9 Afs 86/2023 — Nejvyšší správní soud

57 Af 7/2024- 157 - text  13 57 Af 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: Miroslav Čechura, narozen dne X, IČO: 67099149, sídlem Smetanova 916, 334 01 Přeštice, zastoupen Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 3. 2024, č. j. 365742/24/2303-50521-405412, č. j. 365820/24/2303-50521-405412, č. j. 366289/24/2303-50521-405412, č. j. 366316/24/2303-50521-405412, č. j. 366493/24/2303-50521-405412, č. j. 366530/24/2303-50521-405412, č. j. 366556/24/2303-50521-405412, č. j. 366576/24/2303-50521-405412, č. j. 366606/24/2303-50521-405412, č. j. 366629/24/2303-50521-405412, č. j. 366650/24/2303-50521-405412, č. j. 366667/24/2303-50521-405412, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 4. 2024, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 22. 4. 2024, domáhal zrušení 12 rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2024, a to konkrétně: (i) č. j. 365742/24/2303-50521-405412, (ii) č. j. 365820/24/2303-50521-405412, (iii) č. j. 366289/24/2303-50521-405412, (iv) č. j. 366316/24/2303-50521-405412, (v) č. j. 366493/24/2303-50521-405412, (vi) č. j. 366530/24/2303-50521-405412, (vii) č. j. 366556/24/2303-50521-405412, (viii) č. j. 366576/24/2303-50521-405412, (ix) č. j. 366606/24/2303-50521-405412, (x) č. j. 366629/24/2303-50521-405412, (xi) č. j. 366650/24/2303-50521-405412 a (xii) č. j. 366667/24/2303-50521-405412 (dále společně jen „napadená rozhodnutí“). 2. Žalovaný (tj. správce daně) napadenými rozhodnutími zamítl námitky žalobce ze dne 13. 2. 2024 podané podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), které byly směřovány proti 12 vyrozuměním vydaným žalovaným správcem daně dne 22. 1. 2024 a dne 23. 1. 2024 podle § 251a odst. 3 daňového řádu o předpisu úroku z prodlení s úhradou daňových povinností na dani z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za celkem 12 zdaňovacích období dle jednotlivých čtvrtletí let 2015, 2016 a 2019 (dále společně jen „vyrozumění o předpisu úroku z prodlení“). Správce daně v uvedených vyrozuměních rovněž provedl výpočet úroku z prodlení vznikajícího podle § 252 daňového řádu a předepsaného celkem do 11. 1. 2024 (ve vztahu ke zdaňovacím obdobím v letech 2015 a 2016), resp. do 30. 9. 2023 (ve vztahu ke zdaňovacím obdobím v roce 2019). II. Žaloba 3. Žalobce namítal, že napadenými rozhodnutími byl zkrácen na svých subjektivních právech, neboť má za to, že vyrozumění o předpisu úroku z prodlení nejsou správná a nejsou založena na žádném právním základě. Poznamenal, že jeho argumenty jsou ve vztahu ke všem napadeným rozhodnutím stejné (jen jde o jiná zdaňovací období), a proto podal jednu společnou žalobu. 4. Žalobce poukázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2023 a ze dne 7. 12. 2023 o zastavení řízení o jeho žádostech učiněných v rámci tzv. milostivého léta. V jejich odůvodnění se uvádí, že pro posouzení oprávněnosti požadavku daňového subjektu na využití institutu tzv. milostivého léta je rozhodným nedoplatek na dani či na příslušenství daně fyzické osoby, který vznikl do rozhodného dne 30. 9. 2022, a dále že se u žalobce nejednalo o rozhodný nedoplatek, protože tento nedoplatek nebyl evidován do rozhodného dne 30. 9. 2022, ale byl uhrazen i s jeho příslušenstvím před tímto datem. Podle žalobce z uvedené formulace je třeba vycházet, neboť jde o údaj sdělený přímo správcem daně, a proto je třeba přijmout, že jak samotná daň, tak i příslušenství daně bylo vždy uhrazeno před dnem 30. 9. 2022. 5. Žalobce dovozuje, že byl-li následně vyrozuměními o předpisu úroku z prodlení dopočten úrok z prodlení s úhradou DPH za roky 2015, 2016 a 2019, jedná se o „vyrozumění zcela nedůvodné“, jelikož ke dni vydání těchto vyrozumění již žádný nedoplatek na DPH za roky 2015, 2016 a 2019 dle rozhodnutí ze dne 6. 12. 2023 a 7. 12. 2023 neexistoval. Proto podle žalobce předmětný úrok z prodlení za roky 2015, 2016 a 2019 „nebyl stanoven nesprávně“ (zřejmě myšleno, že „byl stanoven nesprávně“ – pozn. soudu). Daň samotná, jakož i její příslušenství dle údajů samotného správce daně zanikla před 30. 9. 2022, a to „zaplacením/úhradou“. 