17 A 36/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 36/2025- 55 - text  9 17 A 36/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. L. H., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2025, č. j. OAM-644/BA-BA07-BA06-Z-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 4. 6. 2025 byla kontrolována totožnost žalobce a ten předložil cestovní pas VNM č. X a kartu povolení k pobytu Maďarska č. Xa. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) s platností do 27. 12. 2029, kdy zadávajícím státem bylo Maďarsko a jím předložený doklad maďarského povolení k pobytu je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců). Následně dne 10. 6. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a poté byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 11. 6. 2025, č. j. OAM-644/BA-BA07-BA06-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 27. 9. 2025. II. Žaloba 2. První skupinou žalobních námitek vytýkal žalobce žalovanému nezohlednění jeho individuální situace. Tento nedostatek žalobce spatřoval především v nepromítnutí tvrzení žalobce z průběhu pohovoru o zajištění ubytování na území ČR na adrese P. (poskytnuté panem M. L.). Navzdory datu uvedenému na dokladu žalobce trval na tom, že měl na této adrese zajištěné ubytování již v době zajištění. V tomto ohledu žalobce poznamenal, že průběh zjišťovacího pohovoru a prostředí policejní stanice je v mnoha ohledech stresující. K tomu přidal zřejmý jazykový deficit a fakt, že pro žalobce byla celá nešťastná situace nepříjemným překvapením (neboť žil v tom, že jeho pobytové oprávnění z Maďarska je platné, o jeho zrušení nevěděl), není divu, že si na první dotaz nevzpomněl na plnou adresu. To, že tuto situaci správní orgán dále nešetřil a dále tuto neúplnou informaci vykládal v neprospěch žalobce, považoval žalobce v rozporu s požadavky na vedení pohovoru. Dle názoru žalobce to dále svědčí o účelovosti jednání žalovaného, který při svém rozhodování zohlednil pouze skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce, kdežto skutečnosti svědčící v jeho prospěch naprosto ignoroval, čímž se měl také dopustit porušení § 50 odst. 3 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Dále žalobce zmínil negativní dopad jeho zajištění do jeho psychického a fyzického stavu (nezlepšující se vyrážka navzdory poskytnuté medikaci). Druhou skupinou námitek žalobce vytýkal žalovanému nedostatečné odůvodnění neaplikace zvláštních opatření. Žalobce považoval učiněné závěry žalovaného v tomto směru za nedostatečné, jednostranné a účelové. V tomto směru nesouhlasil s postupem žalovaného, který dle názoru žalobce odůvodnil své rozhodnutí v této části na základě jedné neúplné odpovědi žalobce v rámci pohovoru, kterou vyložil extenzivně. Dle žalobce mělo být na jeho případ aplikováno zvláštní opatření dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalobce nesouhlasil ani s argumentací žalovaného, že toto opatření není možné z důvodu nízkých finančních prostředků, neboť přeprava po Praze je levná, vzdálenosti nejsou daleké. Jako místo, kde se žalobce má hlásit, navíc může být stanoveno i některé z pracovišť poblíž. Žalobce dále uvedl, že po dobu svého zajištění v ZZC s vykonávajícími orgány plně spolupracoval a poskytoval veškerou součinnost v rámci probíhajících řízení; zároveň poskytoval pomoc i dalším osobám v tomto zařízení zajištěným. Má za to, že svým chováním potvrdil, že není důvod se obávat, že by nerespektoval orgány PČR a své povinnosti vyplývající z využití zvláštních opatření podle zákona o pobytu cizinců. Závěrem žaloby vznesl žalobce poslední skupinu námitek brojící proti délce doby zajištění, kterou považuje za nepřiměřenou. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 4. 7. 2025 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Poté shrnul doposud zjištěný stav věci, na jehož základě došel k závěru, že zajištění žalobce je nezbytné a uložení zvláštních opatření by nebylo účinné. Zejména žalovaný zdůraznil, že žalobce o udělení mezinárodní ochrany opakovaně požádal až po zadržení Policií ČR, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do ZZC. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců přitom nevyplynulo naprosto nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením a umístěním do ZZC, resp. z jednání žalobce je zcela zřejmé, že svou opakovanou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám žalobce by tento krok v ČR nikdy neučinil. K obsahu žaloby žalovaný sdělil, že námitky v ní obsažené zlehčují situaci žalobce, a ve finále nijak blíže nerozporují rozhodnutí žalovaného. V něm žalovaný naopak dostatečně odůvodnil nutnost zajištění žalobce. S případným uplatněním mírnějších opatření, jak žalobce navrhuje, se žalovaný dle svého názoru vypořádal ve svém rozhodnutí, konkrétně na straně 2 a 3, kde uvedl, že z prokázaného jednání žalobce by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo nedostačující a neúčinné. Žalobce sám uvedl, že se chce vrátit zpět do Maďarska a v případě návratu do Vietnamu může ve vlasti bydlet u matky. Zároveň uvedl, že nemá žádnou překážku k vycestování a může vycestovat. Stejně tak žalovaný dostatečně odůvodnil délku zajištění žalobce, toto náležitě odůvodnil na straně 4 a 5 napadeného rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaný má na území zajištěné ubytování nijak nesouvisí s popsaným protiprávním jednáním žalobce a nemá vliv na umístění jeho osoby v ZZC. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Dne 4. 6. 2025 byla kontrolována totožnost žalobce a ten předložil cestovní pas VNM č. X a kartu povolení k pobytu Maďarska č. Xa. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v SIS s platností do 27. 12. 2029, kdy zadávajícím státem bylo Maďarsko a jím předložený doklad maďarského povolení k pobytu je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 4. 6. 2025 žalobce mimo jiné sdělil, že je zdráv. Naposledy přicestoval před osmi měsíci, kdy přiletěl do Maďarska na maďarské povolení k pobytu, které mu mělo platit dva roky. V Maďarsku pracoval na tržnici jako skladník pět měsíců a poté přijel na návštěvu do ČR, od té doby se zde nachází nepřetržitě. Uvedl, že se ale chce opět vrátit zpět do Maďarska. Sdělil, že nevěděl, že mu bylo povolení k pobytu v Maďarsku zrušeno a ani neví z jakého důvodu. V ČR ani nikde v EU nežádal o mezinárodní ochranu. Na území ČR není nikde hlášen k pobytu, přebývá někde v Praze, přesnou adresu si nepamatuje. Ohledně finančních prostředků sdělil, že má pouze minimální hotovost na vycestování a nemá finanční prostředky na složení kauce. Ke svému rodinnému stavu uvedl, že je svobodný a nesdílí společnou domácnost s občanem EU, naopak ve vlasti má matku a sestru. Naposledy byl ve Vietnamu v roce 2024 a v případě návratu může bydlet u své matky. Uvedl, že nemá žádnou překážku k vycestování a může vycestovat. Následně dne 10. 6. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a poté byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 11. 6. 2025, č. j. OAM-644/BA-BA07-BA06-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v ZZC; ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 27. 9. 2025. 8. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středis