33 A 39/2025 – Krajský soud v Plzni

ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2025:33.A.39.2025.20
Datum: 2025-10-03
Z rozhodnutí: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,…
33 A 39/2025- 20 - text  8 33 A 39/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. A. T., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 15. 9. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM-968/BA-BA01-BA06-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 25. 8. 2025 byl žalobce kontrolován na adrese Libušská 319/126, Praha a tento nepředložil žádné povolení k pobytu na území ČR. Lustrací bylo zjištěno, že se nachází v Evidenci nežádoucích osob (dále jen ENO) od 13. 5. 2022 do 31. 12. 2999, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Dále bylo cizinci uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 2 let, vydané dne 14. 8. 2023 vedeného pod č. j. KRPA-23534-55/ČJ-2022-000022-ZSV. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Následně dne 1. 9. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a poté byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM-968/BA-BA01-BA06-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 19. 12. 2025. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vytýkal žalobce žalovanému, že k jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu přistoupil, aniž byly splněny zákonné předpoklady jeho aplikace. Dále namítal, že v napadeném rozhodnutí žalovaný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na základě, kterých došel k závěru, že žalobci vyhoštění, vydání nebo předání hrozí. Podle žalobce bylo povinností žalovaného v rozhodnutí označit konkrétní rozhodnutí nebo konkrétní řízení, v jehož existenci spatřuje splnění podmínky § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Je proto povinen rozhodnutí konkretizovat číslem jednacím, orgánem, který je vydal a datem vykonatelnosti. Neukončené řízení je pak povinen identifikovat číslem jednacím a orgánem, který řízení vede. Bez těchto údajů je rozhodnutí nepřezkoumatelné a žalovaný se v žalobě proti zajištění nemůže účinně bránit. Žalovaný v rozhodnutí opakovaně zmiňuje dřívější rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, aniž by uváděl jakékoli úvahy a závěry, ze kterých by vyplývalo, že žalobci hrozí výkon tohoto rozhodnutí o správním vyhoštění a je tím splněna podmínka pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalobce poté odkázal na str. 2 napadeného rozhodnutí na část textu znějící: „Jmenovanému bylo dále dne 14.08.2023 uloženo správní vyhoštění z členských států EU, a to rozhodnutím pod č.j. KRPA -23534-55/ČJ-2022-000022-ZSV na dobu 2 let ....“. K tomu žalobce uvedl, že doba dvou let od uložení správního vyhoštění již uplynula, jak vyplývá z citace, již 14. 8. 2025. Není proto dle žalobce zřejmé, proč podle žalovaného by toto rozhodnutí o vyhoštění mělo být teprve vykonáno. Dále žalobce poukázal na své zařazení v ENO od 13. 5. 2022 do 31. 12. 2999, kdy takový údaj je zjevně nesprávný. Nikdy nebylo vydáno žádné rozhodnutí, na základě, kterého by mohl být zařazen do ENO na několik stovek let. Datum 31. 12. 2999 nepovažoval žalobce pro jeho četnější výskyt v napadeném rozhodnutí za písařskou chybou. Za nepřezkoumatelné označil žalobce i datum, od kterého má být v ENO zařazen - 13. 5. 2022. Žalobce si není vědom žádného rozhodnutí, ze kterého by toto datum mělo být odvozováno. Žalobce dále namítl, že ze slov zákona „... pouze s cílem vyhnout se ...“ vyplývá, že podmínkou zajištění je, aby žalovaný prokázal, že cizinec si je vědom existence rozhodnutí nebo řízení, které by mohlo vést k jeho nucenému vycestování z ČR. Pokud neexistuje důkaz informovanosti cizince o existenci takového rozhodnutí nebo řízení, nejsou splněny „oprávněné důvody domnívat se, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem ...“. Žalobce nemůže jednat s cílem vyhnout se něčemu, o čem neví, že to existuje. Žalobce proto namítl, neprokázání vědomosti existence nějakého rozhodnutí nebo řízení, které by mohlo vést k jeho nucenému vycestování z území ČR. Žalovaný jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí použil protokol o podání vysvětlení ze dne 25. 8. 2025. Takový postup shledal žalobce v rozporu s ust. § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád), podle kterého záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 24. 9. 2025 žalovaný vyjádřil svůj nesouhlas s žalobou, neboť má za to, že rozhodl v souladu se zákonem. Dále žalovaný předestřel, že první řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobce bylo pravomocně ukončeno dne 11. 4. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení NSS, dotyčný nicméně ani po ukončení tohoto správního řízení nevycestoval a nadále pobýval v ČR neoprávněně. Žalobci bylo v roce 2023 v ČR uloženo správní vyhoštění z území členských států EU na dobu 2 let z důvodu pobývání na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez platného pobytového oprávnění k pobytu a je veden v ENO s platností do 31. 12. 2999. Počátek lhůty správního vyhoštění se počítá ode dne opuštění území ČR žalobcem, což žalobce neučinil. K námitce brojící proti absenci konkrétní skutečnosti, žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutím se touto problematikou zabýval na straně 1-5. Tamtéž zdůrazňuje, že žalobce na území ČR pobýval opakovaně nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu a bez platného cestovního dokladu. Prokazoval se navíc povolením k pobytu vydaným na jméno jiné osoby. Svého neoprávněného pobytu si byl vědom, neučinil však žádné kroky k jeho legalizaci a pokud by nebyl zadržen policií, zjevně by ve svém nelegálním pobytu a nelegálním výkonu práce v ČR pokračoval. Opakovaně požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 1. 9. 2025 až po zadržení Policií ČR, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do ZZC. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců přitom nevyplynulo naprosto nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším opakovaném podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením a umístěním do ZZC, resp. z jednání žalobce je zcela zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám žalobce by tento krok v ČR nikdy neučinil. S ohledem na předchozí jednání žalobce, kdy tento ignoroval jemu uložené správní vyhoštění, pobýval zde po ukončeném řízení o mezinárodní ochraně nelegálně, nelegálně pracoval a prokazoval se průkazem jiné osoby, jasně tím vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů stran ČR, nelze dle názoru žalovaného oprávněně očekávat, že v případě jeho umístění do otevřeného pobytového střediska by se na tomto jeho jednání cokoliv změnilo a dotyčný by zůstal k dispozici pro provedení správního řízení ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany až do doby následného vycestování z ČR v případě jejího zamítnutí. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 4. Žalobce v reakci na vyjádření žalované ve své replice ze dne 2. 10. 2025 uvedl, že není zřejmé, na základě čeho žalovaná uvádí, že počátek lhůty správního vyhoštění se počítá ode dne opuštění území ČR žalobcem, neboť z platné právní úpravy nic takového nevyplývá, naopak doba dvou let, po níž žalobci nebylo možno umožnit vstup a pobyt na území počala v souladu s obecnou právní úpravou běžet ode dne vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto uplynula již 14. 8. 2025 a žalobcovo zajištění je proto nezákonné. V. Posouzení věci soudem 5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 6. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. VI. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba je nedůvodná. 8. Dne 25. 8. 2025 byl žalobce kontrolován na adrese X a tento nepředložil žádné povolení k pobytu na území ČR. Lustrací bylo zjištěno, že se nachází se v ENO od 13. 5. 2022 do 31. 12. 299

Citovaná ustanovení

§ 51 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 46a (325/1999 Sb.)§ 124 (326/1999 Sb.)§ 137 (500/2004 Sb.)§ 50 (500/2004 Sb.)