57 A 41/2024 – Krajský soud v Plzni

57 A 41/2024- 34 - text  10 57 A 41/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: J. K., narozena X, bytem X, zastoupena JUDr. Janou Sládkovou, advokátkou, sídlem Jiráskova 398, 337 01 Rokycany, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. PK-RR/2113/24, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. PK-RR/2113/24, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 800 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Jany Sládkové, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 6. 2024, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 29. 6. 2024, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. PK-RR/2113/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rokycany, odboru stavebního (dále jen „stavební úřad“) ze dne 24. 4. 2023, č. j. MeRo/3978/OST/23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím rozhodl podle § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) tak, že stavbu s označením „Garáž na pozemku st. p. Xa v k. ú. X“ (dále též jen „předmětná stavba“) nelze dodatečně povolit. II. Žaloba 3. Žalobkyně uvedla, že skutkový stav, který vzaly oba správní orgány za základ, nemá oporu v provedených důkazech, neboť „bylo porušeno základní právo, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vlastnit majetek“. Poté namítla, že napadené rozhodnutí „je zcela nepřezkoumatelné“, neboť žalovaný do odůvodnění napadeného rozhodnutí pojal všechny argumenty, které žalobkyně namítala, aniž by je jednotlivě či ve vzájemných souvislostech vyhodnotil či zpochybnil. Tím překvapivější je podle žalobkyně závěr, kdy žalovaný „bez jakéhokoli vlastního odůvodnění“ uzavřel, že neshledal prvostupňové rozhodnutí v rozporu s právními předpisy. 4. Žalobkyně dále poukázala na to, že spisový materiál byl žalovanému předložen k rozhodnutí prokazatelně až dne 19. 3. 2024, tedy téměř po roce od podání odvolání. 5. Podle žalobkyně z napadaného rozhodnutí, ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím, není patrno, proč stavební úřad odmítl věc řešit standardním postupem, a to „vyhotovením tzv. ‚pasportu stavby‘, neboť jeho dokumentace se nedochovala“. Žalobkyně uvedla, že předmětná stavba byla předmětem dědického řízení a ona doložila i důkazy o tom, že základy této stavby byly pořízeny v šedesátých letech. Má za to, že „podle platných právních předpisů“ je možné řešit tuto otázku, pokud jde o stavbu pořízenou před rokem 1976, právě „pasportem stavby.“ Podle žalobkyně v případě „nedokončené“ dokumentace stavby, která je řádně zapsaná v katastru nemovitostí a svými rozměry a umístěním odpovídá takovému zápisu, což bylo doloženo, není správný postup ani v řešení dané situace podáním žádosti o dodatečné povolení stavby dle současných stavebních norem. 6. Žalobkyně závěrem své žaloby navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí ve spojení s „rozhodnutím Městského úřadu Rokycany ze dne 8. 3. 2024, sp. zn. MeRo12157/OST/20 Stu“. K výzvě soudu, aby vyjasnila, jaké rozhodnutí stavebního úřadu žalobkyně navrhuje zrušit, neboť označení prvostupňového rozhodnutí uvedené v čl. IV. žaloby se neshoduje s označením prvostupňového rozhodnutí v napadeném rozhodnutí, žalobkyně podáním ze dne 18. 7. 2024 upřesnila, že navrhuje zrušení „napadaného rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím“. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 7. 2024 navrhl zamítnutí žaloby, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a je správné, odůvodněné a přezkoumatelné. 8. Žalovaný nejprve zrekapituloval žalobní námitky. Poté poukázal na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o dodatečném povolení stavby, ve kterém musí vlastník nepovolené stavby prokázat, že je možné stavbu dodatečně povolit. Žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení stavby garáže, ale žádost potřebným způsobem nedoložila a stavební úřad nemohl rozhodnout jinak než žádost o dodatečné povolení zamítnout. Námitky uplatněné v žalobě by měla žalobkyně uplatnit v řízení o odstranění stavby garáže, ve kterém musí stavební úřad odůvodnit a prokázat, že stavba garáže je stavbou nepovolenou. 9. K opožděnému předání odvolání žalovaný uvádí, že se žalobkyně mohla obrátit na žalovaného se žádostí o opatření proti nečinnosti stavebního úřadu, což neučinila. IV. Průběh řízení 10. Soud ověřil, že žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí byla podána včas. Napadené rozhodnutí bylo zástupkyni žalobkyně doručeno dne 29. 4. 2024. Předmětná žaloba byla soudu doručena dne 29. 6. 2024. Je tudíž zřejmé, že obecná zákonná lhůta dvou měsíců byla dodržena [srov. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud pro úplnost uvádí, že zvláštní žalobní lhůta zkrácená na jeden měsíc dle § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“), se uplatní pouze na případy napadených správních rozhodnutí doručených nejdříve dne 1. 7. 2024, kdy nabyla účinnosti nová právní úprava stavebního řádu (srov. § 334a odst. 3 nového stavebního zákona a dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24, resp. navazující judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 8. 4. 2025, č. j. 10 As 225/2024-44, ze dne 11. 4. 2025, č. j. 5 As 242/2024-52 nebo ze dne 17. 4. 2025, č. j. 3 As 181/2024-91), s výjimkou tzv. vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k novému stavebnímu zákonu, u nichž se zkrácená (jednoměsíční) lhůta dle nové právní úpravy uplatní již u rozhodnutí doručených od 1. 1. 2024, neboť pro ně neplatí přechodné období dle § 334a odst. 1 nového stavebního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. 1 As 247/2024-90). Soud k uvedenému doplňuje, že Ústavní soud v již odkazovaném nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 3241/24 (bod 34.) výslovně uvedl, že „[j]azykovým výkladem § 331 stavebního zákona lze dospět k závěru, že zákonodárce mínil, aby se soudní řízení zahájená přede dnem 1. 7. 2024 dokončila podle staré právní úpravy“, tudíž soud s ohledem na den doručení žaloby v nynějším řízení nepostupoval podle zvláštní právní úpravy soudního přezkumu obsažené v § 305 a násl. nového stavebního zákona. 11. Soud dále konstatuje, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou (žalobkyně byla účastníkem správního řízení, jakožto žadatelka o dodatečné povolení předmětné stavby) proti žalovanému, který je pasivně legitimován (jako odvolací orgán, který vydal napadené rozhodnutí), po vyčerpání řádných opravných prostředků (žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, proti němuž již nebylo odvolání přípustné) a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žaloby. 12. O podané žalobě soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť oba účastníci řízení s takovým postupem soudu vyslovili souhlas (žalobkyně v podání ze dne 9. 7. 2024 a žalovaný ve vyjádření ze dne 31. 7. 2024). V. Posouzení věci soudem 13. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout ex officio, tj. vad ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. a dále vad, které by bránily přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS). 14. Po přezkoumání skutkového a právního stavu nynější věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Vzhledem k tomu, že správní spis poskytoval dostatečný podklad pro posouzení žalobních námitek a pro rozhodnutí předmětné věci, soud neprováděl žádné dokazování. Ostatně žalobkyně ani žalovaný žádný důkazní návrh, který by šel nad rámec správního spisu, neučinili. 16. Soud z obsahu správního spisu zjistil následující skutečnosti relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby. 17. Dne 8. 10. 2020 stavební úřad konal na základě podnětu vlastníka pozemku sousedícího s pozemkem žalobkyně, jehož součástí je př