57 Af 3/2025 – Krajský soud v Plzni

57 Af 3/2025- 82 - text  22 57 Af 3/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: TABACCO POINT s. r. o., IČO 05572061 sídlem Babylon 98, 334 01 Domažlice zastoupená JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. 36840/24/5300-22444-713037, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. 36840/24/5300-22444-713037 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno celkem 24 dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 6. 2023, jimiž byla žalobkyni za zdaňovací období leden až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020 doměřena podle pomůcek daň z přidané hodnoty (dále jen „Daň“) a uložena povinnost uhradit penále. Správce daně totiž v průběhu daňové kontroly zjistil, že žalobkyně nezahrnula do evidence pro účely Daně veškerá uskutečněná zdanitelná plnění z prodeje tabákových výrobků a zpochybnil tak žalobkyní vedené účetnictví, evidence pro účely Daně a správnost vykázaných uskutečněných zdanitelných plnění. Podle správce daně nebylo možné stanovit Daň dostatečně spolehlivě dokazováním, a proto přistoupil ke stanovení Daně podle pomůcek. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba a další podání žalobkyně 2. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 3. Žalobkyně namítla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek dle § 98 odst. 1 daňového řádu, protože splnila svou důkazní povinnost. Provedla kompletní fyzickou a dokladovou inventuru skladu k 31. 12. 2022, využila účetní evidenci, specializovaný software, prvotní doklady (faktury, příjemky, výdejky) a další dokumentaci. Na základě těchto údajů zpětně dopočítala stav zásob za roky 2019–2020. Rekonstrukce odhalila rozdíly mezi skutečným stavem zásob a původní evidencí, způsobené chybnou metodikou vedení skladu metodou B. Žalobkyně provedla opravu skladového hospodářství, uvedla účetnictví do souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), a doložila správci daně opravené údaje. Daňové orgány však rekonstrukci ignorovaly a nezohlednily ji při rozhodování, ačkoli z ní vyplynulo, že žalobkyně nezkreslovala tržby ani neprodávala tabákové výrobky pod cenou obvyklou. Rozdíly vznikly výhradně kvůli evidenčním chybám ve skladové evidenci. Účetnictví bylo opraveno tak, aby odpovídalo zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). Účtování probíhalo metodou B – tržby na SÚ 604, nákupy na SÚ 504, konečný stav skladu na SÚ 132. Správce daně měl stanovit Daň na základě dokazování, nikoli pomůcek, protože žalobkyně tržby řádně prokázala. Obchodní přirážka není otázkou daňových zákonů, které byly dodrženy. Výdaje byly prokázány účetní evidencí. Žalobkyně sdělila správci daně výsledky, které se lišily od jeho zjištění, a doložila správné výnosy za roky 2019 a 2020. Žalobkyně tak v průběhu daňového řízení dostála svým povinnostem podle § 86 odst. 3 písm. c) a § 92 odst. 3 daňového řádu, zatímco naopak daňové orgány neunesly své důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 4 a odst. 5 písm. c) daňového řádu. Pomůcky byly zvoleny způsobem diskriminujícím žalobkyni, neboť správce daně ignoroval celé účetnictví žalobkyně, aniž by prokázal jeho nesprávnost. 4. V replice ze dne 16. 6. 2025 žalobkyně uvedla, že nebyla splněna první podmínka pro použití pomůcek, protože ač původní účetnictví vykazovalo nesrovnalosti, v rámci daňové kontroly provedla jeho kompletní revizi a opravu. Vysvětlila správci daně vznik nesrovnalostí a předložila opravené účetní knihy. Podle žalobkyně nelze za nesplnění povinnosti při dokazování považovat samotné zjištění o porušení povinnosti vést řádně účetnictví, pokud daňový subjekt následně svá tvrzení prokáže a pochybení napraví. Užití pomůcek je podle žalobkyně vyloučeno, pokud nová účetní evidence je správná, úplná, věrohodná a založená na nezpochybněných důkazech. Veškeré tržby byly evidovány v systému elektronické evidence tržeb (dále jen „EET“) a zjištěná chyba se týkala pouze stavu skladových zásob, nikoli tržeb. Tyto údaje byly shodné v původních i opravených účetních knihách a odpovídaly údajům z EET. Chyby se týkaly výhradně skladové evidence, která byla chybně zaznamenána v inventurních soupisech a následně nesprávně zaúčtována, ostatní účetní údaje byly v pořádku. Správce daně si pro výpočet daně vybral zpochybněné důkazy (původní inventurní soupisy) a ignoroval jiné nezpochybněné údaje z účetnictví. K druhé podmínce žalobkyně uvedla, že ve svém podání ze dne 20. 