33 Ad 11/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Ad 11/2025- 71 - text  7 33 Ad 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: Ing. J. J., nar. X, trvale bytem X právně zastoupený Mgr. Jakubem Jančovičem, advokátem se sídlem Přerov VI-Újezdec, Široká 97/3, 750 02 Přerov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 6. 3. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2025, č. j. X o invalidní důchod takto: I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení žalované ze dne 9. 1. 2025, č. j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 7. 10. 2024 č.j. X se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jakuba Jančoviče, advokáta, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí 10 140 Kč na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 10. 2024 č.j. X byla žalobci zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně s tím, že jeho výše činí 19 144 Kč. Podkladem pro toto rozhodnutí byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 26. 9. 2024, dle něhož již žalobce není invalidní pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „zdp“), byl uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 50 % ode dne 26. 9. 2024 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 9. 1. 2025, č. j. X tak, že výše uvedené rozhodnutí bylo změněno tak, že podle ust. § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ust. § 39 odst. 2 písm. b) a c) zdp, se žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítá a žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. c) zdp žalobci na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 7. 10.2024 náležela výplata invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně od 26. 9. 2024. Podkladem byl posudek lékaře ČSSZ, jenž dospěl k závěru, že posudkový závěr IPZS první instance ze dne 26. 9. 2024 nelze potvrdit. Byla změněna hlavní diagnóza a posudek byl celkově změněn s tím, že nadále trvá invalidita prvního stupně. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 6. 3. 2025 adresovanou původně Městskému soudu v Praze, doručenou zdejšímu soudu dne 1. 4. 2025 na základě usnesení uvedeného soudu č.j. 4 Ad 5/2025 ze dne 21. 3. 2025, jímž došlo k postoupení věci zdejšímu soudu, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, přičemž žalobu odůvodnil tím, že považuje za nesprávná obě rozhodnutí. Je přesvědčen, že byl nesprávně určen termín, kdy došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, za tento den měl být označen den, v němž došlo k dopravní nehodě, tedy den 24. 11. 2023, neboť k tomuto dni se datují zranění, jež způsobila zhoršení jeho zdravotního stavu. Posouzení změny invalidity ke dni posudku je nesprávným postupem. Ke zlepšení zdravotního stavu žalobce nedošlo, naopak, předmětnou dopravní nehodou byl dále zhoršen, přičemž žalobce je přesvědčen, že došlo k poklesu jeho pracovní schopnosti o více než 50 %. 4. Dále žalobce žalované vytýkal, že nebylo dostatečným způsobem posudkově zhodnoceno rozšíření pooperační kýly na pravé strany a dále jí vytýkal, že posudek o invaliditě byl vydán bez toho, aby byla provedena zjišťovací lékařská prohlídka, přičemž takový postup je nezákonný. 5. Navrhl, aby napadená rozhodnutí byla zrušena a věc byla žalované vrácena k novému rozhodnutí. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná dne 16. 4. 2025 ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení o žádosti žalobce o zvýšení stupně invalidního důchodu. Uvedla, že s ohledem na závěry posudku vypracovaného v rámci námitkového řízení trvá na svém rozhodnutí, jež žalobce napadl žalobou a současně navrhla, aby byl proveden důkaz posudkem PK MPSV, jež je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce pro účely přezkumného řízení. IV. Posouzení věci soudem 7. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.). 8. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo v souladu s § 51 a § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. rozhodnuto bez jednání. 9. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s.ř.s. a § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. V. Rozhodnutí soudu 10. Žaloba je důvodná. 11. Námitka žalobce týkající se osobní neúčasti při posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem není důvodná, neboť právní úprava v ustanovení § 8 a § 16a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, obligatorně nezakotvuje osobní účast posuzované osoby. V neposlední řadě soud odkazuje na ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity). Daný pokles invalidity je tedy možné určit jen za pomocí zjišťovací lékařské prohlídky, avšak jak již bylo výše zmíněno s odkazem na uvedená ustanovení, žádný právní předpis nezakotvuje povinnost takového vyšetření, které by bylo nutné provést za osobní účasti posuzované osoby, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 65/2012-21. Výše zmíněné závěry nejsou nijak v rozporu s požadavky judikatury, neboť daný případ se netýká odnětí jednou přiznaného invalidního důchodu, který byl pobírán po dlouhou dobu, a bez náležité kontrolní prohlídky došlo k jeho následnému odebrání na základě pochybení ze strany správního orgánu, viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 97/2012-28, bod 29. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012 č. j. 6 Ads 1/2012 – 34 se Nejvyšší správní soud „zaobíral námitkou stěžovatele, že při posuzování zdravotního stavu před OSSZ Teplice nebyl podroben zdravotní prohlídce. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na § 8 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., zákon o provádění a organizaci sociálního zabezpečení podle kterého OSSZ při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby posudkovým lékařem OSSZ tedy zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž je posudkový lékař oprávněn využít podle své vlastní úvahy.“ Na projednávanou věc se tedy vztahuje výše zmíněná judikatura a okolnosti daného případu proto nedeklarují pochybení v důsledku neosobní účasti při kontrolní lékařské prohlídky žalobkyně. 12. Námitku žalobce týkající se toho, že u něj nedošlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu, naopak došlo k jeho zhoršení, shledal soud důvodnou. 13. K námitkám žalobce týkajícím se nesprávného posouzení zdravotního stavu není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. 14. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 15. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např