5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 7/2024- 31 - text  17 57 A 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: Obec Němčovice sídlem Němčovice 37a, 338 29 Němčovice zastoupená Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem sídlem Malická 11, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2023, č. j. MV-199681-2/AS-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní oblastní archiv v Plzni (dále jen „archiv") výrokem I rozhodnutí ze dne 19. 9. 2023, č. j. SOAP/01-2757/2023-7 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí") uznal žalobkyni vinnou: 1) z přestupku podle § 74 odst. 9 písm. a) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě (dále jen „ZA"), kterého se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 63 ZA od 5. 4. 2019 do 27. 6. 2023 nevykonávala spisovou službu, neboť: i. vlastní dokumenty, které měla označovat jednoznačným identifikátorem, neevidovala v evidenci dokumentů dle § 64 odst. 2 a 3 ZA, ii. v evidenci dokumentů nebylo zaevidováno oznámení o zahájení kontroly zaslané žalobkyni dne 5. 6. 2023 dle § 64 odst. 2 a 3 ZA, iii. v rozporu s § 69a ZA neopatřovala dokumenty v digitální podobě při převádění do analogové podoby doložkou a neprováděla autorizovanou konverzi dokumentů, iv. v podacím deníku, tedy v evidenci dokumentů, nebyl seznam používaných zkratek s vysvětlivkami dle § 8 odst. 7 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (dále jen „vyhláška“), v. v podacím deníku chyběly údaje o stručném obsahu dokumentu a způsobu vyřízení, adresátovi, údaj o odeslání dne, počtu příloh, spisovém znaku, skartačním znaku a lhůtě dle § 10 odst. 1 písm. e), f), h) a i) vyhlášky, vi. řádně neukončila kalendářní rok 2019, 2020, 2021 a 2022 v podacím deníku dle § 10 odst. 5 vyhlášky, vii. na žalobkyní vyhotovovaných dokumentech určených k odeslání nevyznačovala u listinných dokumentů počet listů a počet příloh dle § 16 odst. 2 písm. d) a e) vyhlášky, 2) z přestupku podle § 74 odst. 9 písm. a) ZA, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 63 ZA od 5. 4. 2019 do 31. 12. 2021 nevykonávala spisovou službu, neboť neuchovávala všechny došlé datové zprávy po dobu nejméně 3 let, čímž porušovala § 6 odst. 1 vyhlášky, 3) z přestupku podle § 74 odst. 9 písm. b) ZA, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 66 ZA od 5. 4. 2019 do 27. 6. 2023 neoznačovala dokumenty podle skartačního řádu a spisového a skartačního plánu spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami, 4) z přestupku podle § 74 odst. 9 písm. d) ZA, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 68 odst. 1 ZA od 5. dubna 2019 do 27. června 2023 neukládala dokumenty ve spisovnách podle spisového a skartačního plánu, 5) z přestupku podle § 74 odst. 10 ZA, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 8 ZA neprováděla od 1. 1. 2020 až 31. 12. 2022 skartační řízení dokumentů vzešlých z její činnosti, ačkoliv byla povinna skartační řízení provádět průběžně vždy v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartačních lhůt dokumentů. Za uvedené přestupky uložil archiv žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč výrokem II prvoinstančního rozhodnutí. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti výroku II prvoinstančního rozhodnutí a výrok II prvoinstančního rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 3. Žalobkyně žalobou žádala, aby soud zrušil napadené i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil archivu k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně namítla, že se správní orgány v souvislosti s hodnocením výše pokuty nijak nezabývaly otázkou zahlazení potrestání za přestupek spáchaný žalobkyní v roce 2019. Žalovaný neposoudil výši pokuty v souvislosti se zahlazením potrestání při analogickém užití § 69 odst. 3 trestního zákoníku, a proto je napadené rozhodnutí podle žalobkyně nepřezkoumatelné. Žalovaný neměl souhlasit s archivem, že přitěžující okolností je opakované spáchání přestupku ve smyslu § 40 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), neboť v důsledku zaplacení peněžitého trestu za předchozí přestupek je nutno na žalobkyni hledět jako kdyby nebyla za tento přestupek odsouzena. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2020, č. j. 5 As 322/2019-32, podle něhož je v pořádku hodnotit osobu pachatele v kontextu jím dříve spáchaných přestupků, avšak nelze pachatelem dříve spáchané přestupky hodnotit jako přitěžující okolnost podle § 40 písm. c) přestupkového zákona. 