4. 2023 konkrétně popsala a vyčíslila nesrovnalosti v účetnictví, doložila opravené účetní knihy a podrobnosti k zpětné úpravě stavu zásob. Správce daně měl vycházet z těchto nezpochybněných důkazů – inventurních soupisů z roku 2022, dodavatelských faktur, dokladů o prodeji zboží apod. Inventurní soupisy z roku 2022 byly správcem daně akceptovány a použity jako důkaz pro daňové povinnosti za rok 2022. Žalovaný nevysvětlil, proč by dokladová inventura (inverzní dopočet) nemohla nahradit neprovedenou fyzickou inventuru, když byly známy všechny potřebné proměnné (koncový stav skladů, nákupy, prodeje). Správce daně vypočetl údajnou nepřiměřeně nízkou obchodní přirážku v letech 2019 a 2020 na základě původních inventurních soupisů nelogicky, protože se omezil na porovnání celkových hodnot tabákových výrobků z inventur a dodavatelských faktur a pominul počet nakoupených a prodaných kusů tabákových výrobků dle dodavatelských faktur a údajů pokladního systému a rozdíl v dodavatelských cenách v různých účetních obdobích. Třetí podmínka pro použití pomůcek podle žalobkyně rovněž nebyla splněna, protože správce daně vycházel z neprůkazných důkazů – původních chybných inventurních soupisů – a ignoroval kontrolní hlášení a údaje z EET, které byly nezpochybněné. 5. V podání ze dne 12. 9. 2025 žalobkyně uvedla, že pochybení ve vedení skladové evidence nemají vliv na správnost výše odvedené daně, protože údaje o realizovaných prodejích zůstaly nezměněné i po zpětném přepočtu zásob a opravě účetnictví. Tyto údaje odpovídají účetním dokladům, pokladnímu systému, evidenci EET i bankovním účtům, a proto nemohou vyvolávat pochybnosti. V rámci daňové kontroly žalobkyně provedla zpětný výpočet skladových zásob, který podle ní vyvrací pochybnosti o průkaznosti účetnictví. Původní inventurní soupisy byly chybné a neměly být použity pro výpočet doměřené daně. Žalovaný je však použil jako pomůcku, ačkoliv je sám zpochybnil. Pokud by byly nezpochybnitelné, účetnictví žalobkyně by nebylo neprůkazné. Žalovaný neprokázal existenci nezaúčtovaných prodejů, ale požadoval po žalobkyni, aby prokázala jejich neexistenci, což je podle ní nemožné. Žalobkyně doložila, že všechny prodeje byly řádně zaúčtovány a vykázány v daňových přiznáních, přičemž odpovídají údajům z pokladního systému, EET a bankovních účtů. Provedla fyzickou inventuru ke dni 31. 12. 2022 a zpětný výpočet skladových zásob založený na dodavatelských fakturách a údajích z pokladního systému. Tento postup demonstrovala na výrobcích Snuff a EDELKIRSCH. Žalobkyně vyšla z dodavatelských faktur (osvědčily množství a cenu nakoupeného zboží v roce 2022), z prodejních dokladů (osvědčily množství a cenu prodaného zboží v roce 2022) a z fyzické inventury ke dni 31. 12. 2022 (osvědčila stav zásob). Z těchto údajů žalobkyně vypočetla počet kusů zboží, které muselo být na skladě na konci roku 2021. Hodnotu zboží na skladě ke dni 31. 12. 2021 žalobkyně ocenila průměrnou cenou, za niž je nakoupila od dodavatele, a takto získala hodnotu skladových zásob ke dni 31. 12. 2021. Takto postupovala žalobkyně i při výpočtu hodnoty skladových zásob pro předchozí roky. Výpočet obchodní marže provedený správcem daně žalobkyně rozporovala. Tvrdila, že nezohledňuje počet kusů, rozdíly v cenách a typy nakoupeného a prodaného zboží. Správce daně postupoval nesprávně, když vzal vzorek vybraných přijatých faktur od čtyř dodavatelů, porovnal nákupní cenu různých druhů cigaret bez DPH a jejich pevnou prodejní cenu bez DPH a takto určil referenční obchodní přirážku v letech 2019 a 2020 (reálnou marži žalobkyně). Správce daně totiž porovnával tyto reálné přirážky s jím nesmyslně vypočtenou hodnotou roční přirážky založenou na zcela odlišném a neporovnatelném výpočtu. Průměrná přirážka počítaná z celkových hodnot všech nakoupených a prodaných produktů za celý rok rozhodně není srovnatelná s reálnou přirážkou zjištěnou u vzorku náhodných produktů, navíc konkrétní přirážka u jednotlivých pro