7 Afs 162/2022 — Nejvyšší správní soud

77 Af 8/2021- 45 - text  14 77 Af 8/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: P. K., X, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, Sluneční náměstí 2588/14, 158 00 Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043, Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2021, č.j. 5195/21/5300-21441-712772, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „správce daně“) ze dne 16. 4. 2018, č.j. 820607/18/2301-52521-401357 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), o přiznání úroku podle § 155 odst. 5 a 168 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), byl žalobci přiznán úrok z vratitelného přeplatku za zdaňovací období leden 2011 až duben 2013 a červen 2013 až září 2013 ve výši 114 710 Kč na základě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 2. 2018, č.j. 9024/18/5300-21441-703172. V souladu s § 155 odst. 5 daňového řádu byl úrok ve výši 114 710 Kč předepsán na osobní daňový účet žalobce ke dni 27. 2. 2018. Dle § 154 odst. 2 daňového řádu však nedošlo ke vzniku vratitelného přeplatku. 2. K žalobcovu odvolání bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2021, č.j. 5195/21/5300-21441-712772 (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších přepisů, změněno prvoinstanční rozhodnutí tak, že žalobci na základě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 2. 2018, č.j. 9024/18/5300-21441-703172, byl přiznán úrok z vratitelného přeplatku toliko ve výši 84 768 Kč, který byl v souladu s § 155 odst. 5 daňového řádu předepsán na osobní daňový účet žalobce ke dni 27. 2. 2018. Dle § 154 odst. 2 daňového řádu nedošlo ke vzniku vratitelného přeplatku. 3. Žalobce se žalobou ze dne 3. 6. 2021, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, která jim vznikají při správě daní, upravuje daňový řád. [II] Žaloba 5. Žalobce rekapituloval, že žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí [o úroku z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád 2020“)]. 6. Žalobce uplatnil dvě žalobní námitky. 7. V rámci prvé (dále též „námitka A“) namítal, že dnem 1. 1. 2021 ztratil žalovaný funkční příslušnost k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu 2020. Tento názor žalobce opíral o tvrzení, že novela daňového řádu provedená zákonem č. 283/2020 Sb. s účinností ode dne 1. 1. 2021 (dále jen „daňový řád 2021“) zrušila odvolání jako opravný prostředek proti rozhodnutí o úrocích placených správcem daně. 8. Z bodu 12. přechodných ustanovení zákona č. 283/2020 Sb. (dále jen „přechodná ustanovení“) plyne, že dosavadní pravidla dopadající na řízení a jiné postupy, které započaly přede dnem nabytí účinnosti zákona, je třeba opustit a vše dokončit podle nové právní úpravy, pokud zákonodárce neuvážil výslovně jinak. Výjimka uvedená mj. v bodě 6. přechodných ustanovení („Řízení o námitce, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“) se zde neuplatní, protože v žalobcově případě žádné řízení o námitce neprobíhalo a žádné rozhodnutí o námitce nebylo vydáno, natož aby proti němu bylo podáno odvolání a probíhalo odvolací řízení. Podle daňového řádu 2020 se o úroku podle § 155 odst. 5 vydávalo toliko rozhodnutí a proti němu bylo možné brojit odvoláním. 9. V případě řízení a jiných postupů souvisejících s úroky se tak výhradně použijí nová procesní pravidla podle daňového řádu 2021. Ve svém důsledku to znamená, že odvolací řízení zahájené přede dnem 31. 12. 2020 ve věci úroků podle § 155 odst. 5 daňového řádu 2020 musí být dokončeno podle daňového řádu 2021, který ale odvolací řízení proti rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu 2020 vůbec neupravuje. Podané odvolání žalobce ve věci úroků tak mělo být ve smyslu § 251a odst. 4 daňového řádu 2021 posouzeno jako námitka podle § 159 daňového řádu 2021 a musí být dokončeno i řízení o této námitce tím, že o ní rozhodne správce daně. 10. Proto žalobce tvrdil, že napadené rozhodnutí vydal funkčně nepříslušný správce daně, což je nezákonné a žalovaný v důsledku bodu 12. přechodných ustanovení ztratil kompetenci věc meritorně posoudit, která přešla na správce daně. Podle komentářové literatury platí, že vydal-li rozhodnutí nadřízený správce daně namísto věcně příslušného správce daně, jedná se o nezákonné rozhodnutí (blíže Baxa, J.; Dráb, O.; Kaniová, L.; Lavický, P.; Schillerová, A.; Šimek, K.; Žišková, M. Daňový řád. Komentář. I. díl. