1 Azs 349/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 59/2025- 30 - text  10 17 A 59/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: N. Q. H. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.10.2025 č.j. OAM-1125/BA-BA07-BA03-Z-2025 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, ze dne 8.10.2025 č.j. OAM-1125/BA-BA07-BA03-Z-2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.269,- Kč, k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 8.10.2025 č.j. OAM-1125/BA-BA07-BA03-Z-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl žalovaný, že žalobce je zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu se doba trvání zajištění stanovuje do 20.1. 2026. 2. Žalobce v žalobě nejprve připomněl, že pobývá v České republice od svých 18 let (od roku 1997), tj. v souhrnu 28 let. Jeho manželka, paní T. T. P., nar. X., i dva nezletilí synové, N. T. D., nar. X., a N. H. P., nar. X., jsou držiteli povolení k trvalému pobytu. Nezletilí synové se v České republice narodili a plní povinnou školní docházku. Žalobce byl v minulosti držitelem povolení k trvalému pobytu, toto mu však zaniklo podle § 76 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ze zákona nabytím právní moci rozsudku ukládajícího žalobci trest vyhoštění. Žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a to k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a trestu vyhoštění na dobu deseti let. Od výkonu trestu vyhoštění však bylo v případě žalobce v době výkonu trestu odnětí svobody s ohledem na změnu jeho osobní a rodinné situace (zhoršení zdravotního stavu žalobce - výskyt cukrovky a problémů se štítnou žlázou a zhoršení zdravotního stavu jeho mladšího nezletilého syna - vývoj lehké mentální retardace poruchy pozornosti a hyperaktivity) ve smyslu § 350h odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) ve spojení s § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku upuštěno z důvodu nepřiměřenosti zásahu do rodinného života žalobce. Ve věci upuštění od výkonu trestu vyhoštění uloženého žalobci rozhodoval Ústavní soud nálezem ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 2897/23 a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2024, č. j. 11 To 70/2023-3851. V říjnu roku 2024 byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce obnovil sdílení společné domácnosti s manželkou a dvěma nezletilými syny a v listopadu 2024 se po uplynutí platnosti jemu vydaného výjezdního příkazu vzhledem k nemožnosti vycestování z území České republiky dobrovolně dostavil na pracoviště Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie v Sokolově (dále jen „cizinecká policie“), kde s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území“). Toto řízení vyústilo v uložení povinnosti opustit území podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce se bránil proti uložení povinnosti opustit území podáním odvolání, avšak neúspěšně. Proti zamítavému rozhodnutí o odvolání podal žalobce dne 1. 9. 2025 ke Krajskému soudu v Plzni žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě. Řízení o žalobě je Krajským soudem v Plzni vedeno pod sp. zn. 17 A 44/2025. Dne 1. 10. 2025 se žalobce dobrovolně dostavil na pracoviště cizinecké policie za účelem řešení své pobytové situace, a to s ohledem na uplynutí platnosti výjezdního příkazu a nemožnost vycestování z území České republiky. Žalobce setrval na území po uplynutí platnosti výjezdního příkazu, jelikož mu neprodlené vycestování z území znemožňoval jeho zhoršený zdravotní stav (problémy se štítnou žlázou, zvýšená hladina tuků v krvi a cukrovka), vykonávaná péče o dva nezletilé syny, držitele povolení k trvalému pobytu, u mladšího z nichž se postupem času vyvinula lehká mentální retardace, porucha pozornosti a hyperaktivita (vizte, prosím, připojené lékařské zprávy a protokol o podání vysvětlení žalobcem na cizinecké policii), přičemž žalobce současně vyčkával na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o povinnosti opustit území. Z podaného vysvětlení a vyjádření jeho právního zástupce mimo jiné vyplývalo, že žalobce je připraven se podrobit zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území vyjmenovaným v § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, včetně poskytnutí finanční záruky ve výši 50.000 Kč ze strany jeho manželky, a že žalobce rovněž čeká na rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o povinnosti opustit území. V rámci druhého podání vysvětlení provedeného téhož dne byli žalobce a jeho právní zástupce cizineckou policií vyrozuměni o doručení usnesení Krajského soudu v Plzni o nepřiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o povinnosti opustit území (pozn. žalobci doručeno do datové schránky právního zástupce teprve dne 2. 10. 2025). Žalobci byl současně nabídnut termín dobrovolného návratu do země původu dne 2. 10. 2025. Dne 1. 10. 2025 byl žalobce zajištěn v ZZC a 3. 10. 2025 požádal o mezinárodní ochranu. 3. Žalobce v žalobě tvrdil, že protokol o podání vysvětlení žalobcem, který byl sepsán cizineckou policií před zajištěním žalobce podle zákona o pobytu cizinců, je zcela nedostatečným podkladem k posouzení možnosti, vhodnosti a nezbytnosti zajištění podle § 46a zákona o azylu, jelikož byl sepsán s ohledem na potřeby vyslýchajícího orgánu v době, kdy žádost o udělení mezinárodní ochrany nebyla podána. Jen stěží tak lze z protokolu o podání vysvětlení dovozovat motiv žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu či pravděpodobnost jeho součinnosti s žalovaným v případě uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Proto má žalobce za to, že bylo povinností žalovaného za účelem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak mu ukládá § 3 správního řádu, žalobce vyslechnout a poskytnout mu před jeho přezajištěním podle § 46a odst. 1 zákona o azylu součinnost a prostor, aby se vyjádřil k motivu jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, důvodům, pro které tuto žádost nepodal dříve, jeho osobním a rodinným poměrům a dalším okolnostem relevantním pro posouzení možnosti, vhodnosti a nezbytnosti uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. 4. Žalobce považoval za nesprávný a nedostatečně odůvodněný závěr žalovaného, že jsou v jeho případě dány oprávněné důvody domnívat se, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Žalobce toto odůvodnil tím, že mu byla pouze uložena povinnost opustit území. 5. Žalobce v žalobě uvedl, že adresu pobytu nenahlásil žalovanému, jelikož na území České republiky aktuálně nedisponuje pobytovým oprávněním, ani s ním žalovaným nebylo vedeno žádné řízení. Svou povinnost nahlásit adresu pobytu však splnil vůči cizinecké policii, která s ním toho času vedla řízení o povinnosti opustit území, která jej i jeho rodinné příslušníky na adrese pobytu kontaktovala a která na adrese pobytu rovněž prováděla pobytové kontroly, při nichž byl žalobce přítomen a poskytoval součinnost. Tato skutečnost vyplývala z protokolu o podání vysvětlení žalobcem sepsaného cizineckou policií. 6. Žalobce připomněl, že podle napadeného rozhodnutí, jelikož žalobce nemůže v České republice legálně pracovat, nebude si moci obstarat prostředky na to, aby se pravidelně dostavoval ke správnímu orgánu na jím určené pracoviště. I tento závěr považuje žalobce za nesprávný a nedostatečně odůvodněný, když žalovanému muselo být z protokolu o podání vysvětlení žalobcem sepsaného cizineckou policií známo, že manželka žalobce se věnuje výdělečné činnosti, z níž ži