9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

57 Af 2/2025- 86 - text  14 57 Af 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: HS LINE, s.r.o., IČO 25205692 sídlem Karlovarská 147/22, 350 02 Cheb zastoupená Mgr. Liborem Duškem, advokátem sídlem K Nemocnici 2375/2a, 350 02 Cheb proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. 35437/24/5100-00460-804325, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud v této věci řešil zákonnost obecně závazné vyhlášky města Cheb (dále jen „město“) č. 7/2023, o stanovení koeficientů pro výpočet daně z nemovitých věcí (dále jen „OZV“; dostupná na https://sbirkapp.gov.cz/). V čl. 2 OZV stanovilo město podle § 12 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění k 1. 1. 2024 (dále jen „ZDNV“), pro nemovitosti na celém území města tři místní koeficienty: koeficient 3,0 pro lokality vymezené parcelními čísly pozemků v příloze č. 1 OZV, koeficient 4,0 pro lokality vymezené parcelními čísly pozemků v příloze č. 2 OZV a koeficient 2,0 pro zbývající lokality nevymezené ani v příloze č. 1, ani v příloze č. 2. Nemovitosti žalobkyně podléhaly podle OZV nejvyššímu místnímu koeficientu 4,0. 2. Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil podle § 13a odst. 2 ZDNV, žalobkyni platebním výměrem ze dne 22. 4. 2024, č. j. 295711/24/2403-00460-402155 (dále jen „platební výměr“) daň z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2024. Při stanovení daně vyšel správce daně mj. z místního koeficientu podle § 12 ZDNV stanoveného v OZV. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru a platební výměr potvrdil rozhodnutím ze dne 20. 11. 2024, č. j. 35437/24/5100-00460-804325 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba a replika 4. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a žalovanému věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně tvrdila protiústavnost OZV z důvodu, že město při vydávání OZV zneužilo jemu zákonem svěřenou působnost. Žalobkyně s odkazem na test čtyř kroků dle nálezů pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04, ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 7/21, a ze dne 18. 7. 2023, Pl. ÚS 24/23 (poslední z nich dále jen „Nález Řepov“), namítla konkrétně následující. 6. Žalobkyně v žalobě srovnávala své nemovitosti s nemovitostmi třech subjektů: BENKA TRANSPORT s.r.o. (dále jen „Benka“), rejman logistics s. r. o. (dále jen „Rejman“; dále oba jako „dopravci na Švédském vrchu“, oba zatíženi koeficientem 2,0) a LAGARDE SPEDITION spol. s r.o. (dále jen „Lagarde“; zatížen koeficientem 3,0). Žalobkyně akcentovala, že tyto tři subjekty mají s žalobkyní shodný předmět činnosti a zatěžují identické veřejné dopravní komunikace v totožné lokalitě. Žalobkyně tvrdila, že všechny srovnávané nemovitosti leží u stejných páteřních silnic, prakticky ve stejné vzdálenosti od centra města i od obou městských obchvatů, nemovitosti nebyly činností města zhodnoceny, ani nebyly součástí revitalizace brownfieldů a nevykazují žádné rozdíly, pokud jde o výdaje města na MHD, na veřejné osvětlení, na veřejnou kanalizaci, údržbu zeleně, cyklostezky a na potlačení negativních sociálně-patologických jevů. Žalobkyně uvedla, že výstavba okružní křižovatky zatěžovala nejen Lagarde, ale i některé vozy žalobkyně, přičemž i v bezprostřední blízkosti areálu žalobkyně v páteřní komunikaci ulice Pražská probíhala od dubna 2024 po několik měsíců komplexní výměna asfaltového povrchu a s tím souvisela značné dopravní omezení. Žalobkyně tvrdila, že není původcem zvýšené zátěže městských komunikací dopravou a že všechny srovnávané subjekty při výjezdu na oba hlavní obchvaty města Chebu (dálnice D6 a jihovýchodní obchvat města) zatěžují nákladní dopravou totožné dopravní tepny jako žalobkyně a tyto páteřní komunikace navíc patří do majetku Karlovarského kraje. OZV tak podle žalobkyně představuje porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace podle čl. 1 a 3 LZPS, kdy při přijímání OZV došlo ke zneužití zákonem svěřené působnosti a OZV tak podle žalobkyně nemůže projít tzv. třetím krokem testu. 7. V replice žalobkyně poukázala na to, že míru způsobených externalit nelze měřit porovnáním čistých obratů jednotlivých společností, že u ní převažuje doprava dálková, s menším množstvím jízd a menším zatížením místních komunikací, že její vozový park splňuje nejpřísnější hlukové normy, neobsahuje sklápěcí vozidla a neprodukuje prašnost nad běžnou míru, že má její provoz komorní ráz na rozdíl od nových areálů průmyslové zóny. