§ 3 Zákon České národní rady o přestupcích – Zavinění
Zákon České národní rady o přestupcích · 200/1990 Sb. · § 3 · Správní právo
Stručně: Paragraf 3 zákona o přestupcích stanoví, že k tomu, aby byl někdo odpovědný za přestupek, stačí, když ho spáchal z nedbalosti, pokud zákon výslovně nepožaduje úmyslné zavinění.
§ 3 Zavinění
K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.
Paragraf 3 zákona o přestupcích stanoví, že k tomu, aby byl někdo odpovědný za přestupek, stačí, když ho spáchal z nedbalosti, pokud zákon výslovně nepožaduje úmyslné zavinění.
Co to znamená v praxi
Většina přestupků může být spáchána i neúmyslně, tedy z nedbalosti, a přesto za ně bude pachatel odpovědný.
Pro odpovědnost za přestupek není vždy nutné, aby pachatel chtěl svým jednáním porušit zákon nebo ohrozit zájem společnosti.
Pouze u některých, zákonem výslovně určených přestupků, je vyžadováno, aby je pachatel spáchal úmyslně.
Na co si dát pozor
I když pachatel nevěděl, že svým jednáním porušuje zákon, může být za přestupek odpovědný, pokud to vědět měl a mohl.
Spoléhání na to, že se nic nestane, i když si je pachatel vědom rizika, je považováno za nedbalost a zakládá odpovědnost za přestupek.