4 As 48/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 8/2024- 69 - text -pokračování- 14 55 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: I. K. zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., sídlem Poděbradská 173/5, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad štolou 936/3, Praha o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o žalobcově žádosti ze dne 8. 12. 2023 o udělení dočasné ochrany, která je u žalovaného vedena pod č.j. OAM-391402/DO-2023, takto: I. Žalovaný je p o v i n e n rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 8. 12. 2023 o udělení dočasné ochrany v řízení vedeném u něj pod č.j. OAM-391402/DO-2023 do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 2. 2024 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o žalobcově žádosti ze dne 8. 12. 2023 o udělení dočasné ochrany, která je u žalovaného vedena pod č.j. OAM-391402/DO-2023. 2. Žalobce žalobu adresoval a doručil Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 5. 3. 2024, č.j 17 A 20/2024-9, postoupil Krajskému soudu v Plzni jako soudu věcně a místně příslušnému. Zdejší soud žalobu obdržel dne 28. 3. 2024. II. Žaloba 3. Žalobce úvodem konstatoval, že dne 8. 12. 2023 podal žádost o udělení dočasné ochrany, která byla správním orgánem vyhodnocena jako nepřijatelná. Následně se formou zásahové žaloby obrátil na Krajský soud v Plzni, který toto vyznačení nepřijatelnosti vyhodnotil jako nezákonný zásah a uložil povinnost obnovit stav před vyznačením nepřijatelnosti. Rozsudek ze dne 4. 1. 2024, č.j. 57 A 84/2023-41, byl žalobci doručen dne 4. 1. 2024. Na základě této skutečnosti správní orgán vydal usnesení dle § 156 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), podle kterého zrušil sdělení o nepřijatelnosti, a to zpětně ke dni 8. 12. 2023. Následně správní orgán doručil zástupci žalobce písemnost ze dne 2. 2. 2024, kterou sdělil žalobci, že dochází k přerušení řízení o udělení dočasné ochrany, a to na základě předběžné otázky, která spočívá ve výsledku rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie pod sp.zn. C-753/23. S ohledem na skutečnost, že žalobce považuje postup správního orgánu jako nezákonný, podává proti tomuto postupu žalobu na ochranu proti nečinnosti, neboť má za to, že žalovaný již měl rozhodnout o udělení dočasné ochrany na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni, ale rozhodnutí včas nevydal. 4. Žalobce dále uvedl, že doručené sdělení o přerušení řízení neobsahuje žádný výrok ani poučení, z čehož lze usuzovat, že není možné podat jakýkoliv (řádný) opravný prostředek. Žalobce však má za to, že v posuzovaném případě se fakticky jedná o přerušení řízení, které ovšem nemělo být vůbec vydáno, a proto je žalovaný nadále povinen vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě. Dle § 4 odst. 5 (správně: § 5 odst. 5, pozn. soudu) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“ nebo „zákon č. 65/2022 Sb.“) přitom platí, že rozhodnutí o dočasné ochraně Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky vydá bez zbytečného odkladu, ve zvlášť složitých případech ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o udělení dočasné ochrany. S ohledem na skutečnost, že žádost byla podána dne 8. 12. 2023, uběhla lhůta k vydání rozhodnutí dne 8. 2. 2024. Ačkoliv v průběhu času došlo k podání žaloby ke Krajskému soudu v Plzni, ten tuto věc vyřídil přednostně a urychleně, a žalovaný tak mohl dostát požadavku vydání rozhodnutí stále v zákonem stanovené lhůtě. Ostatně důsledkem rozsudku bylo vydání usnesení žalovaného, kterým se zpětně zrušilo vyznačení nepřijatelnosti, a žalobce tak byl již od 8. 12. 2023 žadatelem o udělení dočasné ochrany. Žádost přitom byla podána dne 8. 12. 2023 a lhůtu 60 dnů tak je možné dle aktuálního znění právních předpisů počítat pouze od tohoto momentu. To je rozdíl např. oproti právní úpravě v řízení o mezinárodní ochraně, kde je v případě zrušujícího rozsudku stanovena lhůta 3 měsíce [§ 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“)]. Takováto úprava ovšem v tomto typu řízení neexistuje a i s ohledem na zásahovou žalobu nebylo ani možné lhůtu 60 dnů odvíjet od rozsudku, neboť se nejednalo o zrušující rozsudek na základě žaloby proti rozhodnutí. Ostatně jak dokládá usnesení správního orgánu o zrušení nepřijatelnosti, došlo ke zrušení nepřijatelnosti zpětně právě ke dni 8. 