55 A 23/2024 – Krajský soud v Plzni

55 A 23/2024- 98 - text  11 55 A 23/2024 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce zpravodaje Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobců: a) P. T., narozený X, bytem X, b) J. T., narozená X, bytem X, c) J. K., narozený X, bytem X, d) M. K., narozený X, bytem X, e) V. K., narozená X, bytem X, f) Z. H., narozená X, bytem X, g) H. Č., narozená X, bytem X, h) F. Č., narozený X, bytem X, ch) V. V., narozený X, bytem X, i) S. V., narozená X, bytem X, j) J. N., narozený X, bytem X, všichni zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Maškem, sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti žalovanému: za účasti osob zúčastněných na řízení: Úřad městského obvodu Plzeň 8 – Černice, sídlem Veská 139/11, Plzeň, 1) Ing. L. K., narozený X, 2) A. K., narozená X, oba bytem X, oba zastoupeni advokátkou Mgr. Pavlínou Malíkovou, sídlem Kopeckého sady 152/15, Plzeň, o žalobě žalobců a), b), c), d), e), f) a h) proti rozhodnutí žalovaného č. j. UMO8/1044/24 ze dne 13. 5. 2024, takto: I. Žaloba žalobce a) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. II. Žaloba žalobce b) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. III. Žaloba žalobce c) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. IV. Žaloba žalobce d) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. V. Žaloba žalobce e) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. VI. Žaloba žalobce f) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. VII. Žaloba žalobce h) se odmítá a věc se postupuje Magistrátu města Plzně. VIII. Každému z žalobců a), b), c), d), e), f) a h) se z účtu Krajského soudu v Plzni vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení IX. Soud vyzývá žalobce a), b), c), d), e), f) a h), aby do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu sdělil bankovní spojení, kam jim má být soudní poplatek dle výroku VIII tohoto usnesení vrácen. X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. XI. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V nyní souzeném případě soud žalobu dříve odmítl pro opožděnost z důvodu nedodržení jednoměsíční lhůty. Po kasaci tohoto odmítnutí se soud znovu zabýval přípustností žaloby a její včasností ve vztahu k dřívějšímu datu, než které posuzoval původně. I. Průběh řízení před soudem 2. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím podle § 66 odst. 2 správního řádu zastavil řízení o odstranění terénních úprav (Nepovolené terénní úpravy v areálu P. – Č. na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X). Napadené rozhodnutí podle § 66 odst. 2 věty druhé pouze poznamenal do spisu. 3. Žalobci, jako vlastníci sousedních pozemků, podali proti tomuto rozhodnutí žalobu. Soud tuto žalobu původně odmítl jako opožděnou podle § 306 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. 4. Odmítnutí žaloby pro opožděnost zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 5 As 242/2024-52 ze dne 11. 4. 2025 a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že odmítnutí bylo založeno na pravě, nebo nepravě retroaktivním výkladu, každopádně na výkladu nepřípustném (odst. 20 kasačního rozsudku). Dále dospěl k závěru, že účastníci i) a j) se s napadeným rozhodnutím – v rozporu s jejich tvrzením – neseznámili dne 22. 5. 2024 (odst. 19 kasačního rozsudku). Závěrem uvedl, že lhůta pro podání žaloby u žalobců a) až ch), z nichž žalobci b), c), d), f), g), h) a j), byli účastníky řízení o kasační stížnosti, proti usnesení žalovaného, s nímž se tito žalobci seznámili dne 22. 5. 2024, skončila dne 22. 7. 2024 (odst. 22 kasačního rozsudku). 5. Tímto kasačním rozsudkem bylo zrušeno celé odmítavé usnesení krajského soudu týkající se žalobců a) až j), a to přesto, že stěžovateli byli pouze žalobci b), c), d), f), g), h) a j). K dotazu krajského soudu, zda tento jinak jasný výrok byl skutečně zamýšlen ve vztahu ke všem žalobcům, byť ne všichni byli účastníky řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud sdělil, že výrok jeho rozsudku je jasný a nespatřuje důvody pro jeho případnou opravu. 