9 Azs 288/2016 — Nejvyšší správní soud

77 A 140/2020- 129 - text  10 77 A 140/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: N. N. X., nar. X, A., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2020, č.j. MV-117807-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 23. 10. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2020, č.j. MV-117807-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo k odvolání žalobce podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „Ministerstvo“), ze dne 15. 6. 2020, č.j. OAM-9240-45/PP-2019 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie uvedeným v §15a téhož zákona (výrok I.); podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce považoval napadané rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, když rozdělil žalobní tvrzení do tří skupin. Nesprávné posouzení otázky skutečné péče rodinného příslušníka o občana EU 4. Žalobce měl za to, že správní orgány nesprávně posoudily částečně zjištěný skutkový stav a rezignovaly na řádné zjištění skutkového stavu v rozsahu, který je nutný pro rozhodnutí ve věci. V rámci řízení se pak dopustily hned několika procesních pochybení, zatížily svá rozhodnutí nepřezkoumatelností a porušily žalobcovo právo na spravedlivý proces. 5. Žalobce namítal, že je ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců rodinným příslušníkem vazební osoby, dcery H. N. N. (narozena v roce X), která je občankou ČR. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nebyly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti dle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 6. Dle žalobce, ze spisového materiálu vyplývá, že o dceru skutečně pečuje a výrazným způsobem přispívá k jejímu psychickému, studijnímu a sociálnímu vývoji. Žalobce žije ve společné domácnosti s dcerou, synem a bývalou manželkou. Žalobce s dcerou konzultuje její školní výsledky, úmysly, kam pokračovat po dokončení střední školy, a podporuje ji v plánu ucházet se v přijímacím řízení o místo na vysoké škole. Vzhledem k tomu, že dcera momentálně ještě studuje, podpora ze strany obou rodičů je pro její přípravu na budoucí povolání velice důležitá. 7. Žalobce je pro dceru v jejím životě důležitý, což je patrné z jejího výslechu. Žalobce ji vzdělává ve vietnamských tradicích i o vietnamském jazyce. Pravidelně se vídají a tráví spolu večery, kdy společně vaří. Dcera při výslechu výslovně sdělila, že otec pravidelně vaří pro celou rodinu až tři jídla denně. Dcera chodí s žalobcem nakupovat, společně pak vaří večeře, zajišťují úklid domu. Žalobce dále pečuje o zahradu a snaží se o zvelebení prostředí pro vývoj své dcery i pro ostatní rodinné příslušníky. Žalobce se pravidelně doma stará o svého vnuka a jeho dcera mu v této činnosti často vypomáhá a tráví čas s žalobcem i svým synovcem. 8. Po finanční stránce žalobce přispívá do rozpočtu společné domácnosti, účastní se v podnikání svého syna, vypomáhá mu se zajištěním chodu herny a také vypomáhá matce dcery s chodem jejího obchodu. Na výživu své dcery přispívá finančně částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, dceři občas kupuje oblečení a dle svých možností jí také naposled přispěl na letenky na výlet na Island. Žalobce o dceru pečuje osobně, pravidelně jí vaří, probírá s ní plány o jejím budoucím studiu a kariéře a poskytuje ji psychickou podporu. 9. Správní orgány opakovaně vytýkají žalobci, že dcera na něm není finančně závislá, jelikož z několika selektivně vybraných vět z výslechu dcery dovodily závěr, že dcera zcela jistě nepotřebuje od žalobce finanční příspěvky. Takový závěr je naprosto absurdní a lichý. Žalobce vypomáhá svému synovi a matce své dcery s chodem jejich obchodů a ti mu za tyto služby poskytují finanční ohodnocení. Jsou to peníze, které žalobce získal svým osobním přičiněním a se kterými má právo naložit dle své svobodné vůle. Žalobce se rozhodl těmito finančními prostředky přispívat své dceři. Závěr žalované, že žalobcův finanční příspěvek dceři je spíše symbolický, a pokud by jí ho neposkytoval, byl by nahrazen potřebnými finančními částkami od matky či bratra, je zcela nesprávný a v rozporu se zákonem. Žalobce v té souvislosti odkázal na § 690 občanského zákoníku, podle něhož „každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná“, přičemž „poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.“ Žalobce prokázal, že dceru finančně podporuje dle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností. Avšak žalovaná v napadeném rozhodnutí znehodnocuje snahu a dlouhodobou péči žalobce o dceru, aniž by k takovým závěrům měla dostatečné podklady. Nadto, požadavek, aby byla prokázána finanční závislost dcery na žalobci, je lichá. Požadavek závislosti výživy nebo jiné nutné péče je třeba prokázat v případě rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 1 písm. d) nebo odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. V žalobcově případě jako rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců stanoví zákon požadavek skutečné péče o občana EU a tento požadavek žalobce zcela jistě naplňuje. 10. Žalobce stran vymezení pojmu „skutečné péče o dceru“ odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze dne 31. 1. 2019, č.j. 10 Azs 178/2018-37, kde kasační soud mj. uvedl: „Stěžovatel se synem a bývalou manželkou vskutku nežili v jedné domácnosti, navíc syn převážně žil v domácnosti matky. Ovšem nynější případ byl specifický v tom, že stěžovatel tvrdil a prokazoval pravidelnou péči o syna, a to v míře, která je v rozvedených manželstvích obvyklá (pobyt každý druhý víkend, delší pobyty během svátků).“ Toto rozhodnutí je přiléhavé i na žalobcův případ. Nadto, ve věci souzené krajským soudem žalobce nadále sdílí společnou domácnost se svojí bývalou manželkou a svými dětmi, vídá se s dcerou nejen každý druhý víkend nebo přes svátky, ale každodenně, když spolu vaří a jsou neustále v kontaktu. 11. Též je důležité zmínit, že celá rodina žije ve stejném domě, pouze v jiném poschodí. Jak vypověděla žalobcova dcera, žalobce vaří pro celou rodinu v bytové jednotce, kde bydlí dcera s matkou. Je zcela evidentní, že celá rodina sdílí společnou domácnost a společně na chod společné domácnosti přispívají finančně nebo jinou formou. Rodina chápe tyto dvě oddělené bytové jednotky jako jednu společnou domácnost, kdy dcera s matkou pobývá v pokojích v dolním poschodí a otec s bratrem v horním poschodí, což se dá jednoduše vysvětlit. Dolní byt není dostatečně prostorný pro celou rodinu a není zde možnost rozšířit jeho velikost. Z výslechu žalobce i dcery je zjevné, že sdílejí společnou domácnost, vaří spolu a tráví spolu večery. Pokud žalobcova rodina takové řešení rodinných poměrů upřednostňuje, nemůže žalovaná na základě několika selektivně vybraných vět z výslechu dovozovat, že dcera s žalobcem nežije a otce nepotřebuje. V tomto směru žalovaná pochybila, když neprokázala a nezjistila skutkový stav v rozsahu dle § 3 správního řádu. 12. Žalovaná dále poukázala na žalobcovu nepřítomnost v období let 2010 až 2016. Žalovaná nesprávně hodnotí odcestování žalobce z ČR k jeho tíži, aniž by měla řádně zjištěný skutkový stav věci. Ve chvíli, kdy z důvodů na vůli žalobce nezávislých (péče o nemocné rodiče), byl nucen odcestovat, byla možnost se znovu shledat a následně žít společně se svou rodinou, silnou motivací. Dcera o této situaci věděla a měla pro žalobce pochopení. Není vhodné, aby žalovaná kladla žalobci vinu za něco, o čem nemá řádně zjištěn skutkový stav, a dovozovat, že žalobce o dceru neměl zájem a vůbec se o ni nestaral. Je nutné přistupovat ke každé