1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

55 Af 10/2024- 86 - text  9 55 Af 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: J. P. zastoupen advokátem Mgr. Hynkem Navrátilem, sídlem Wenzigova 1871/5, Praha proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Domažlicích, sídlem Msgre. B. Staška 265, Domažlice o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2024, č.j. 1319098/24/2305-50521-404744 a č.j. 1319102/24/2305-50521-404744, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2024, č.j. 1319098/24/2305-50521-404744 a rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2024, č.j. 1319102/24/2305-50521-404744, se z r u š u j í a věci se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci náklady řízení ve výši 33 673 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Hynka Navrátila, advokáta. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 10. 2024 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2024, č.j. 1319098/24/2305-50521-404744, jímž byla zamítnuta žalobcova námitka proti vyrozumění o nesplnění podmínek pro odpuštění nedoplatku vydanému žalovaným dne 10. 4. 2024 pod č.j. 642896/24/2305-50521-404744, kterýmžto bylo žalobci k jeho žádosti o odpuštění příslušenství daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 dle zákona č. 182/2023 Sb., o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů (dále jen „zákon č. 182/2023 Sb.“ nebo „zákona o zániku a odpuštění dluhu“) sděleno, že nebyly splněny podmínky pro odpuštění nedoplatku na příslušenství daně, který souvisí s daní z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 1. 1. 2011 – 31. 12. 2011 – úrok z prodlení. Žaloba byla zaevidována pod sp.zn. 55 Af 10/2024. 2. Žalobce se další žalobou ze dne 7. 10. 2024 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2024, č.j. 1319102/24/2305-50521-404744, jímž bylo rozhodnuto totožně ve vztahu k žádosti žalobce o odpuštění příslušenství daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 dle zákona č. 182/2023 Sb. Vyrozumění o nesplnění podmínek pro odpuštění nedoplatku bylo žalovaným vydáno dne 10. 4. 2024 pod č.j. 642958/24/2305-50521-404744. Žaloba byla zaevidována pod sp.zn. 57 Af 13/2024. 3. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2024, č.j. 57 Af 13/2024-53, bylo rozhodnuto o spojení žaloby sp.zn. 57 Af 13/2024 ke společnému projednání s žalobou vedenou pod sp.zn. 55 Af 10/2024 s tím, že žaloby budou nadále vedeny pod sp.zn. 55 Af 10/2024. II. Žaloby 4. Žalobce obě své žaloby odůvodnil totožně. 5. Žalobce uvedl, že považuje žalobami napadená rozhodnutí za nesprávná, nezákonná a nepřezkoumatelná. Má za to, že v řízeních, která předcházela vydání napadených rozhodnutí, byla porušena žalobcova práva takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonná rozhodnutí. Žalovaný tím v rozporu s hmotným právem negativně zasáhl do právní sféry žalobce. 6. Žalobce dále uvedl, že Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č.j. 1 Afs 86/2021-34, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2022, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 30 Af 55/2018-97. Tím okamžikem došlo k „obživnutí“ platebního výměru ze dne 17. 9. 2017, č.j. 1709710/17/2305-50521-401544 (správně: 1709667/17/2305-50521-401544, pozn. soudu), za zdaňovací období roku 2011 ve výši 2 016 360 Kč, resp. platebního výměru ze dne 17. 9. 2017, č.j. 1709710/17/2305-50521-401544, za zdaňovací období roku 2014 ve výši 273 825 Kč. Probíhající řízení bylo navráceno do okamžiku před rozhodnutím Krajského soudu v Plzni, závazky žalobce k žalovanému „obživly“ a měly být žalovaným zcela jistě evidovány. Krajský soud v Plzni dne 26. 10. 2023 vyhlásil na nařízeném jednání rozsudek, kterým žalobu zamítl a který nabyl právní moci dne 26. 1. 2024. Na základě výše uvedeného žalobce dne 21. 11. 2023 ve smyslu zákona č. 182/2023 Sb. uhradil vyměřené daně. Touto úhradou byla naplněna podmínka pro definici rozhodné jistiny, která se váže k příslušenství do 30. 9. 2022, podmínka pro mimořádné odpuštění, které tak cílí v principu na příslušenství, které má akcesorickou povahu ve vztahu k dani (či rozhodného nedoplatku), která je jistinou rozhodnou pro jeho vyčíslení. Příslušenství, které tuto povahu nemá (nemá jistinu, kterou by bylo možné uhradit s příslibem odpuštění příslušenství), je z povahy věci z daného mechanismu vyloučeno. V tomto případě je výše příslušenství žalovanému známá, nebo při vynaložení patřičné péče by známá měla být. Jedná se pouze o administrativní úkon dopočítání určeného příslušenství, jehož výše a způsob výpočtu jsou dány zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Bez ohledu na známou výši příslušenství je možné využít analogický postup dle § 4 v případě exekučních řízení v případě naplňování podmínek zákona č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 214/2022 Sb.