5. Dále žalobkyně namítla, že žalovaný její pochybení dramatizoval, neboť shledal, že žalobkyně své protiprávní jednání rozšířila o další zvlášť závažný přestupek, ač žalobkyně spisovou službu vedla, byť odlišně od příslušných právních předpisů. Navíc pojem zvlášť závažný přestupek přestupkový zákon ani ZA neznají. 6. Žalobkyně také namítla nesprávný odkaz na § 74 odst. 11 ZA, za nějž lze podle § 74 odst. 12 ZA uložit pokutu až do 1 000 000 Kč, protože žalobkyně svým jednáním skutkovou podstatu tohoto přestupku nijak nenaplnila. 7. Podle žalobkyně nepřihlédly správní orgány při rozhodování o výši pokuty k majetkové nebo ekonomické situaci žalobkyně. 8. Žalovaný dále neodůvodnil svůj závěr, že na straně žalobkyně nejsou žádné polehčující okolnosti. 9. Žalobkyně konečně nesouhlasila ani se závěrem žalovaného, že je pravděpodobné, že žalobkyně nebude moci bezvadně splnit následující povinnosti v souvislosti s procesem výkonu služby dle příslušných právních předpisů. Výše pokuty za spáchaný přestupek by totiž podle žalobkyně měla být určena v souladu s reálným dopadem do státem chráněných zájmů, nikoliv pouze na základě jejich hypotetického ohrožení. Správní orgány měly zohlednit, že žalobkyně svým odlišným způsobem výkonu spisové služby nijak nenarušila následný proces výkonu služby dle příslušných právních předpisů, protože dosud nebyla ze strany archivu upozorněna na narušení následného procesu výkonu služby, ba naopak archiv v jejím sídle pravidelně vybírá dokumenty pro archivaci. Stát má výhradně zájem na tom, aby dokumentace byla vedena tak, aby dokumenty byly chráněny a mohly být archivovány. To, že žalobkyně pojala tento postup jiným způsobem, pro sebe přehlednějším, kterým nijak neohrožuje výběr těchto dokumentů, by nemělo být žalovaným hodnoceno jako nejzávažnější provinění nebo jako společensky závažný přestupek, za nějž by spíše mělo být považováno nevedení žádné spisové služby. Správní orgány tak podle žalobkyně postupovaly přísně formalisticky. Uložená pokuta nebyla podle žalobkyně s ohledem na reálné důsledky porušení výkonu spisové služby dle příslušných právních předpisů proporcionální a byla příliš přísná. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že uložená pokuta odpovídá závažnosti žalobkyní spáchaných přestupků. 11. K namítanému zahlazení přestupku žalovaný uvedl, že ZA nestanoví povinnost zapisovat přestupky do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů podle zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků (dále jen „zákon o RT“), podle něhož se evidují údaje o pravomocných rozhodnutích o přestupku jen v případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis v souladu s § 16i odst. 1 zákona o RT. Žalovaný nevedl řízení podle trestního zákoníku a zdůraznil, že dříve spáchané přestupky lze hodnotit jako přitěžující okolnost podle § 40 písm. c) přestupkového zákona. 12. K užití označení zvlášť závažný přestupek pro přestupek 2) žalovaný uvedl, že při úvaze o správnosti výše uložené pokuty zkoumal závažnost spáchaných přestupků a dospěl k závěru, že přestupek neuchování všech doručených datových zpráv po dobu minimálně 3 let je zvlášť závažný, neboť v případě neuchování doručených datových zpráv po uvedenou dobu nelze prokázat, zda byly veškeré doručené digitální zprávy převedeny do listinné podoby a zda byly všechny vyřízeny. U přestupků 1), 3) a 4) lze zjištěné nedostatky napravit, ale v případě neuchování doručených dokumentů lze protiprávní čin napravit pouze v ojedinělých případech. Neuchování dokumentů posoudil proto žalovaný jako velmi nezodpovědnou a společensky závažnou protiprávní činnost žalobkyně. 13. Žalovaný přiznal, že odkaz na § 74 odst. 11 ZA v odůvodnění napadeného rozhodnutí [nikoliv ve výroku prvoinstančního rozhodnutí, kde je správně citováno § 74 odst. 12 písm. c) ZA], byl nesprávný. Žalovaný však zdůraznil, že šlo pouze o omyl při psaní, což je zřejmé i z toho, že se předmětná věta obsahově týkala úvahy o maximální možné výši uložené pokuty v závislosti na § 41 odst. 2 přestupkového zákona ve spojení s ust. § 74 odst. 12 písm. c) ZA (omylem při psaní uvedeno § 74 odst. 11 archivního zákona), poté, co žalovaný vypočítal, že žalobkyni mohla být uložena pokuta v maximální výši 300 000 Kč. Měl-li by žalovaný skutečně na mysl