Kč. Celkový souhrn finančních zdrojů projektu činil 6 208 600 Kč. Dotace byla připsána na bankovní účet žalobkyně ve dvou splátkách: prvá byla realizována dne 30. 11. 2015 ve výši 5 135 697,52 Kč, druhá pak dne 1. 12. 2015 ve výši 273 547,17 Kč. 2. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále též jen: „správní orgán I. stupně“) zahájil na základě vlastní vyhledávací činnosti u žalobkyně dne 30. 1. 2019 daňovou kontrolu (dále též jen: „DK1“) zaměřenou na zjištění skutečností rozhodných pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně u peněžních prostředků poskytnutých na základě Rozhodnutí. Na základě výsledku kontrolního zjištění dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že žalobkyně se dopustila porušení rozpočtové kázně tím, že pochybila při zadávání veřejných zakázek, které vyhlásila prostřednictvím administrátora pro zprostředkování veřejných zakázek, společnosti ZERS spol. s r. o., na dodávky s názvem „Zakázka č. 1“ na svozové vozidlo s kontejnerovou nástavbou a velkoobjemové kontejnery (dále též jen: „VZ1“) s předpokládanou hodnotou bez DPH ve výši 2 408 600 Kč, a s názvem „Zakázka č. 2“ na kolový nakladač se zadním ramenem, hydraulická ruka za traktor (dále též jen: „VZ2“; pro případnou referenci obou zakázek bude v textu rozsudku hovořeno jako o „předmětných VZ“) s předpokládanou hodnotou bez DPH ve výši 3 800 000 Kč. Po věcné stránce spočívalo shledané pochybení žalobkyně v tom, že předmětné VZ zadala samostatně podle § 38 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále též jen: „ZVZ“) ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoli je měla zadat jako jednu VZ postupem podle § 98 ZVZ. Tím, že tak žalobkyně neučinila, porušila § 13 ZVZ. Tím samým tak porušila oddíl B bod 3 písm. a) Podmínek a článek III odst. 6 bod C písm. a) Smlouvy. Došlo tedy k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále též jen: „rozpočtová pravidla“). Za to správní orgán I. stupně uložil žalobkyni odvod do Národního fondu ve výši 1 283 924,38 Kč (tj. ve výši 25 % z částky dotace poskytnuté Ministerstvem životního prostředí) a dle § 44 odst. 1 písm. j) rozpočtových pravidel pak odvod do Státního fondu životního prostředí ve výši 68 386,79 Kč (tj. ve výši 25 % z částky dotace poskytnuté SFŽP). Stalo se tak prostřednictvím platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 19. 7. 2021, č. j. 1418990/21/2300-31472-402922, jímž byl vyměřen odvod do SFŽP (dále též jen: „PV1“), resp. platebního výměru ze dne 19. 7. 2021, č. j. 14168967/21/2300-31472-402922, kterým byl vyměřen odvod do Národního fondu (dále též jen: „PV2“; pro případnou referenci obou platebních výměrů v textu rozsudku hovořeno jako o „předmětných platebních výměrech“). 3. Žalobkyně proti oběma platebním výměrům brojila odvoláním. V rámci odvolacího řízení dospěl žalovaný k závěru, že provedená daňová kontrola byla v rámci vymezení svého předmětu zaměřena toliko na Rozhodnutí, postihuje tedy jen ono a jeho prostřednictvím také jen podmínky poskytnutí dotace jím stanovené; nedopadá tedy na Smlouvu a jí stanovené podmínky (a na jejím základě poskytnuté prostředky). Na základě tohoto zjištění a následného podnětu žalovaného zahájil správní orgán I. stupně dne 12. 4. 2022 u žalobkyně další daňovou kontrolu (dále též jen: „DK2“), jejímž předmětem byla kontrola podmínek čerpání podpory ve smyslu Smlouvy. Výsledkem kontroly pak byl závěr, že žalobkyně porušila podmínky Smlouvy obdobným způsobem, jako se tomu stalo v případě Rozhodnutí, čímž porušila rozpočtovou kázeň. 4. Žalovaný po dalším procesním postupu, jemuž bude věnována bližší pozornost v dalším textu rozsudku, vydal rozhodnutí ze dne 25. 10. 2022, č. j. 36889/22/5000-10612-710970 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím jednak zamítl odvolání žalobkyně proti PV1 a tento potvrdil, jednak částečně změnil PV2, a to tak, že odvod nebyl vyměřen podle § 44a odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, ale podle § 44a odst. 1 písm. a) rozpočtových pravidel. V ostatním zůstal i PV2 beze změny. 5. Žalobkyně činí v žalobě sporným, že se vůbec dopustila porušení rozpočtové kázně. I kdyby tomu tak však bylo, nemělo takové porušení podle jejího názoru žádný finanční dopad. Žalobkyně také zpochybňuje způsob, kterým správní orgány stanovily výši odvodu. Konečně správním orgánům vytýká vady v jejich procesním postupu. Obsah žaloby 6. Žalobkyně v žalobě nejprve stručně zrekapitulovala procesní průběh věci a jeho skutkové okolnosti. Uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a považuje je za nesprávné a nezákonné, neboť podrobně vyargumentovala a doložila, že nedošlo k neoprávněnému rozdělení předmětných VZ. Zadání dvou podlimitních veřejných zakázek mělo racionální důvod a bylo provedeno s cílem co nejefektivnějšího využití evropských fondů a prostředků státního rozpočtu, bylo transparentní a nedošlo k omezení počtu uchazečů. I kdyby žalobkyně připustila pochybení, uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu je v rozporu s Rozhodnutím, neboť tvrzené porušení rozpočtové kázně nemohlo mít ani potenciální finanční dopad, a proto měly správní orgány postupovat podle přílohy č. 3 Rozhodnutí, části A., bodu 4, podle kterého je možné užít korekci 0 %. Žalobkyně dále namítla, že odvod do SFŽP byl uložen v rámci nesprávného a nezákonného postupu správní orgánů. 7. K provedení výběrového řízení zmocnila žalobkyně svého zástupce, společnost ZERS spol. s r. o. Předmětné VZ byly rozděleny na 2 podlimitní řízení, a to výběrové řízení č. 1 na VZ1 a výběrové řízení na VZ2. Bylo tak učiněno z důvodu naprosté rozdílnosti poptávané techniky, když z pohledu technologických parametrů byl v případě každého výběrového řízení osloven odlišný okruh dodavatelů. 8. Žalobkyně zdůraznila, že obdobnou techniku sloučila do jednoho výběrového řízení, když do VZ1 sloučila svozové vozidlo s kontejnerovou nástavbou a velkoobjemové kontejnery a v rámci VZ2 pak sloučila zakázku na dodání kolového nakladače se zadním ramenem a hydraulické ruky za traktor. Tato skutečnost svědčí o tom, že nedošlo k účelovému rozdělení předmětu veřejné zakázky. 9. Současně žalobkyně poukázala na to, že nemohl být osloven obdobný okruh dodavatelů ohledně obou výběrových řízení, takže může obstát argument nezbytnosti vyčlenění každého z předmětů veřejné zakázky do samostatného podlimitního řízení s ohledem na skutečnost, že se jedná o funkčně a technicky o zcela odlišná specializovaná zařízení. 10. Žalobkyně se ohradila proti argumentaci žalovaného uvedené v bodě 25 napadeného rozhodnutí, že v průběhu daňové kontroly a poté v odvolacím řízení nepředložila žádný písemný důkaz prokazující všechny významné úkony související s výběrem dodavatelů včetně průzkumu trhu či předběžných konzultací. Přitom bylo plně na žalobkyni, jakými důkazními prostředky hodlá své tvrzení prokazovat. Žalobkyně tuto skutečnost hodlala prokázat výpověďmi Ing. P. H., prodejce společnosti Zeppelin CZ s.r.o. a Ing. V. H., prodejce, žalovaný ale shledal navrhované výslechy redundantní. 11. Žalovaný na jedné straně uvádí, že nebylo správním orgánem I. stup