“), kde dochází k osvobození a k obecnému prominutí příslušenství. 7. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný částku jistiny neuhrazené daně z příjmu fyzických osob za rok 2011, resp. rok 2014 k rozhodnému datu 30. 9. 2022 evidoval a stále eviduje, čemuž nasvědčuje výpis z osobní daňové informační schránky žalobce, kde je k datu 30. 9. 2022 evidován zůstatek neuhrazené daně z příjmu fyzických osob podávajících přiznání ve výši 2 256 308 Kč. Tento stav se v den úhrady jistiny změnil na hodnotu ve výši 1 739 992 Kč. V dokumentu Přehled obratů ODÚ je zřetelně patrné, že dne 21. 11. 2023 byly žalovaným vyčísleny úroky související s uhrazenou jistinou daně tak, jak tato byla po celou dobu evidována. Postup žalovaného lze v tomto případě považovat za nepřiměřeně přepjatý právně formalistický. Žalobce se domnívá, že byl poškozen v následujících okruzích zaručených práv: - v zásadě předvídatelnosti tuzemských daňových předpisů. Žalobce legitimně očekával, že zaplacením rozhodného nedoplatku daně a podáním žádosti o odpuštění rozhodného příslušenství naplnil zákonné podmínky. Nemohl předvídat přepjatě právně formalistický postup žalovaného bazírujícího na platebních výměrech za stavu, kdy je rozhodná jistina evidována v osobní daňové informační schránce žalobce, přičemž informace uvedené v této schránce mají charakter veřejného rejstříku, jsou tedy závazné i pro orgány veřejné moci. - v zásadě legitimity, kdy zákon č. 182/2023 Sb. sledoval legitimní cíl ve veřejném i obecném zájmu, kterým měl být mimořádný zánik určeného příslušenství daně umožňující fyzickým osobám eliminaci části jejich daňových dluhů, narovnání jejich vztahů ke státu v rámci plnění jejich daňové povinnosti a naplnění příjmové stránky v případě úhrady rozhodných jistin. - v zásadě proporcionality, kdy žalobce je nucen nést nesplnitelné individuální břemeno spočívající v zajištění evidence rozhodné jistiny a rozhodného příslušenství u žalovaného, přičemž není v silách žalobce jakkoliv evidenci vedenou žalovaným ovlivnit. - v zákazu diskriminace, kdy s žalobcem je zacházeno nerovně při porovnání se zacházením s osobami, která jsou ve stejném nebo obdobném postavení. Žalobci je tak odepřena účast v řízení o odpuštění a zániku některých daňových dluhů, přičemž lhůta pro uplatnění je lhůtou propadnou. Žalovaný s žalobcem zachází diskriminačně, nerovně s přihlédnutím k subjektům, které disponují platebním výměrem nebo podléhají podmínkám dle zákona č. 214/2022 Sb., který se dotýká i daňových nedoplatků, pro které je vedeno exekuční řízení. Úmyslem zákonodárce bylo narovnat podmínky pro dlužníky, jejichž nedoplatky na daních byly vymáhány prostřednictvím soudního exekutora, a těmi, jejichž nedoplatky na dani byly vymáhány samotným správcem daně. Úmyslu zákonodárce odpovídá i princip mimořádného zániku příslušenství daně odpuštěním, který byl avizován jako stejné řešení, jaké bylo aplikováno v případě milostivého léta I. a II. 8. Žalobce je přesvědčen o účelovosti postupu žalovaného, který má navodit situaci, kdy mu byla aplikace výhod tzv. „milostivého léta“ odejmuta s tím, že po marném uplynutí propadné lhůty přistoupí žalovaný k vymáhání rozhodného příslušenství narostlého do 30. 9. 2022. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že právní posouzení správce daně ve věci nesplnění podmínek pro odpuštění nedoplatku na příslušenství daně, které souvisí se zdaňovacím období roku 2011, resp. roku 2014, se zakládá na chybném právním názoru a rozhodnutí o námitce vydaná žalovaným by měla být, v souladu s platnými právními předpisy, změněna tak, že žalobce splnil podmínky dané zákonem č. 182/2023 Sb., příslušenství daně, úrok z prodlení, z vyměřené daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, resp. roku 2014, je odpuštěn, prominut. III. Vyjádření žalovaného k žalobám 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žalob. Ve vyjádřeních k nim shodně uvedl následující. 10. Žalovaný připomněl dotčenou právní úpravu a konstatoval, že Ne