3 Ads 56/2014 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 20/2024- 35 - text  7 33 Ad 20/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: O. L., nar. X, bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 7. 5. 2024 proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 2. 2024, č. j. X o invalidní důchod takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 2. 2024, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím č.j. X ze dne 15. 3. 2023 žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání nároku na invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na invalidní důchod dle § 40 zdp, tedy nesplnil podmínku potřebné doby pojištění, kdy dle § 40 odst. 2 zdp se potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity, u pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity, potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity. Podle posudku OSSZ Plzeň-město ze dne 27. 2. 2023 vznikla invalidita žalobce dne 1. 11. 2022, avšak žalobce získal v rozhodném období od 1. 11.2012 do 31. 10. 2022 pouze 2 roky a 181 dnů pojištění a v rozhodném období od 1.11.2002 do 31. 10. 2022 pouze 7 roků a 28 dnů pojištění. 2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024, č. j. X, zamítla námitky žalobce proti uvedenému rozhodnutí a toto potvrdila, neboť se ztotožnila se závěry napadeného rozhodnutí ohledně žalobcem získané doby pojištění v rozhodném období před vznikem invalidity. Konstatovala, že žalobcův pracovní poměr u společnosti ZJ TRANSPORT s.r.o., dříve Fruhauf Transport, trval od 18. 6. 2008. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město vyplývá, že tento pracovní poměr žalobce byl neplatně zrušen ve zkušební době. S odkazem na ust. § 69 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2011, dospěla žalovaná k závěru, že za situace, kdy žalobce nedoložil, že zaměstnavateli písemně oznámil, že trvá na tom, aby jej i nadále zaměstnával a zároveň se se zaměstnavatelem písemně nedohodl jinak, pak platí, že jeho pracovní poměr skončil dohodou ve zkušební době dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit. Povinností žalobce bylo projevit svůj pracovní zájem písemně, přičemž rozhodný je stav, jaký tu byl v době vyhlášení soudního rozhodnutí o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Za situace, kdy se ve spisové dokumentaci nenachází a žalobce ani nedoložil písemné oznámení, z něhož by vyplývalo, že trval na tom, aby jej zaměstnavatel zaměstnával i nadále, pak nastala fikce rozvázání pracovního poměru po uplynutí zkušební doby. Zároveň bylo z evidenčních listů důchodového pojištění prokázáno, že žalobce pracoval v době od 12.1.2009 do 30.4.2014 v pracovním poměru u společnosti Safeguard Service, a.s., tedy v souhrnu svým jednáním projevil vůli, že netrvá na tom, aby jej společnost ZJ TRANSPORT s.r.o. nadále zaměstnávala. Žalovaná z uvedených důvodů nevyhověla požadavku žalobce, aby mu započetla jako dobu pojištění pro nárok na důchod celou dobu pracovního poměru u Fruhauf transport, jež dle něj měla trvat od 18. 6. 2008 do 27. 3. 2019, a započetla mu dobu pojištění od 18. 6. 2008 do 9. 5. 2011. S ohledem na to, že žalobce v té době již pracoval u jiného zaměstnavatele, společnosti Safeguard Service, a.s., postupovala žalovaná při zápočtu doby pojištění žalobce v souladu s § 14 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. S ohledem na to, že předmětem námitek žalobce nebylo posouzení zdravotního stavu žalobce, byla v rámci námitkového řízení provedena recenze posudku z 27.2.2023, z níž vyplynulo, že posudek z 27. 2. 2023 nevykazuje zjevné formální ani posudkové nedostatky a nebyl proto nalezen důvod k vypracování nového posudku o invaliditě v rámci námitkového řízení, tedy žalobce splňuje zdravotní podmínku pro přiznání invalidního důchodu prvního stupně, avšak nesplnil druhou podmínku, jíž je získání potřebné doby pojištění dle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 7. 5. 2024 doručenou zdejšímu soudu dne 10. 5. 