2 Azs 285/2022 — Nejvyšší správní soud

35 A 1/2024- 73 - text  17 35 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobkyně: B. T. O. zastoupená advokátem Mgr. Markem Eichlerem, sídlem Nekázanka 888/20, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-2057-34/PP-2023 ze dne 1. 12. 2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-2057-34/PP-2023 ze dne 1. 12. 2023 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 443 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Marka Eichlera, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně spáchala v roce 2017 zvlášť závažný zločin vraždy poté, co ji manžel vyprovokoval při večerní hádce v kuchyni. Trestní soudy považovaly okolnosti činu za mimořádné a osobnost žalobkyně za jinak příkladnou, takže jí uložily trest mimořádně snížený pod dolní hranici trestní sazby. V roce 2022 byla podmíněně propuštěna. Zdejší soud se proto zabýval tím, zda žalobkyně na konci roku 2023 a do budoucnosti představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Zároveň soud hodnotil, zda v důsledku vycestování žalobkyně nebudou protiprávně omezena práva jejích dcer plynoucí z jejich občanství EU a ČR. I. Řízení před správním orgánem 2. Žalobkyně požádala o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalovaný její žádost zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť dospěl k závěru, že je důvodné nebezpečí, že by žalobkyně mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Zároveň žalobkyni stanovil lhůtu 35 dnů k vycestování z území České republiky. 3. Žalobkyně totiž v roce 2017 zavraždila manžela a otce společných dětí (věku 11 a 14 let v době rozhodování žalovaného), za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 8 let. Z výkonu trestu byla podmíněně propuštěna v prosinci 2022, přičemž zkušební doba jí byla stanovena do prosince 2028. Ačkoliv žalobkyně trestný čin spáchala před 7 lety, měl žalovaný za to, že žalobkyně i nadále představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti (občané ČR mají právo na ochranu před cizinci, kteří porušují právní řád ČR). Žalovaný zejména přihlédl k povaze trestné činnosti a délce stanovené zkušební doby. II. Řízení před soudem 4. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila žalobou. V ní namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal s navrženými důkazy a rovněž se samotným vyjádřením žalobkyně k podkladům pro vydání rozhodnutí. Rovněž žalovaný dostatečně neposoudil údajné závažné narušení veřejného pořádku. Z unijního práva plyne, že osobní chování dotyčného jedince musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. To však v případě žalobkyně nebylo splněno. Trestný čin spáchala v afektu před 7 lety, svůj trest přijala, přičemž již rok byla na svobodě. Žádné jiné trestné činnosti se nedopustila. Z hodnocení Vazební věznice Praha-Ruzyně plyne, že se žalobkyně chovala vzorně, plnila všechny povinnosti a její práce byla hodnocena jako příkladná. Za dobu pobytu ve výkonu trestu nebyla nikdy kázeňsky potrestána, naopak byla třináctkrát odměněna. Napadené rozhodnutí také považovala za nepřiměřené ve vztahu k dopadům nejen do jejího soukromého a rodinného života, ale rovněž i do života jejích dcer. Žalovaný měl nechat vypracovat stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí, případně si měl předvolat starší dceru a dotázat se jí, jaký dopad do jejího života bude mít potenciální odloučení od matky. Takový postup navrhla sama žalobkyně. Nuceným odcestováním žalobkyně by byly nuceny vycestovat i její dcery, které jsou občankami České republiky, mají zde veškeré zázemí a navštěvují zde školu. Sama žalobkyně má veškeré zázemí v České republice, kde žije již od roku 2005. Dcery žalobkyně jsou momentálně svěřeny do pěstounské péče, nicméně žalobkyně s dcerami i pěstounkou sdílí společnou domácnost a snaží se získat dcery zpět do své péče. