4 As 303/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 54/2024- 84 - text  13 57 A 54/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: L. M. t. č. Věznice Ostrov, Vykmanov 22, 363 01 Ostrov nad Ohří zastoupen Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou sídlem Jaltská 989/7, 360 01 Karlovy Vary proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Ostrov sídlem Vykmanov 22, 363 01 Ostrov nad Ohří o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2024, č. j. VS-136893-5/ČJ-2024-800730, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2024, č. j. VS-136893-5/ČJ-2024-800730, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 228 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Hany Havelkové, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 8. 2024, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 23. 8. 2024, domáhal zrušení rozhodnutí žalované (jednající zástupcem vedoucího OVVaT) ze dne 3. 7. 2024, č. j. VS-136893-5/ČJ-2024-800730 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí žalované (jednající speciálním pedagogem POZvV) ze dne 28. 6. 2024, č. j. VS-136893-2/ČJ-2024-800730 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci dle § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“), uložen nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 14 dnů, s výjimkou doby stanovené pro plnění určených úkolů programu zacházení. Dle prvostupňového rozhodnutí žalobce spáchal kázeňský přestupek tím, že porušil zákaz konzumovat jiné návykové látky podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, neboť dne 11. 6. 2024 v dopoledních hodinách byl pozitivně testován na přítomnost metamfetaminu v moči, přičemž výsledek testu byl následně potvrzen konfirmací v Nemocnici Sokolov. II. Žaloba 3. Žalobce ve své žalobě žádal o přezkum napadeného rozhodnutí. Připustil, že byl dne 11. 6. 2024 pozitivně testován, ovšem namítal, že nic zakázaného neužil ani neužívá. Rovněž připustil, že vzorek byl odeslán na konfirmaci, která rovněž přítomnost metamfetaminu potvrdila. Nedokáže si to vysvětlit. Podle žalobce muselo dojít ke kontaminaci jídla, pití nebo k záměně jeho biologického vzorku. Okamžitě psal řediteli o zadržení jeho biologického vzorku kvůli rozboru DNA, ovšem to mu bylo znemožněno s tím, že věznice toto nedělá. Žalobce ale na takový rozbor nemá peníze. Z toho dovozuje, že mu nebylo umožněno prokázat jeho nevinu. Žalobce namítal, že žalovaná věznice nevedla dokazování k tomu, zda žalobce skutečně návykovou látku užil a zda si to zavinil sám. Žalobce si není užití návykové látky vědom. Žalobce rovněž uvedl, že v průběhu kázeňského řízení poukazoval na své bezúhonné chování v průběhu trestu, když mj. byl pětkrát negativně testován. Má čtyř certifikáty z různých programů a rozhodně by neriskoval, že by o to měl přijít. Podle žalobce bylo vše postaveno na objektivní zodpovědnosti, nikoli na skutečnostech, které by dokazovaly jeho vinu. Žalobce se cítil nespravedlivě potrestán za něco, co neudělal. 4. V podání ze dne 2. 9. 2024 žalobce namítal, že mu v kázeňském řízení nebyla poskytnuta žádná obhajoba a že mu byla odepřena základní práva se hájit a vyvinit se z činu, který nezpůsobil. Poté zopakoval, což již uvedl ve své žalobě. 5. Podáním ze dne 17. 9. 2024 byl soud informován Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou, že žalobci byla rozhodnutím předsedy České advokátní komory ustanovena pro předmětné soudní řízení právní zástupkyní. K žalobním tvrzením doplnila, že žalovaná při odebrání vzorku nedodržela Metodický list ředitelky odboru zdravotní služby a vrchního ředitele pro penologii č. 2/10, o provádění monitoringu omamných a psychotropních látek ve Vězeňské službě ČR. Dále namítala, že obě kázeňská rozhodnutí neobsahují řádné odůvodnění, když se nezabývají zaviněním žalobce. Provedenými důkazy bylo zjištěno pouze to, že v moči žalobce byla nalezena návyková látka, ovšem pro závěr o spáchání kázeňského přestupku musí být prokázána i zaviněná konzumace návykové látky žalobcem. Ovšem v daném případě nebyl předložen přímý důkaz, že žalobce zakázanou látkou disponoval nebo ji vědomě požil. Dále bylo zástupkyní žalobce argumentováno, že žalovaná nezajistila důkazy k prokázání neviny žalobce, neboť vzorek moči nezadržela, aby mohl být podroben analýze DNA. Argumentovala povinností žalované zjistit náležitě skutkový a právní stav, neboť kázeňské řízení je svou povahou trestním řízením. V dané souvislosti poukázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2014-34, a ze dne 17. 