17 A 28/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 28/2025- 41 - text  8 17 A 28/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: O. B. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. OAM-485/BA-BA07-BA06-Z-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 29. 4. 2025, č. j. OAM-485/BA-BA07-BA06-Z-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl žalobce zajištěn ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž doba zajištění byla stanovena do 14. 8. 2025. Důvodem zajištění žalobce bylo to, že byl rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE Karlín), č. j. KRPS-110804-23/ČJ-2025-010022 ze dne 22. 4. 2025, zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), a umístěn do ZZC za účelem vycestování. Žalobce byl zajištěn z toho důvodu, že dne 22. 4. 2025 byla kontrolována jeho totožnost na stavbě komplexu v obci Ořech, kdy předložil platný biometrický cestovní doklad Uzbekistánu č. X. Následnou lustrací bylo zjištěno, že se nachází v Evidenci nežádoucích osob (dále jen ENO) od 15. 11. 2023 do 31. 12. 2999. Cizinec je také evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení, s platností do 17. 11. 2026 zadávajícím státem ČR, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. 2. V policejním protokolu o výslechu ze dne 22. 4. 2025 žalobce uvedl, že uvedl, že je svobodný a bezdětný. Uvedl, že jeho otec bydlí v Uzbekistánu. Popsal, že naposledy přicestoval někdy v prosinci 2022, kdy pobýval pár měsíců v Maďarsku a poté přijel do ČR. Na dotaz, zda má i jiný cestovní doklad sdělil, že doklad ztratil asi před rokem, poté co se vrátil z Polska, kde žádal o povolení k pobytu. Do ČR přijel na základě maďarského víza, které měl ve starém cestovním pase. Je si vědom toho, že někdy v lednu 2023 mu bylo vydáno vyhoštění na 1 rok, na to podal odvolání přes právního zástupce. Dle jeho vyjádření rozhodnutí neviděl, právní zástupce mu neříkal nic o tom, že bylo rozhodnuto a nevěděl, že musí vycestovat. V dubnu 2024 si podával žádost o pobyt v Polsku, ale neví, jak tato žádost dopadla. Dle jeho vyjádření ho to nezajímá a pouze čeká. Na dotaz, proč si žádal o povolení v Polsku sdělil, že chtěl nějaké povolení, aby mohl pobývat a pracovat kdekoliv Evropě. V Polsku nepobývá, protože tam bylo těžké najít si práci a bydlení. Na území ČR není nikde hlášen k pobytu, žije všude, kde se dá. Dělá různé brigády po stavbách. Na území ČR nemá žádný majetek ani žádné závazky a pohledávky, pouze nezaplatil pokuty od policie. Ohledně finančních prostředků sdělil, že v současné době nemá dostatek peněz, finanční prostředky na vycestování z území ČR si je schopen obstarat. 3. Jmenovanému bylo dne 29. 10. 2023 uloženo správním vyhoštění z členských států EU rozhodnutím pod č. j. KRPA-37875-28/ČJ- 2023-000022-SV na dobu 1 roku, dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu pobývání na území ČR bez platného povolení k pobytu. Dne 27. 4. 2025 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné důvody jejího podání. 4. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu. Svého neoprávněného pobytu si musel být přitom vědom, jelikož věděl o jemu uloženém správním vyhoštění, neučinil však žádné kroky k legalizaci pobytu a pokud by ho nezadržela policejní hlídka a nezjistila tuto skutečnost, zjevně by ve svém nelegálním pobytu pokračoval. Přiznal, že v ČR pracuje brigádně různě po stavbách. Tedy kromě nelegální pobytu rovněž vykonával na území ČR nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval kromě pobytových pravidel ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území ČR. Žalobce je veden v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení splatností do 17. 11. 2026, a to na základě údaje zadaného ČR. Bylo mu již jednou v ČR uloženo správní vyhoštění z území členských států na dobu 1 roku z důvodu pobývání na území ČR bez platného povolení k pobytu, které zjevně nerespektoval a je veden v evidenci nežádoucích osob od 15. 