2024 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná zamítla jeho žádost o přiznání invalidního důchodu, přičemž rozhodnutí ČSSZ je založeno na věcně nesprávných subjektivních skutkových a právních domněnkách, postrádá objektivní skutkový a právní podklad. Jako právní žalobní bod označil nesprávný výklad ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce spočívající na nesprávné domněnce, že pro trvání pracovního poměru v případě jeho neplatného rozvázání zaměstnavatelem je nutné, aby zaměstnanec písemně oznámí zaměstnavateli po nabytí právní moci rozsudku, jímž se domohl soudního určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, že trvá na dalším zaměstnávání. Věcně správný výklad ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce podpořený konstantní judikaturou je, že pro trvání pracovního poměru v případě jeho neplatného rozvázání zaměstnavatelem je nutné, aby zaměstnanec písemně oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, předtím, než soud pravomocně určí neplatnost rozvázání pracovního poměru. 4. Jako druhý žalobní bod označil žalobce věcně nesprávný výklad ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce, na základě něhož byl učiněn nesprávný závěr, že jeho pracovní poměr u ZJ TRANSPORT, s.r.o. skončil fikcí dle ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce, navíc bylo zcela věcně chybně určeno, že pracovní poměr skončil po uplynutí zkušební doby. Pracovní poměr však neskončil fikcí dle ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce, ale trval dle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce po jeho neplatném rozvázání zaměstnavatelem, neboť mu žalobce dne 27. 10. 2008 odeslal doporučeně oznámení, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 10.8.2008 považuje za neplatné a trvá na tom, aby jej dále zaměstnával. Pokud by pracovní poměr skončil po uplynutí zkušební doby fikcí, jak v napadeném rozhodnutí uvedla ČSSZ, neskončil by dle § 69 odst. 2 zákoníku práce. Dle tohoto zákonného ustanovení by hypoteticky v případě, že by zaměstnavateli neodeslal dne 27. 10.2008 zmíněné oznámení, jeho pracovní poměr mohl skončit dne 10. 8. 2008, nikoli až po uplynutí zkušební doby. 5. Jako třetí žalobní bod žalobce označil vnitřní rozpor jednotlivých částí odůvodnění napadeného rozhodnutí a skutečnost, že ČSSZ v napadeném rozhodnutí nestanovila den skončení pracovního poměru. Sice uvedla, že „nastala fikce rozvázání pracovního poměru po uplynutí zkušební doby“, což je ale natolik vágní pojem, že není schopen určit, který den to bylo. ČSSZ sice uvedla, že na předmětný pracovní poměr vyhotovila evidenční listy důchodového pojištění od 18. 6. 2008 do 9. 5. 2011, ale nijak nezdůvodnila, z jakého právního a skutkového důvodu nevyhotovila předmětné evidenční listy i pro období po dni 9. 5. 2011. Tyto skutečnosti dle něj dokazují, že ČSSZ neměla v době vydání napadeného rozhodnutí jasno v otázce délky trvání předmětného pracovního poměru. 6. Jako čtvrtý žalobní bod žalobce označil, že ČSSZ neuvádí pravdu, tvrdí-li, že nedoložil doklad, jímž písemně projevoval svůj zájem na dalším zaměstnávání u ZJ TRANSPORT, s.r.o, neboť tento doklad musí mít ČSSZ ve své evidenci společně s předmětnými evidenčními listy důchodového pojištění vyhotovenými za období od 18. 6.2008 do 9. 5. 2011. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby byla napadená rozhodnutí zrušena. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná dne 13. 6.2024 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce na podporu svých tvrzení, že jeho pracovní poměr u společnosti ZJ TRANSPORT s.r.o. trval od 18. 6. 2008 do 27. 3. 2019, a tudíž splnil nutný předpoklad účasti na pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod, předložil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 2. 2011 č.j. 11 C 410/2008-393, jenž vyslovil, že zrušení pracovního poměru žalobce ke dni 10.8.2008 bylo neplatné, dále předložil rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 28.12. 2011 kterým byl žalobci přiznán mzdový nárok za měsíce srpen, září a říjen 2011 nevyplacené zaměstnavatelem a písemné prohlášení žalobce vůči zaměstnavateli, v němž mu oznámil, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 10. 8.2008 považuje za neplatné a trvá na tom, aby ho zaměstnával. Žalovaná s odkazem na ust. § 11 odst. 2 věty třetí a ust. § 8 zákona č. 155/1995 S