7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

57 A 22/2024- 40 - text  11 57 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: ProSpánek SE, IČO 24148415 sídlem Hybernská 1271/32, 110 00 Praha 1 zastoupená JUDr. Radomilem Mackem, advokátem sídlem náměstí J. M. Marků 92, 563 01 Lanškroun proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 2. 2024, č. j. ČOI 28638/24/O100/Svo/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 29. 2. 2024, č. j. ČOI 28638/24/O100/Svo/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Plzeňského a Karlovarského (dále jen „inspektorát“) ze dne 7. 11. 2023, č. j. ČOI 137841/23/2200 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z porušení § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění ke dni 25. 5. 2023 (dále jen „ZOS“) a naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 7 písm. l) ZOS, jehož se dopustila tím, že dne 25. 5. 2023 ve své plzeňské provozovně neinformovala spotřebitele v souladu s cenovými předpisy o ceně veškerého nabízeného sortimentu po slevě, když deklarovala „ZAVÁDĚCÍ SLEVY - 20% NA VŠE“, délka trvání slevové akce od 29. 4. 2023 do 31. 5. 2023, a spotřebitel tak nebyl seznámen s konečnou cenou po slevě platnou v době nabídky, což bylo prokázáno kontrolním nákupem 4 druhů výrobků. Za spáchání tohoto přestupku byla podle § 24 odst. 19 písm. e) ZOS ve spojení s § 93 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, prvoinstančním rozhodnutím žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 000 Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně uvedla, že ve výloze prodejny umístila poutač „ZAVÁDĚCÍ SLEVY -20% NA VŠE.“ a slevu na vybrané výrobky poskytla zákazníkům na pokladně při placení. Žalobkyně akcentovala, že podle § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění ke dni 25. 5. 2023 (dále jen „cenový zákon“) je prodávající povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi. 4. Zaprvé žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2023, č. j. 10 As 313/2022-54, č. 4506/2023 Sb. NSS, namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle žalobkyně ze správních rozhodnutí není jasné, v čem přesně spočívá klamavá povaha obchodní praktiky žalobkyně, která jinak obsahuje pravdivé informace, přičemž správní orgány u obchodní praktiky ve vztahu k § 5 odst. 2 ZOS nevysvětlily způsob, kterým uvádí průměrného spotřebitele v omyl uvedením pravdivých informací. Dále žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí neřeší, zda se jedná o nekalou obchodní praktiku z pohledu průměrného spotřebitele, přestože žalobkyně namítala, že si průměrný spotřebitel velmi snadno a rychle spočítá cenu z dostupných informací. Správní orgány ve svých rozhodnutích neuvedly, jak daná praktika žalobkyně působila na průměrného spotřebitele, jaké chování lze v dané situaci očekávat od průměrného spotřebitele a co shledávají na dané praktice problematické. 5. Zadruhé žalobkyně namítla nesprávnost právního posouzení správních orgánů. Žalobkyně s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2022, č. j. 2 As 140/2021-53, ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013-88, č. 3022/2014 Sb. NSS, ze dne 9. 6. 2023, č. j. 10 As 313/2022-54, č. 4506/2023 Sb. NSS, stanoviska generálního advokáta Fennellyho ze dne 16. 9. 1999 ve věci Estée Lauder, C-220/98, bod 29, a generální advokátky Trstenjak ze dne 24. 3. 2010, ve věci Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag, C-540/08, bod 103, poukázala na tam vyložený pojem průměrný spotřebitel. Z toho žalobkyně dovodila, že na průměrného spotřebitele nelze, jak uvedla žalovaná, nazírat jako na bezmocného a nechápajícího člověka, který s ohledem na své stáří a nemoc vybočuje z kritérií určujících schopnosti průměrného spotřebitele. Žalobkyně stanovila plošnou slevu na veškeré zboží v zaokrouhlené a dobře počitatelné sazbě 20%, přičemž počítání s procenty je učivem 7. třídy základní školy, kdy takové znalosti lze u průměrného spotřebitele předpokládat a dovodit, že je schopen tohoto jednoduchého výpočtu „z hlavy“. Žalobkyně tak naplnila zákonné požadavky informování spotřebitele o ceně dle § 13 cenového zákona, neboť mu poskytnutá informace umožnila seznámit se s cenou před jednáním o koupi. K odkazu správního orgánu na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, č. j. 11 Ca 203/2005-30, č. 898/2006 Sb. NSS, žalobkyně namítla, že uvedla jak cenu původní, tak sazbu slevy na veškeré výrobky, tudíž spotřebitel nemusel kontaktovat např. prodavače za účelem nahlédnutí do ceníku či se jej zeptat ústně na cenu výrobku a výslednou cenu si z dostupných informací snadno a rychle vypočítal. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu žalovaná uvedla, že v projednávaném případě nešlo o nekalou obchodní praktiku ve smyslu § 4 a násl. ZOS, ale o porušení jednoznačně stanovené informační povinnosti o ceně prodávaných výrobků podle § 12 ZOS, tudíž judikaturu týkající se nekalých obchodních praktik nelze aplikovat. 7. K druhému žalobnímu bodu žalovaná ve vyjádření k žalobě s odkazem na § 4 odst. 1 ZOS, čl. 6 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 směrnice 2005/29/ES uvedla, že se rozsudky zmíněné žalobkyní nevztahují k právní úpravě informování spotřebitele o ceně výrobku, ale týkají se zejména nekalých obchodních praktik, jejichž právní úprava s pojmem průměrný spotřebitel pracuje, a relevantní hledisko stanoví to, zda praktika prodávajícího může ovlivnit ekonomické chování průměrného spotřebitele, resp. reklamních sdělení, kde je jejich klamavost rovněž posuzována z pohledu průměrného spotřebitele. Ve věci žalobkyně se však jedná o povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků ve smyslu § 12 ZOS v souladu s cenovým zákonem a § 1811 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku. Tato úprava v návaznosti na evropskou právní úpravu spotřebitelského práva jasně stanoví, že spotřebitel musí být v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy informován o celkové ceně zboží; pouze v případě, že povaha zboží neumožňuje tuto cenu rozumně určit předem, postačí informace o způsobu výpočtu této ceny. Předchozí znění tohoto ustanovení platné do 5. 1. 2023 bylo mírnější než stávající právní úprava, pokud jde o informování spotřebitele o ceně nabízeného zboží. Vzhledem k jednoznačné právní úpravě informační povinnosti není nutno posuzovat, zda způsob informování žalobkyně o ceně nabízených výrobků je dostatečný z pohledu průměrného spotřebitele, který je schopen jednoduchého matematického výpočtu. Nejednalo se o situaci, kdy by cenu bylo možné rozumně určit předem, a spotřebitel tedy měl být seznámen s celkovou zlevněnou cenou výrobku. 8. Žalovaná dodala, že s účinností od 6. 1. 2023 byl novelou č. 374/2022 Sb. vedle občanského zákoníku novelizován i ZOS, který v návaznosti na nový čl. 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli nově obsahuje § 12a upravující náležitosti informace o slevě z ceny výrobku. Dle bodu 1.1 Pokynu k výkladu a uplatňování článku 6a Směrnice (2021/C 526/02) se článek 6a směrnice vztahuje na oznámení o slevě z ceny nejen konkrétního zboží v nabídce prodávajícího, ale na obecné oznámení o slevě z ceny, jako např. dnes na všechno 20% sleva. V takovém případě předchozí cena nemusí být uvedena na stejném nosiči jako samotné oznámení o slevě z ceny, ale musí být uvedena na cenovkách u jednotlivých výrobků, popřípadě v převodových tabulkách. S tímto výkladem koresponduje i důvodová zpráva k zákonu č. 374/2022 Sb., která k začlenění nové právní úpravy do § 12a mimo jiné uvádí, že „nová povinnost stanovuje v odstavci 1 písm. a), že spotřebitel musí být informován jak o poskytnuté slevě, tak o původní ceně, kterou je nejnižší cena výrobku uplatňovaná prodávajícím v rozmezí 30 dnů před poskytnutím slevy. Tato úprava se vztahuje i na oznámení o plošné slevě na všechny výrobky v nabídce prodávajícího, například dnes 20% sleva na vše, dnes 20% sleva na vánoční výzdobu. Pokud prodávající uplatní na nabízený sortiment či jeho část plošnou slevu, musí být výrobek s ohledem na § 12 ZOS a § 1811 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku označen konečnou cenou, jakož i nejnižší cenou za posledních 30 dnů před poskytnutím slevy ve smyslu § 12a ZOS. Žalobkyně však povinnosti vyplývající z § 12 ZOS nedostála, když prodávané zboží označila pouze původní cenou