11. 2023 do 31. 12. 2999. Nemá nikde nahlášenou adresu, v současné době bydlí, kde se dá, stálou adresu nemá. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. 5. Žalovaný ve svém rozhodnutí připomněl, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až po zadržení Policií ČR, zajištění za účelem vycestování a umístění do ZZC. Z výpovědi jmenovaného v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců přitom nevyplynulo naprosto nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením a umístěním do ZZC, resp. z jednání jmenovaného je zcela zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci jeho vycestování, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám jmenovaný by tento krok v ČR nikdy neučinil. Správní orgán je přesvědčen, že v případě osoby, která palčivě pociťuje potřebu mezinárodní ochrany, tato k dané možnosti přistoupí bezprostředně poté, co má k tomu příležitost, jmenovaný však své podání učinil až v souvislosti se svým zajištěním policií ČR v ZZC, byť tak mohl během svého pobytu na území ČR učinit jíž dříve. Správní orgán dále uvádí, že výše jmenovaný mohl požádat o mezinárodní ochranu také např. v Polsku nebo Maďarsku, kde pobýval před příchodem do ČR. V případě jmenovaného má tak na základě výše uvedených skutečností správní orgán jednoznačně za to, že podání žádostí dotyčného o udělení mezinárodní ochrany bylo motivováno pouhou snahou, jakkoliv zmařit nucený návrat do vlasti. 6. Správní orgán rovněž zhodnotil, že žalobci nelze uložit zvláštní opatření dle ustanovení § 47 zákona o azylu. Žalobce přiznal, že na území ČR nemá žádné rodinné ani jiné vazby, naopak v Uzbekistánu bydlí jeho otec, nemá tudíž žádnou motivaci zůstat na území ČR a být správnímu orgánu k dispozici pro potřeby správního řízení na konkrétně určitelném a stabilním místě. Žalobce není v současné době v ČR rovněž nikde hlášen k pobytu, bydlí, kde se dá, stálou adresu nemá. Je tedy zjevné, že není možnost jej zde spolehlivě na této adrese kontaktovat a předpokládat, že se na ní skutečně bude jmenovaný zdržovat. Žalobce nemá v ČR ani jiné vazby ani majetek, v protokolu o podání vysvětlení sdělil, že nemá dostatek peněz. Žalobce ani nemá možnost získat finanční prostředky legálním způsobem, z důvodu neoprávněného pobytu na území ČR a nemožnosti zde legálně pracovat, nelze tedy očekávat ani možnost jeho pravidelného docházení na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly jeho součinnosti, kdy i toto si vyžaduje samozřejmě určité finanční náklady. Pokud jde o možnost zdržování se v pobytovém středisku, správní orgán připomíná, že tato střediska jsou koncipována jako otevřená, nelze v nich absolutně omezit pohyb žadatelů mimo středisko, k opuštění střediska na dobu kratší 24 hodin dotyčný žadatel nepotřebuje ani povolení správního orgánu a ten není oprávněn mu v opuštění jakkoli zamezit. Pobyt v pobytovém středisku je navíc zcela na náklady správního orgánu a státu, včetně úhrady stravování a dalších potřeb žadatele, a dotyčný tak není ani v tomto směru jakkoli motivován ve středisku zůstávat jako v případě, že by si své náklady hradil ze svých zdrojů. S ohledem na předchozí jednání žadatele, kdy tento zde nelegálně pobýval i pracoval, nerespektoval jemu uložené správní vyhoštění, jasně tím vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů ČR, nelze dle názoru správního orgánu oprávněně očekávat, že v případě jeho umístění do otevřeného pobytového střediska by se na tomto jeho jednání cokoliv změnilo a dotyčný by zůstal správnímu orgánu k dispozici pro provedení správního řízení ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany až do doby následného vycestování z ČR v případě jejího zamítnutí. 7. S ohledem na výše uvedené má správní orgán za prokázané,