12. 2023. Žalobci je známa judikatura správních soudů, podle kterých v případě zrušujících rozhodnutí (odvolacím orgánem či soudem) běží nová lhůta k vydání rozhodnutí právní mocí tohoto zrušujícího rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2011, č.j. 2 Ans 11/2011-95). Ve všech těchto případech se ovšem jednalo právě o zrušující rozhodnutí, nikoliv o stanovení nezákonnosti postupu dle podané zásahové žaloby. Zástupci žalobce je přitom známa praxe správního orgánu, který ve shodných situacích v minulosti (před položením předběžné otázky SDEU v tomto projednávaném problému nepřijatelnosti z důvodů existence dočasné ochrany v jiném ČS EU) reagoval na rozsudky krajských soudů urychleně a dočasná ochrana byla udělena v řádech dnů či týdnů od doručení rozsudků stanovujících nezákonnost zásahu. V tomto případě byl navíc rozsudek Krajského soudu v Plzni deklaratorního charakteru, oproti konstitutivnímu charakteru rozhodnutí o zrušení správního rozhodnutí. Proto je možné lhůtu 60 dnů odvíjet pouze ode dne skutečného podání žádosti. Svým obsahem se napadané rozhodnutí de facto týká přerušení řízení a důsledky tohoto sdělení jsou zcela shodné s tím, jako kdyby bylo vydáno usnesení o přerušení řízení podle správního řádu. Zároveň samotná skutečnost, že správní orgán přiměřené použil § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, proti kterému se lze za normálních okolností odvolat, jasně deklaruje neochotu nadále postupovat ve správním řízení a vydat rozhodnutí o (ne)udělení dočasné ochrany. Přitom samotná skutečnost, že správní orgán rozhodnutí přerušil na základě ustanovení o předběžné otázce má také znamenat, že umožní proti takovému usnesení brojit řádném opravným prostředkem. Pokud již tedy správní orgán přistoupil k aplikaci správního řádu (části druhé a třetí), má být tato aplikace i v moci účastníka řízení a být tedy poučen o možnosti proti přerušení brojit odvoláním. Nelze totiž umožnit aplikaci ustanovení správního řádu pouze tam, kde se to hodí správnímu orgánu, a neumožnit se proti tomuto procesnímu kroku řádně bránit. 5. Jde-li o zvolený žalobní typ, žalobce uvedl, že kompetenční výluka dle § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“ nebo „soudní řád správní“) uvádí, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Jedním z těchto úkonů je i přerušení řízení, jak dokládá např. judikatura Nejvyššího správního soudu (vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2009, č.j. 4 As 48/2008-23). Žalobce tak nemá možnost se proti takovému postupu bránit dle § 65 s.ř.s., i pokud by předmětné sdělení o přerušení řízení bylo chápáno v materiálním pojetí za rozhodnutí, ačkoliv bylo vydáno podle části čtvrté správního řádu s přiměřeným použití § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Zároveň s ohledem na předpokládanou dobu přerušení řízení (délka řízení u SDEU může být v řádech mnoha měsíců či let) není možné vyčkávat na finální rozhodnutí o udělení dočasné ochrany. Na druhou stranu, jak dokládá další judikatura Nejvyššího správního soudu, bránit se lze proti přerušení řízení formou nečinnostní žaloby - Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 14. 9. 2020, č.j. 5 As 393/2019-48, uvedl následující: „Přerušením řízení se správní soudy mohou zabývat při řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2006, č.j. 6 Ans 2/2005-68, č. 974/2006 Sb. NSS, nebo výše citované usnesení rozšířeného senátu č.j. 7 Ans 10/2012-46), popř. při přezkumu konečného rozhodnutí ve věci samé. Důvodem vyloučení rozhodnutí, kterým se pouze upravuje průběh řízení, ze soudního přezkumu je zájem na hospodárnosti a rychlosti správního řízení, nikoliv menší význam těchto rozhodnutí. Nelze tedy dojít k závěru, že mimořádný význam procesního rozhodnutí odůvodňuje jeho soudní přezkum v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Pokud byla stěžovatelka přesvědčena o tom, že kvůli významu přerušení řízení nelze vyčkat na pokračování řízení, a bylo-li tedy jejím cílem domoci se dřívějšího rozhodnutí ve věci samé, měla zvolit právě žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu…“ To vyplývá i nepřímo z komentáře k