3 As 294/2019 — Nejvyšší správní soud

57 A 50/2023- 88 - text  9 57 A 50/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: L. T. bytem X zastoupena JUDr. Václavem Vladařem, advokátem sídlem Borská 588/13, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2023, č. j. SPU 149654/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Plzeňský kraj, pobočka Klatovy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) vydal dne 28. 2. 2023 rozhodnutí č. j. SPU 019248/2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž podle § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, schválil návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. X, určený výrokem a přílohou prvoinstančního rozhodnutí. Žalobkyně byla účastníkem správního řízení, které vyústilo ve vydání prvoinstančního rozhodnutí. 2. Žalobkyně podala proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání, v němž namítla, že prvoinstanční rozhodnutí nebylo doručeno poštou doporučeně do vlastních rukou jejího zmocněnce J. T. (dále jen „pan T.“). 3. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 4. 2023, č. j. SPU 149654/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl odvolání žalobkyně jako opožděné. 4. Žalobkyně podala u zdejšího soudu proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 5. Žalobkyně se žalobou domáhala toho, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila dvěma žalobními body. 7. V prvním žalobním bodě (viz body 1, 2, 3 a 5 odst. II žaloby) žalobkyně namítla, že schválením návrhu komplexních pozemkových úprav bylo ze strany orgánů veřejné moci zasaženo do jejího vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 1, 4 LZPS, neboť v důsledku realizace vedlejší polní cesty jako přístupové komunikace označené VC 11a-R dojde k faktickému rozdělení pozemku parc. č. Xa, odebrání části pozemku ze zemědělského půdního fondu a faktickému vyvlastnění části pozemku, aniž by na tom byl veřejný zájem. Dále žalobkyně namítla, že umístění přístupové komunikace je v rozporu s cíli pozemkových úprav podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, neboť znemožňuje žalobkyni záměr scelit pozemek parc. č. Xa s pozemkem parc. č. Xb za účelem lepšího ekonomického využití zemědělského využití pozemku parc. č. Xa pěstováním trvalého travního porostu na krmení a pastvu skotu a příjmem z dotace na obhospodařování pozemku. Žalobkyně dodala, že katastrální území S. n. Š. je jako součást soustavy Natura 2000 podle § 45c odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, chráněna před poškozováním a ničením. Za poškozování se přitom nepovažuje řádné hospodaření žalobkyně a její rodiny na dotčeném pozemku, prováděné v souladu s platnými právními předpisy. 8. V druhém žalobním bodě (viz body 1 a 4 odst. II žaloby) žalobkyně namítla, že prvoinstanční rozhodnutí nebylo v rozporu s § 20 odst. 2 věty první správního řádu doručeno do vlastních rukou, neboť bylo převzato omylem jinou osobou než adresátem. Skutečný adresát prvoinstančního rozhodnutí se k rozhodnutí podle žalobkyně dostal až po uplynutí zákonné lhůty k podání opravného prostředku a odvolání tak bylo podáno opožděně. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný po zopakování argumentace uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Vyjádření účastníků při jednání 10. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. 11. Zástupce žalobkyně se vyjádřil k provedenému dokazování doručenkou prvoinstančního rozhodnutí a potvrzením o převzetí zásilky tak, že na nich uvedený podpis není podpisem pana T., jehož podpis je mu dobře znám. Zástupce žalobkyně vznesl důkazní návrh na znalecký posudek z oboru písmoznalectví za účelem ověření pravosti podpisu na doručence. V. Posouzení věci soudem 12. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. První žalobní bod nebyl důvodný. 14. Podle § 92 odst. 1 věty první správního řádu musí odvolací orgán opožděné odvolání zamítnout. 15. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se odvolací správní orgán v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost podle § 92 odst. 1 správního řádu věcně nezabývá podaným odvoláním a posuzuje pouze jeho včasnost. V případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného smí proto správní soud zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání pro opožděnost není tedy rozhodnutím, ve kterém by se správní orgán, věcně zabýval odvolacími námitkami in meritum, a proto ani správní soud se nesmí zabývat žalobními námitkami směřujícími do samotného prvoinstančního rozhodnutí. Rozhodnutí prvoinstančního orgánu v případě zamítnutí odvolání pro opožděnost tedy netvoří jednotu s rozhodnutím nadřízeného správního orgánu, a proto nemůže být předmětem soudního přezkumu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2021, č. j. 3 As 294/2019-42, bod 19, nebo ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 100/2017-46, bod 30, nebo ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 As 228/2017-32, bod 33). 16. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu a bylo jím zamítnuto odvolání žalobkyně jako opožděné. Zdejší soud se proto nesmí zabývat prvoinstančním rozhodnutím, jímž se nezabýval ani žalovaný a které s napadeným rozhodnutím netvoří jeden celek. 17. Z rekapitulace prvního žalobního bodu v bodě 7 odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že jím žalobkyně brojila proti zákonnosti prvoinstančním rozhodnutím schváleného návrhu komplexních pozemkových úprav ve vztahu k pozemku parc. č. Xa v k. ú. X. Prvním žalobním bodem tedy žalobkyně mířila mimo závěr o opožděnosti svého odvolání a cílila výlučně na zákonnost (věcnou správnost) prvoinstančního rozhodnutí. Jelikož se soud nemůže prvoinstančním rozhodnutím zabývat, jak bylo výše vysvětleno, první žalobní bod nemohl být důvodem pro závěr o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. 18. Ani druhý žalobní bod nebyl důvodný. 19. Podle § 19 odst. 2 správního řádu platí, že není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti. 20. Podle § 19 odst. 7 věty první správního řádu platí, že je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo. 21. Podle § 19 odst. 8 správního řádu platí, že doručovatelé jsou oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob, které jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny na výzvu doručovatele předložit průkaz totožnosti (§ 36 odst. 4). Provádí-li doručovatel úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední osoby a povinnosti nositele poštovního tajemství podle zvláštního zákona. 22. Podle § 83 odst. 1 věty první správního řádu činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. 23. Soud připomíná, že směl v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou kasačního soudu v