6. V návaznosti na toto sdělení tedy krajský soud začal přípravu věci směřující k věcnému projednání. Ve vztahu k žalobcům g), ch), i) a j) řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku usnesením č. j. 55 A 23/2024-71. Vyjádření procesních subjektů 7. Osoby zúčastněné na řízení uvedly, že žaloba je opožděná z jiného důvodu, než který posuzoval Nejvyšší správní soud. Včasnost žaloby je třeba hodnotit k datu vyrozumění účastků o zastavení řízení podle třetí věty § 76 odst. 3 správního řádu. Již tímto vyrozuměním bylo účastníkům jasně oznámeno skončení řízení; pokud by lhůta pro podání žaloby byla počítána až od nahlížení do spisu, mohli by tím účastníci řízení neférově (subjektivně) ovlivnit počátek jejího běhu. K věci samé pak osoby zúčastněné na řízení uvedly, že pokud stavební úřad pochybil při zastavení řízení, nevyjadřoval se k věci samé, a je proto třeba odstranit jen toto jeho rozhodnutí. Soud by se neměl vyjadřovat k otázce věcného posouzení existence stavby či potřeby jejího odstranění. 8. Žalovaný uvedl, že lhůtu pro podání žaloby je třeba počítat od vyrozumění účastníků o zastavení řízení dne 14. 5. 2024, posledním dnem lhůty tedy bylo pondělí 15. 7. 2024. Žaloba podaná dne 16. 5. 2024 je proto opožděná. Dále žalovaný uvedl, že rozhodnutí poznamenané do spisu se podle § 66 odst. 2 věty druhé typově nepředpokládá zásah do veřejných subjektivních práv účastníků, a proto je odvolání nepřípustné. 9. Žalobci uvedli, že lhůtu pro podání žaloby je třeba počítat od možnosti seznámit se s obsahem napadeného rozhodnutí, nelze ji tedy počítat již od vyrozumění účastníků o zastavení řízení dne 14. 5. 2024. I tak je ale lhůta zachována, protože žalobu podali dne 15. 5. 2024. Ve vztahu k rozhodnutí poznamenanému do spisu se podle § 66 odst. 2 věty druhé je judikatura jasná – nelze je použít v řízení o odstranění stavby. Za toho stavu žalobci preferují, aby napadené rozhodnutí zrušil soud, nikoliv aby byla věc postupována odvolacímu orgánu. II. K přípustnosti žaloby 10. Krajský soud původně zaujal výslovný názor, že žaloba proti rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby vedeném z moci úřední podle § 66 odst. 2 správního řádu je přípustná, neboť se toto rozhodnutí dotýká veřejných subjektivních práv sousedů údajně nepovolené stavby. Nad rámec tohoto posouzení soud neučinil žádné úvahy; žádné úvahy o přípustnosti žaloby neobsahuje ani kasační rozsudek č. j. 5 As 242/2024-52. 11. Protože jde o otázku existence podmínek řízení, je soud povinen se jí zabývat po celou dobu řízení. Předchozí rozhodnutí konstatující přípustnost žaloby bylo ostatně zrušeno. Při novém posouzení věci tak soud dospěl závěru částečně odlišnému. O tom byli účastníci poučeni a měli možnost na tento náhled soudu reagovat. 12. V obecné rovině platí, že rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby vedeném z moci úřední podle § 66 odst. 2 správního řádu je soudně přezkoumatelné, neboť se dotýká veřejných subjektivních práv sousedů údajně nepovolené stavby. V rovině konkrétního případu je však třeba žalobu odmítnout, tentokrát pro nevyčerpání řádného opravného prostředku. 13. Žalobcům je známa dlouholetá judikatura k nemožnosti zastavit řízení o odstranění stavby vedeném z moci úřední podle § 66 odst. 2 správního řádu; sami se jí ostatně dovolávali v žalobě (srov. již rozsudek č. j. 5 As 30/2011-93 ze dne 28. 7. 2011). Její závěr je v obecné rovině zřejmý: zastavení v takové věci podle § 66 odst. 2 správního řádu není možné. V nynějším případě není třeba se zabývat detaily této judikatury, dílčími změnami stavebního zákona od doby vzniku této judikatorní linie či jejími dílčími nekonzistentnostmi (k tomu srov. rozsudek KS v Brně č. j. 30 A 9/2020-131 ze dne 28. 2. 2022, odst. 14). 14. Za situace, kdy došlo k zastavení řízení podle § 66 odst. 2 správního řádu, ačkoliv nebylo ze zákona možné, je třeba řešit prostředky procesní obrany proti němu. Správní řád totiž v § 76 odst. 3, 5 vylučuje odvolání proti takovému zastavení řízení. Nabízí se tedy možnost přímého podání žaloby (srov. rozsudek NSS č. j. 4 As 30/2013-52 ze dne 25. 6. 2013, odst. 17–19). 15. Dlouhodobá judikatura Nejvyššího správního soudu však vychází z toho, že odvolací orgán je povinen věcně projednat odvolání účastníků řízení o odstranění stavby, i pokud směřuje proti usnesení o zastavení řízení podle § 66 odst. 2 správního řádu (např. rozsudek č. j. 8 As 76/2012-35 ze dne 26. 8. 2013). Tato judikatura tedy implicitně vychází z toho, že v této konkrétní procesní situaci je možné odvolání podat (jinak by odvolací orgán nemohl být povinen je věcně posoudit). 16. Proč tomu tak je lze dovodit z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 358/2017-36 ze dne 3. 10. 2018: řízení o odstranění stavby lze zastavit, a to např. v situaci, kdy se v průběhu řízení zjistilo, že stavba vůbec povolení nevyžadovala (tím se nyní posuzovaný případ podobá, neboť stavební úřad dospěl k závěru, že vůbec nejde o