5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 86/2023- 40 - text  14 57 A 86/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: S. Ch. bytem X zastoupen JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou sídlem Randova 204, 339 01 Klatovy proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň Ing. N. R. bytem X zastoupena doc. JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2023, č. j. PK-RR/4821/23, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 22. 10. 2020 byla u Městského úřadu Nýrsko (dále jen „správní orgán prvního stupně“) v souladu s § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) podána žádost o dodatečné povolení zemědělské stavby (dále také jako „stavba“) na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X (dále také jako „stavební pozemek“). 2. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023, č. j. MÚ/10/588/23 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), stavbu podle § 129 odst. 2 a 3 a § 115 stavebního zákona dodatečně povolil. V odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí správní orgán prvního stupně konstatoval, že vlastníci sousedních pozemků písemně souhlasili s přesahem požárně nebezpečného prostoru na své pozemky a že stavba není v rozporu s územním plánem obce X, účinným od 5. 8. 2021 (viz str. 7 prvoinstančního rozhodnutí). 3. Žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl v záhlaví tohoto rozsudku specifikovaným napadeným rozhodnutím a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se ztotožnil s posouzením věci provedeným správním orgánem prvního stupně a kromě věcného vypořádání konkrétních odvolacích námitek žalobce obecně konstatoval, že jeho odvolací námitky neměly spojitost s přímým dotčením vlastnického práva žalobce. 4. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Žaloba 5. Podle žalobce správní orgány vedly správní řízení jednostranně, nezjistily dostatečně skutkový stav a postupovaly v rozporu s právními předpisy. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvoinstanční a vrátil věc správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. 6. Žalobce namítl, že v k. ú. a obci X fakticky neexistuje žádný pozemek, tedy ani pozemek parc. č. Xa. Dále tvrdil, že účastníkem odvolacího řízení nebyla osoba zúčastněná na řízení (dále také jako „vlastnice“), která vlastní stavební pozemek dotčený stavbou. Podle žalobce dále žalovaný a správní orgán prvního stupně nesprávně dovodili, že je stavba v souladu s územním plánem obce X, jelikož jde o stavbu s betonovým základem v hloubce 1 až 3 m, a proto nejde o lehko snadno odstranitelnou stavbu. Žalobce dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2013, č. j. 8 As 37/2013-40, č. 2967/2014 Sb. NSS, namítl, že v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501“), není stavba umístěna v dostatečné odstupové vzdálenosti 2 m (u stísněných územních podmínek v případě protilehlých stěn s okny do obytných místností 4 m) od pozemků parc. č. Xb a parc. č. Xc. Podle žalobce vzdálenost stavby od hranice pozemku parc. č. Xb je 11,5 m a nikoliv 13,3 m a od hranice pozemku parc. č. Xc je stavba vzdálena 0,55 m a nikoliv 2 m. Žalobce namítl, že v souladu s obecně závaznými právními předpisy vzájemné odstupy staveb musí splňovat mnohé požadavky např. hygienických norem, nároků na ochranu životního prostředí, nutnost požární ochrany, požadavků na denní osvětlení a oslunění, možností provádět údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami. Dále žalobce namítal, že stavba sice nemá být napojena na inženýrské sítě, ale v závazném stanovisku je její napojení na inženýrské sítě řešeno. Účelem stavby dle dodatečného povolení má být sklad produktů rostlinné výroby, ale dle závazného stanoviska Městského úřadu v Klatovech ze dne 29. 3. 2023 je účelem stavby sklad hnojiv. Řešení likvidace dešťových vod vsakováním na pozemku způsobí podmáčení sousedních pozemků a může dojít k erozi svahu, na němž je stavba umístěna - na sousední pozemek tak bude stékat dešťová voda a padat sníh. Požárně nebezpečný prostor stavby přesahuje na sousední pozemky, nejen na pozemek parc. č. Xc. Dodatečně povolenou stavbou se znemožňuje zástavba sousedních pozemků. Stavba zasahuje do vlastnických práv žalovaného hlukem, zastíněním, prachem a narušením pohody bydlení. Orná půda, na níž je stavba umístěna, nebyla vyjmuta ze zemědělského půdního fondu. 7. Žalobce dále namítl, že na stavebním pozemku je již dle snímku mapy přiloženého k žalobě umístěna jiná černá stavba „Dřevěná stavba pro myslivecké účely“ (dále jen „černá stavba“), užívaná jako chata k trvalé rekreaci, která nesplňuje požadavky právních předpisů. Vchod do černé stavby nesplňuje podmínku umístění 2 m od hranice sousedního pozemku, je postavena na betonových pilířích o rozměrech 0,8 x 0,4 x 0,4 m, je připojena k inženýrským sítím, k vodě ze studny a k elektrické energii a odpady jsou svedeny na cizí pozemek. Správní orgán měl tedy činit kroky k odstranění černé stavby a nečiní tak. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v podaném vyjádření k žalobě tvrdil, že námitka, že vlastnice nebyla účastníkem odvolacího řízení, se netýkala žalobcova vlastnického práva či jeho jiných věcných práv. Žalovaný zdůraznil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vlastnici doručeno a nepodala proti němu odvolání, kdy k umístění stavby na svém pozemku udělila vlastnice stavebníkovi souhlas podle § 184a stavebního zákona. Žalovaný napadené rozhodnutí osobě zúčastněné na řízení dodatečně doručil. Soulad stavby s územním plánem obce Chudenín vyplývá ze závazného stanoviska Městského úřadu Klatovy ze dne 29. 3. 2023, č. j. OVÚP/2378/23/Kr. Stran vzdálenosti stavby od hranic sousedních pozemků žalovaný uvedl, že na předmětnou stavbu se vztahuje odstavec 1 § 25, nikoli odstavce 2 nebo 5, vyhlášky č. 501. Stavba není napojena na technickou infrastrukturu, závazné stanovisko týkající se napojení na sítě elektrické energie správní orgány nepoužily jako podklad pro vydání rozhodnutí. Vlastníci dotčených pozemků souhlasili s přesahem požárně nebezpečného prostoru stavby na své pozemky. Městský úřad Klatovy v závazném stanovisku ze dne 17. 6. 2020, č. j. ŽP/5794/20/Rt, souhlasil s trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci soudem 9. Soud o žalobě rozhodoval ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků řízení s takovým postupem nevyslovil nesouhlas (žalobce se nevyjádřil k výzvě soudu ze dne 19. 12. 2023, č. j. 57 A 86/2023-18, doručené mu dne 20. 12. 2023, a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil výslovně ve vyjádření k žalobě). 10. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 11. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. října 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, publ. pod č. 534/2005 ve Sb. NSS). 12. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí stavební úřad odstranění stavby vlastníku stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. 13. § 129 odst. 2 stavebního zákona zní: Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůt