8 Azs 59/2018 — Nejvyšší správní soud

57 Af 9/2023- 55 - text  21 57 Af 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: CESKA SIT OPTICS LLC sídlem Rosecrans Street 305/3802, 921 10 San Diego, USA zastoupený advokátem Mgr. Ing. Vítem Křivánkem sídlem V parku 2316/12, 148 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2023, č. j. 17229/23/5300-21441-702127, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2023, č. j. 17229/23/5300-21441-702127, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a byla potvrzena rozhodnutí – platební výměry Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 24. 3. 2022, č. j. 392022/22/2305-50522-40656, č. j. 415853/22/2305-50522-40656, č. j. 417032/22/2305-50522-40656, č. j. 418924/22/2305-50522-40656, č. j. 426987/22/2305-50522-40656, jimž prvoinstanční orgán doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 1. – 4. čtvrtletí 2019 a od 1. 1. 2020 do 1. 3. 2020. II. Žaloba 2. Žalobce úvodem žaloby shrnul dosavadní průběh správního řízení a uvedl, že než se žalobce přesune k jednotlivým důvodům, proč nemohla být stanovena daň z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období, chtěl by se nejprve vyjádřit k obecnému posuzování prejudiciálních otázek v daňovém řízení. V této souvislosti žalobce připomíná, že již v rámci odvolacího řízení namítal, že výše uvedené řízení o registraci k DPH – jehož výsledkem byl Rozsudek NSS – zavazovalo žalovaného k určitému postupu v nyní vedeném řízení. Tímto je myšlena povinnost žalovaného hodnotit námitky žalobce, jež se týkají jeho nezákonné registrace k DPH, jako otázky prejudiciální (předběžné), jelikož tyto bezprostředně souvisí se zde předmětným řízením. 3. Ustanovení § 99 daňového řádu upravuje, jak mají orgány finanční správy nakládat s výše zmíněnými prejudiciálními otázkami, které se v řízení mohou vyskytnout: „(1) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán veřejné moci, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. Ostatní otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu veřejné moci, může správce daně posoudit sám. Může také dát podnět příslušnému orgánu veřejné moci k zahájení řízení nebo vyzvat daňový subjekt, popřípadě jinou osobu zúčastněnou na správě daní, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správce daně určí. (2) Správce daně si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek, nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.“ 4. Ze znění ustanovení je zřejmé, že se na zde posuzovaný případ může vztahovat pouze generální pravidlo obsažené v 1. odstavci mířící obecně na všechny druhy předběžných otázek. První věta tohoto ustanovení je formulována natolik široce, že se týká všech otázek, které se v daňovém řízení mohou vyskytnout. Předběžnou otázkou je i taková otázka, o které sice přísluší rozhodovat témuž správci daně, ale v jiném (samostatném) řízení, s jiným předmětem řízení. 5. Prejudiciální otázka se vyznačuje následujícími znaky: 1) jedná se o otázku, jejíž vyřešení je nezbytné pro rozhodování ve věci, 2) otázka není přímo předmětem daného řízení, 3) může být samostatným předmětem jiného řízení a 4) rozhodnutí přísluší orgánu veřejné moci. K poslednímu lze doplnit, že předběžná otázka může vzniknout i ve vztahu k rozhodnutí správce daně, avšak v odlišném řízení. 6. Na základě výše vyjmenovaných aspektů je žalobce přesvědčen, že žalovaný byl bez dalšího povinen posoudit jako předběžnou otázku to, zda je/byl žalobce platně registrován k dani z přidané hodnoty. 7. Pokud tedy žalovaný v bodě 21 Rozhodnutí o odvolání namítá, že veškeré žalobcem uplatněné námitky míří proti samotné registraci, dovoluje si žalobce oponovat, že se těmto bodům věnuje oprávněně, neboť spadají do působnosti ustanovení § 99 odst. 1 daňového řádu. Je to totiž právě absence registrace k DPH, která činí řízení o Platebních výměrech bezpředmětným. 8. Byl to navíc žalobce, který na tuto skutečnost žalovaného upozorňoval, tj. uváděl, že nemohlo dojít k platnému zaregistrování k DPH. Žalobce v této souvislosti připomíná, že na základě Rozsudku NSS došlo ke zrušení Rozsudku krajského soudu a rovněž zrušení prvního rozhodnutí o odvolání. Celou záležitostí se bude nyní zabývat krajský soud. Žalobce je nadále přesvědčen, že registrace k dani z přidané hodnoty neproběhla v souladu se zákonem a že rozhodnutí o registraci (resp. rozhodnutí odvolacího orgánu) nesplňuje požadavky na něj kladené Nejvyšším správním soudem3, neboť žalovaný neodstranil vytýkané nedostatky spojené s prokázáním trvání registračního důvodu. 