4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 59/2023- 77 - text  28 57 A 59/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: A. K. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Petrem Budilem sídlem K Nemocnici 2375/2a, 350 02 Cheb proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary P. Š. bytem X zastoupen JUDr. Josefem Heydukem, advokátem sídlem Májová 32, 350 02 Cheb o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č.j. KK/1159/LP/23-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Městského úřadu Františkovy Lázně (dále jen „stavební úřad“) ze dne 30. 1. 2023, č. j. MUFL 660/2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) byla na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) dodatečně povolena Změna dokončené stavby - přístavba k objektu F. L., H. L. č. p. Xa, A., provedené na st. p. č. Xb a Xc v k. ú. X, za účelem rozšíření stávající provozovny PNEUSERVISU, stavba REGÁL – STOJAN NA PNEUMATIKY na st. p. č. Xd v k. ú. X (dále jen „Stavba“) na pozemcích st. p. č. Xc, Xb a Xd v k. ú. X. Žalobkyně jakožto vlastník pozemku parc. č. Xe k. ú. X (dále jen „Pozemek žalobkyně“) podala proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č.j. KK/1159/LP/23-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno poté, co dodatečné povolení stavebního úřadu ze dne 4. 5. 2020, č.j. MUFL 1506/2020 (dále jen „První povolení“), zrušil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 23. 2. 2021, č. j. KK/458/SÚ/20-18 (dále jen „První zrušovací rozhodnutí“) a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání a dodatečné povolení stavebního úřadu ze dne 2. 8. 2021, č.j. MUFL MUFL 3479/2021 (dále jen „Druhé povolení“), zrušil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 7. 2. 2022, č. j. KK/864/SÚ/21-7 (dále jen „Druhé zrušovací rozhodnutí“) a znovu věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. 3. Stavební úřad jednal s žalobkyní jako s účastníkem řízení s odůvodněním, že žalobkyně jako vlastník Pozemku žalobkyně může být Stavbou přímo dotčena především hlukovou zátěží, příp. zastíněním. viz str. 13 prvoinstančního rozhodnutí II. Žaloba 4. Žalobkyně žádala, aby soud zrušil napadené i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně namítla, že žalovaný nezaslal spis nadřízeným dotčeným správním orgánům vzhledem k námitkám žalobkyně proti závazným stanoviskům. Dále žalobkyně poukázala na neúplnost podkladů pro vydání rozhodnutí, spočívající v absenci projektové dokumentace a vyjádření dotčených orgánů a stanovisek pro původní stavbu pneuservisu z roku 2006. V dalším žalobním bodě žalobkyně vytkla správním orgánům, že nevyžádaly stanovisko dopravního inspektorátu k bezpečnosti a plynulosti provozu. Žalobkyně dále namítla, že správní orgány si neujasnily účel Stavby a předmět řízení. Žalobní námitky směřovala žalobkyně i proti závaznému stanovisku orgánu územního plánování a jeho potvrzení nadřízeným dotčeným orgánem. Podle žalobkyně dále správní orgány nesprávně posoudily, že stavebník nemusí mít výjimku podle § 21 odst. 4 a § 25 vyhlášky č. 501 č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501“). Žalobkyně namítla i rozpor mezi projektovou dokumentaci a skutečným provedením Stavby. Žalobkyně závěrem namítla, že správní orgány řádně nevypořádaly její občanskoprávní námitku. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný uvedl, že podstatu žalobních námitek vypořádal v napadeném rozhodnutí, jelikož se shodovala s námitkami odvolacími. 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve lhůtě jí k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 30. 8. 2023, č. j. 57 A 59/2023-28, nevyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas v podání ze dne 31. 8. 2023, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 9. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Kvalita a jasnost žalobních námitek do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. K tomu se již vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, publ. pod č. 2162/2011 ve Sb. NSS, v němž posuzoval dostatečnou určitost žalobních bodů: „čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 11. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem konkrétní je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2023, č. j. 1 As 272/2022–64, bod 18 Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval obecná žalobní tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují; takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, a přebíral by naopak funkci žalobcova advokáta. viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, bod 32, č. 2162/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 Afs 337/2019–42, bod 25 Soudní řízení správní je postaveno na dispoziční zásadě. Je na žalobci, aby v žalobě uvedl konkrétní skutková tvrzení a na ně navázanou konkrétní právní argumentaci a aby vysvětlil, jakých konkrétních nezákonných kroků, úvah, hodnocení a závěrů se vůči němu správní orgán dopustil. Pouhé zopakování odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch, neboť žalobní body mají primárně směřovat proti rozhodnutí o odvolání a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 1 Afs 111/2022 – 30, bod 14, nebo ze dne 10. 8. 2021, č. j. 10 As 9/2020–47, bod 5 12. Soud s odkazem na § 75 odst. 3 s. ř. s. a § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. konstatuje, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze ve správním soudnictví rušit napadené rozhodnutí pro každou vadu napadeného rozhodnutí nebo porušení ustanovení o řízení. Judikatura vyžaduje, aby uvedené vady byly natolik intenzivní, aby mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé. V případě zjištění dílčího procesního pochybení je na žalující straně tvrdit, jak by se to promítlo do zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2024, č. j. 7 As 308/2023-92, bod 35, ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 Ads 251/2022-37, bod 66, ze dne 8. 10. 2020, č. j. 1 As 218/2019-28, bod 20, nebo tam citované rozsudky ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001–51, č. 23/2003 Sb. NSS, ze dne 11. 12. 2008, č. j. 9 Azs 64/2008–67, ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008–63, č. 1951/2009 Sb. NSS, ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013–31, ze dne 25. 4. 2019, č. j