4. 2019, č. j. 9 As 338/2018-50, dále na § 47 odst. 1 ZVTOS, § 58 vyhlášky č. 345/1999 Sb. a § 3 správního řádu. Rovněž namítala, že žalobci nebylo umožněno se aktivně účastnit kázeňského řízení, jeho tvrzení byla zaznamenána jen stroze a nebylo mu umožněno se hájit, nebyly zajištěny a provedeny jím navržené důkazy, nebyly mu předloženy výsledky konfirmace certifikované laboratoře, byť jejich předložení požadoval. Zástupkyně žalobce navrhla, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí. III. Vyjádření žalované k žalobě a replika žalobce 6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 9. 2024 vyslovila přesvědčení, že kázeňské řízení proběhlo dostatečným způsobem a v rámci procesních pravidel, a dále že skutek byl dostatečně zjištěn a prokázán. Proto navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 7. Podle žalované žalobce měl po celou dobu řízení možnost využít svá práva. Žalobce si v průběhu řízení nezvolil zmocněnce. Opakovaně v průběhu kázeňského řízení využil svého práva vyjádřit se, ovšem jinou možnost uplatnění svých práv nevyužil, zvláště nenavrhl provedení žádného důkazu a neuvedl ani žádné skutečnosti, které by podpořily jeho obecné tvrzení, že nic neužil a muselo dojít ke kontaminaci moči. V rámci kázeňského řízení žalobce nepožadoval provedení testu DNA, pouze se zmínil, že tuto možnost projedná se svým advokátem. 8. S odkazem na předložený správní spis žalovaná argumentovala, že žalobce byl opakovaně poučen o riziku průniku omamných a psychotropních látek (dále též jen „OPL“) do věznice a kontaminace těmito látkami, dále že při odběru moči žalovaná postupuje dle schválené metodiky (zpracované v souladu s platným interním předpisem, kterým je nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 42/2022), jejíž dodržení vylučuje možnost kontaminace moči v průběhu jejího odběru. To žalobce nijak konkrétně nerozporoval, navíc podepsal protokol o provedení orientačního toxikologického vyšetření moči. Z pohledu žalované bylo spolehlivě zjištěno, že moč žalobce nebyla v průběhu odběru kontaminována, a tudíž žalobce musel metamfetamin požít, což bylo potvrzeno zprávou Toxikologické laboratoře oddělení soudního lékařství Nemocnice Sokolov OPL ze dne 18. 6. 2024. K otázce zavinění žalovaná uvedla, že postačí zavinění z nedbalosti vědomé či nevědomé. Vzhledem k opakovanému poučení žalobce o možnosti kontaminace návykovou látkou v průběhu jeho výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen „VTOS“) má žalovaná za zřejmé, že žalobce musel o tomto riziku vědět. 9. Poté žalovaná na podporu své argumentace citovala z několika rozsudků správních soudů, zejména rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2014, č. j. 57 A 70/2012-88, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. 2 As 101/2014-26, dále z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 55 A 19/2020-44 a nakonec z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2024, č. j. 55 A 55/2023-70. Rovněž připojila vyjádření vedoucího oddělení výkon vazby a trestu mjr. Bc. D. S., MBA, ze dne 4. 10. 2024. 10. Podáním ze dne 16. 10. 2024 žalobce (prostřednictvím své právní zástupkyně) předložil repliku na vyjádření žalované k žalobě. Žalobce nejprve trval na tom, že povinností správních orgánů bylo prokázat bez důvodných pochybností buď to, že žalobce, ač obeznámen se zákazem plynoucím z § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, návykovou látku sám konzumoval, nebo že si byl vědom, resp. si vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl být vědom toho, že návykovou látku konzumuje. Žalobce poté nesouhlasil s tvrzením žalované, že žalobce nepožadoval provedení testu DNA, neboť má za to, že od počátku kázeňského řízení nesouhlasil s tím, že by požil OPL, tvrdil, že muselo dojít ke kontaminaci jeho moči, a chtěl, aby vzorek moči byl zajištěn pro analýzu DNA. A konečně žalobce namítal, že žalovanou odkazovaná rozhodovací praxe správních soudů není přiléhavá. Naopak za přiléhavý žalobce považuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 51 A 92/2021-118, ve kterém byl dle žalobce projednán obdobný případ. IV. Průběh řízení 11. Soud konstatuje, že žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí byla podána včas,