9. Ve správní žalobě podané dne 18. 7. 2023 proti druhému rozhodnutí o odvolání4 žalobce konstatoval, že je toho názoru, že žalovaný postupoval při svém hodnocení nesprávně a že jeho závěr co do procesního hlediska i meritorního posouzení existence společnosti (z důvodu údajného členství ve společnosti byl žalobce registrován k dani z přidané hodnoty) nemůže obstát. Žalobce taktéž uvedl, že namítané rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v aplikaci tuzemské právní úpravy odporující unijnímu právu, zásadám a principům harmonizovaného systému DPH. Povinností žalovaného je aplikovat pouze ta ustanovení vnitrostátních předpisů, která neodporují unijním předpisům. Posledně jmenovaný aspekt je podle žalobce závažným zásahem do jeho práv, který má být orgány finanční správy brána v potaz i v tomto řízení. S ohledem na uvedené je žalobce přesvědčen, že otázka souladnosti českého práva s právem unijní a obecně otázka existence společnosti měla být posouzena jako otázka prejudiciální. Bez tohoto posouzení nemohl žalovaný podle názoru žalobce přikročit k vydání Rozhodnutí o odvolání. Z tohoto důvodu se žalobce v následujícím textu žaloby vyjádří k okolnostem, jež v samotném důsledků zapříčiňují, že žalovaný nemohl stanovit za předmětná zdaňovací období daň z přidané hodnoty. 10. Že je další řízení ve věci prejudiciální otázky schopné klíčový způsobem ovlivnit a ve svém důsledku i zvrátit závěr předmětného řízení, je možné naznačit také ve vztahu k řízení ve věci registrace společnosti Ceska sit llc, IČO: 290 75 157 (dále jen „Ceska sit llc“) k dani z přidané hodnoty. V dané věci byl nedávno vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2023 sp. zn. 4 Afs 225/2022. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2022, č. j. 30 Af 21/2019-113, který potvrzoval postup a závěr orgánu finanční správy o registraci subjektu k DPH. 11. S ohledem na podobnost posuzovaných subjektů a jejich povinnosti k registraci lze očekávat, že krajský soud, který se bude nyní registrací žalobce zabývat, promítne do svého hodnocení také závěry zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 afs 225/2022. Dle žalobce lze odkázat na vyjádřené právní názory Nejvyššího správního soudu mimo jiné ve vztahu k účasti Ceska sit llc na sdružení, když v bodě 28. soud konstatoval, že „[s]těžovatelka však tyto skutečnosti v žalobě náležitě specifikovala, a proto bylo povinností krajského soudu se jimi zabývat. Jelikož však takto nepostupoval, je zapotřebí konstatovat, že napadený rozsudek neobsahuje rozhodné důvody pro v něm učiněný závěr o účasti stěžovatelky ve sdružení a z toho vyplývající nutnosti ji podle § 94 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, ve znění účinném do 31. 12. 2012, registrovat jako plátkyni DPH.“ 12. Nejvyšší správní soud se rovněž zabýval okamžikem registrace k DPH, když uvedl: „[j]elikož tedy rozhodnutí obou daňových orgánů neobsahovalo žádná konkrétní skutková zjištění, z nichž by bylo možné dovodit, že stěžovatelka vykonávala ekonomickou činnost v rámci sdružení i v době vydání rozhodnutí o registraci, musel krajský soud náležitě objasnit, jaké důkazní prostředky obsažené v daňovém spise nasvědčují této skutečnosti, což však rovněž neučinil.“ Nejvyšší správní soud následně označil napadený rozsudek za nepřezkoumatelný „ohledně data registrace stěžovatelky k DPH ke dni zápisu její organizační složky do obchodního rejstříku.“5 13. Žalobce se domnívá, že i v jeho případě odvolací orgán pochybil, pokud bez dalšího potvrdil Rozhodnutí o registraci. Žalobce se domnívá, že přijetím uvedeného závěru nedošlo k dostatečnému prověření skutečného způsobu výkonu ekonomické činnosti žalobce ani k řádnému zohlednění všech skutečností. 14. Žalobce je přesvědčen, že uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 afs 225/2022, stejně tak jako Rozhodnutí o registraci zásadní mírou ovlivňuje další postup ve zde předmětném řízení. V tomto ohledu lze tedy odkázat nejen na vyjádřené