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 644). 11. Žalobce proto namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek kompetence žalovaného. 12. Žalobce dále namítal (déle též „námitka B“), že právní mocí rozsudku Krajského soud v Plzni ze dne 8. 2. 2018, č.j. 30 A 159/2017-49, došlo ke konkludentnímu vyměření nadměrného odpočtu na DPH za květen 2013, jak jej žalobce vykázal v řádném daňovém tvrzení ve výši 1 006 499 Kč. Žalobce stran důvodnosti tohoto názoru závěru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3244/09, a v něm uvedenou právní argumentaci učinil součástí této žaloby. 13. Tento názor potvrdil, dle žalovaného, i správce daně, když v rozhodnutí ze dne 19. 3. 2018, č.j. 471426/18/2301-80543-404726, kterým zastavil exekuci, uvedl: „Nad rámec podaného návrhu na zastavení daňové exekuce přezkoumal správce daně platební výměr na DPH za zdaňovací období květen 2013, který je rovněž exekučním titulem předmětné daňové exekuce a který nebyl zahrnut do rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j 30A 159/2017-49 ze dne 08.02.2018. Na základě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č.j. 10546/18/5100-41458-411233 ze dne 06.03.2018 ve věci podaného odvolání proti rozhodnutím o změně exekučního titulu č.j. 1626935/17/2301-80543-404726, č.j. 1661681/17/2301-80543-404726, č.j. 1661996/17/2301-80543-404726, č.j. 1662015/17/2301-80543-404726, č.j. 1662018/17/2301-80543-404726 a č.j. 1662034/17/2301-80543-404726, všechna ze dne 29.08.2017, dospěl k závěru, že platební výměr na DPH za zdaňovací období květen 2013 byl vydán až po uplynutí lhůty pro stanovení daně, tedy v rozporu se zákonem.“ 14. Jinými slovy, sám správce daně přiznal, že exekuční řízení vůči DPH za květen 2013 bylo vedeno nezákonně. Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu ze dne 10. 3. 2011 tvrdí, že důsledkem rozhodnutí o stanovení daně vydaného po marném uplynutí prekluzívní lhůty je bezdůvodné obohacení státu, a proto měl být úrok ve smyslu § 168 odst. 3 daňového řádu 2020 poskytnut i z částky DPH za zdaňovací období květen 2013 ve výši 1 006 499 Kč, protože jde o bezdůvodné obohacení čili ve smyslu daňového práva přeplatek, což se ale nestalo, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 15. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 12. 7. 2021. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a vymezení předmětu sporu žalovaný k věci uvedl, že i nadále setrvává na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí, na které v plném rozsahu odkázal. Co se týče žalobních námitek, vycházel žalovaný z právního rámce vymezeného v bodech 11 až 15 napadeného rozhodnutí. 16. Stran námitky „A“ žalovaný předně uvedl, že je nutné vycházet z ustanovení zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“), podle jehož § 10 vykonávají správu daní v prvním stupni finanční úřady a podle § 7 téhož zákona působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům vykonává Odvolací finanční ředitelství, když současně vedení odvolacího řízení se řídí § 109 a násl. daňového řádu. 17. Citovaná právní úprava nebyla novelou daňového řádu provedenou zákonem č. 283/2020 Sb. s účinností ode dne 1. 1. 2021 nijak dotčena. Vydal-li tedy správce daně v prvním stupni při správě daní rozhodnutí, o podaném odvolání (pokud není rozhodováno prvostupňovým správcem daně podle § 113 daňového řádu) tak nadále rozhoduje odvolací orgán, jímž je podle § 114 odst. 1 daňového řádu správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal. Tímto nejblíže nadřízeným správcem daně finančním úřadům je konkrétně podle § 7 písm. a) zákona o finanční správě Odvolací finanční ředitelství. 18.