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný akcentoval, že orgány finanční správy jsou vázány zásadou legality a nemohou na rozdíl od správních soudů posuzovat zákonnost obecně závazných vyhlášek. K namítané nezákonnosti OZV žalovaný uvedl, že žalobkyně nesporuje první dva kroky testu a k třetímu kroku uvedl následující. Každá jedna externalita se nemusí týkat každého provozu v dané lokalitě ve stejné míře. Výdaje na ochranu před negativními externalitami a na jejich kompenzaci nemusí být současné, ale i budoucí a je nutné na ně v rozpočtu obce našetřit. Podle žalovaného se žalobkyně podílí na negativních dopadech, neboť disponuje areálem s plochou skladů 4 000 m2 a více než 40 vlastními vozidly (plocha pronajímaná jiným subjektům k parkování není známá). Dopravní omezení při výměně asfaltového povrchu v páteřní komunikaci ulice Pražská mělo trvat pouze jeden měsíc při zachování provozu v obou směrech se sníženou rychlostí provozu. Zatímco výstavba nové okružní křižovatky neležela na trase pro výjezd kamionů žalobkyně z jejích provozoven po severovýchodním obchvatu na dálnici D6, v případě Lagarde stála přímo na trase na severovýchodní obchvat Nižnětagilskou s následným napojením na dálnici D6. Co se týká dopravců na Švédském vrchu, v této lokalitě došlo k navýšení dopravních aktivit až na sklonku roku 2023, což nemohlo být v OZV zákonným způsobem zohledněno. Navíc je lokalita Švédského vrchu součástí intravilánu města, avšak OZV cílila na průmyslové zóny, které jsou bez rozdílů činnosti, jakou v nich jednotlivé společnosti realizují, původci značného zatížení daných lokalit nákladní dopravou. Při srovnání míry způsobených externalit nelze brát v potaz pouze zátěž dopravních tepen, ale i míru zátěže. Město nezneužilo svou působnost při přijímání OZV a OZV není nerozumná. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Vyjádření města 9. Město, které ze své vůle v řízení nevystupovalo jako osoba zúčastněná na řízení, se vyjádřilo k věci na základě výzvy soudu ze dne 25. 6. 2025, č. j. 57 Af 2/2025-68, podáním ze dne 22. 7. 2025 odkazem na své sdělení žalovanému ze dne 2. 9. 2024, které je součástí správního spisu. V. Jednání soudu 10. Při jednání žalobkyně uvedla, že srovnatelní dopravci v téže lokalitě průmyslové zóny v Chebu (jedné průmyslové oblasti) byli zatíženi různými sazbami daně, ač provozují identickou činnost a zatěžují tytéž komunikace. Zdůvodnění města, pokud jde o rozdílné koeficienty daně, je podle žalobkyně obecné a postrádá odůvodnění, jaké odlišné skutkové okolnosti u jednotlivých dopravců vedly město k významným rozdílům v koeficientech. Podle žalobkyně se srovnávaní autodopravci shodují v předmětu činnosti, lokalitě nemovitostí i využití dopravních tepen. Přitom rozdíly v negativních externalitách vyvolaných jednotlivými dopravci mělo prokázat město. Žalobkyně, s odkazem na mapu lokality prováděnou k důkazu, vysvětlovala, že její nemovitosti jsou umístěny blíže ke hřbitovu než k průmyslovému parku, že Průmyslový park 1 se nachází jen severně od Pražské ulice, že je nutno rozlišovat novou a starou průmyslovou zónu. Nemovitosti žalobkyně se nacházejí na místě původního letiště, odkud se odvíjela výstavba staré průmyslové zóny, kdy rezidenční část města je od (nové i staré) průmyslové zástavby oddělena železnicí. Od druhé světové války vznikala jednolitá stará průmyslová zóna od letiště přes nádraží až po objekty žalobkyně. Stará průmyslová zóna se po roce 2000 na sever rozrostla o novou průmyslovou zónu s jinou kvalitou. Žalobkyně uvedla, že nepřijímá argument, že si město dodatečně uvědomilo zátěž externalitami od Benky a Rejmana, a proto pro následující období jejich koeficient zvýšilo. Město podle žalobkyně přiznalo, že pochybilo, a je bezvýznamné, že napravilo svou chybu pro další rok, neboť následné období není předmětem řízení. 11. Žalovaný uvedl, že rozdílné koeficienty byly městem řádně zdůvodněny. U Lagarde šlo o výstavbu okružní křižovatky, kdy po zrušení tohoto dopravního omezení byl v následujícím období koeficient daně zvýšen. U Benky a Rejmana byly negativní externality rozpoznány až ke konci ročního období, a proto byl koeficient zvýš