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Zdůraznil, že žalobkyně byla odsouzena za zvlášť závažný zločin vraždy, přičemž zavraždila manžela a otce společných dětí. Tvrzení žalobkyně uvedené ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí žalovaný zohlednil v rámci posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. O dcery se dobře stará jejich pěstounka, na kterou jsou dcery zvyklé. Zájem žalobkyně na soužití s dcerami je pochopitelný, nicméně nepřevažuje nad zájmy České republiky. Ze vzorného chování žalobkyně ve výkonu trestu nelze dovozovat, jak se bude žalobkyně chovat po podmíněném propuštění na svobodu. Až po uplynutí zkušební doby lze konstatovat, zda se žalobkyně chovala řádně či nikoliv a zda stále představuje možnou hrozbu pro veřejný pořádek. III. Ústní jednání s účastníky Jiný soudní rok ke zjištění názoru nezletilých 6. Protože žalovaný ve správním řízení nevyslechl dcery žalobkyně, přistoupil soud k jejich výslechu mimo ústní jednání při jiném soudním roku. Vyšel přitom z toho, že soudní řád správní výslovně upravuje pouze soudní rok v podobě ústního jednání. To však neznamená, že ústní styk soudu s ostatními procesními subjekty mimo ústní jednání je vyloučen. Jednak soudní řád správní zná vyhlášení rozsudku mimo ústní jednání, které je svou povahou také jiným soudním rokem, jednak zná i další úkony (mimo jednání), při kterých soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování (§ 49 odst. 11, 13 s. ř. s.). Za přiměřeného použití občanského soudního řádu tak lze například konat místní šetření, které je také soudním rokem mimo budovu soudu. 7. V souzeném případě proto soud postupoval přiměřeně podle § 100 odst. 3 občanského soudního řádu. Obě nezletilé dcery žalobkyně byly ve věku, kdy bylo vhodnější jejich postoj k věci zjišťovat mimo budovu soudu, nejlépe v neutrálním prostředí nebo v jejich vlastním sociálním prostředí. Důležitým hlediskem byl i ten fakt, že obě dívky byly jednáním své matky vůči otci v minulosti závažným způsobem poškozeny. Jejich vyjádření k věci tak bylo třeba zajistit způsobem, který by je netraumatizoval. Výslech obou dívek tedy proběhl při jiném soudním roku v místě jejich bydliště bez přítomnosti dalších osob s tím, že dívky mohly kdykoliv přivolat pěstounku, která byla poblíž. 8. V rámci výslechu byly obě dívky poučeny o tom, jak se řízení týká jejich matky, o významu jejich vyjádření pro posouzení věci (jsou totiž nositelkami oprávnění ke sloučení rodiny) i o svých možnostech, jak se mohou k věci vyjádřit. S ohledem na jejich věk 11 a 15 let v době výslechu neměl soud pochybnost, že jsou schopné vyjádřit se k věci samé. Obě popřely, že by odpovídaly naučeným způsobem, vyjadřovaly se spontánně a věrohodně. Výpověď dívek se vztahovala především k době jejich výslechu, k výslovnému dotazu soudu však potvrdily, že jejich život s matkou se v prosinci 2023 v době rozhodování žalovaného nijak zásadně nelišil. Z řady sdělených skutečností, které byly stricto sensu novotami (např. trávení času o letních prázdninách), pak bylo lze posoudit hloubku vzájemných vztahů v rodině i k době vydání napadeného rozhodnutí. V tom ohledu tedy šlo o nový důkaz, který popisoval i stav objektivně existující ke dni rozhodování správního orgánu (srov. rozsudek NSS č. j. 4 As 141/201328 ze dne 27. 11. 2013). 9. Z výslechu obou dcer žalobkyně vyplynulo, že jsou jako občanky ČR plně integrovány v místě bydliště, chodí do školy, volné chvíle tráví s matkou či pěstounkou. S pěstounkou se stýkají každý týden, zejména o víkendu, přes školní týden bývají u matky. Styk s pěstounkou a styk s matkou je přibližně stejný, střídá se podle potřeby zúčastněných. Nadto spolu všichni často jezdí na výlety. V červnu 2024 byli žalobkyně, její dcery i pěstounka s manželem na měsíc na „rodinné dovolené“ ve Vietnamu. 10. Z hlediska běžné denní péče dcery žalobkyně vypověděly, že přes školní týden o ně běžně pečuje žalobkyně, o víkendu pěstounka. V případě, že něco potřebují zařídit u lékaře nebo v úředním styku, jedná za ně pěstounka. Žalobkyně by za ně chtěla jednat, ale nemá je právně ve své péči. Obě dívky vyjádřily vřelý vztah k žalobkyni i k pěstounce, která se o ně starala od útlého věku. S trápením nebo tajemstvím by se svěřily kterékoli z nich. Pěstounku tedy vnímají jako součást rodiny, obě však popřely, že by nahrazovala matku. Roli matky shodně připsaly žalobkyni. 11. K možnému vycestování žalobkyně její dcery sdělily, že by vycestování vnímaly špatně. Chtěly by, aby zůstala v ČR s nimi. Jsou zvyklé na ČR, mají tu kamarády. Protože je žalobkyně jejich matka, neví, jak by to měly vyřešit. Mohly by sice bydlet s pěstounkou, na kterou jsou zvyklé a u které bydlely po dobu výkonu trestu žalo