6. Žalobce vyslovil nesouhlas s odůvodněním žalovaného, že se jedná o chyby v psaní. Argumentuje, že chyba v psaní znamená pouhý překlep či gramatickou chybu, nevyplněná místa, evidentně špatné součty, vadně uvedená jména apod. Tyto chyby ovšem nesmějí vyvolávat pochybnost o obsahu právního jednání či smyslu rozhodnutí. Poukazuje na analogii s možností opravit rozsudek podle § 164 občanského soudního řádu jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech či zřejmé nesprávnosti. Podle žalobce chyba nebo jiná nesprávnost může u adresáta rozhodnutí ovlivnit jeho chování a nebylo by jistě správné, aby nesl následky pochybení, kterého se dopustil původce listiny. Z těchto důvodů podle žalobce nelze akceptovat odůvodnění správce daně o chybě v psaní, jelikož „výrok o zastavení řízení koresponduje i s odůvodněním v tom smyslu, že pokud nebyly splněny podmínky pro milostivé léto (zde z důvodu úhrady ještě před rozhodným datem pro milostivé léto), bylo řízení správně zastaveno“. Žalobce tvrdí, že „vycházel z erudovanosti pracovnic správce daně a z toho, že vydávaná rozhodnutí jsou správná. Výrok o zastavení řízení akceptoval a vycházel z toho, že nemá povinnost k úhradě jakýchkoliv dalších plnění, úroků, příslušenství či čehokoliv dalšího“. Dále uvedl, že pokud měl správce daně na mysli jiný důvod pro zastavení řízení, měl toto v rozhodnutí o zastavení řízení uvést. Podle žalobce se o chybu v psaní nemůže jednat také z toho důvodu, že rozhodnutí se stejným odůvodněním bylo vydáno několik, což vzbudilo u žalobce dojem, že nedoplatek nemá, jelikož jinak by u každého období mělo být rozhodnuto jinak, a to právě „s přihlédnutím ke konkrétním povedeným platbám“. 7. Dále žalobce namítá, že pokud správce daně v napadených rozhodnutích uvádí argumentaci o tom, proč nemohly být nedoplatky zúčtovány k rozhodnému dni, tj. k 30. 9. 2022, jedná se o opravu původního odůvodnění rozhodnutí a o případné vysvětlení, které ale mělo být uvedeno již v původním rozhodnutí o zastavení řízení. Dodatečně nelze odůvodněním časově následujícího rozhodnutí napravovat nesprávnosti odůvodnění předchozího, a to zvláště za situace, kdy dané rozhodnutí má pro jeho adresáta zásadní význam. Správce daně měl volit v odůvodnění rozhodnutí z 6. 12. a 7. 12. 2023 jinou argumentaci, nicméně nesprávně zvolená argumentace správce daně nemůže jít k tíži daňového subjektu. Správce daně by tak měl nést sám následky svého rozhodnutí. Za této situace žalobce považuje postup žalovaného za nesprávný, způsobující daňovému subjektu škodu. Má za to, že takovýto postup, kdy žalovaný až na základě námitek žalobce opravuje nesprávnou argumentaci svých rozhodnutí, nemůže obstát. 8. Z popsaných důvodů žalobce označuje napadená rozhodnutí za nesprávná a nezákonná a navrhuje jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a následné doplnění 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2024 navrhl zamítnutí žaloby, neboť napadená rozhodnutí považuje za souladná se zákonem. V rámci úvodní rekapitulace skutkového stavu projednávané věci žalovaný uvedl, že napadenými rozhodnutími námitkám žalobce nevyhověl. Podle žalovaného úroky z prodlení byly správně předepsány do evidence daní, neboť úroky z prodlení na DPH za zdaňovací období v letech 2015 a 2016 byly vyčísleny ke dni 11. 1. 2024, což je den úhrady nedoplatku na daních vážících se k dotčeným úrokům z prodlení, a úroky z prodlení na DPH za zdaňovací období v roce 2019 byly vyčísleny ke dni 30. 9. 2023, což je den, kdy bylo řešeno a do evidence daní předepsáno „doúročení“ úroků z prodlení vážících se k dlužné dani. Žalovaný tak jednal v souladu s § 251a odst. 3 daňového řádu, pokud vyrozuměl žalobce o předpisu úroku z prodlení v době, kdy byl úrok z prodlení předepsán do evidence daní z důvodu, že pominuly podmínky pro jeho další vznik. Pro úplnost žalovaný doplnil, že vznik úroku z prodlení je upraven v § 252 odst. 2 daňového řádu, dle kterého úrok z prodlení vzniká od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně do dne její platby. 10. Žalovaný poté konstatoval, že žalobce proti všem vyrozuměním o předpisu úroků z prodlení vznesl jedinou námitku, a to že nedoplatky na DPH i s příslušenstvím byly uhrazeny přede dnem 30. 9. 2022, jak žalovaný uvedl ve svých rozhodnutích ze dne 6. 12. 2023 a 7. 12. 2023. Žalovaný předeslal, že při vyřizování námitek proti vyrozuměním o úrocích z prodlení vycházel z logiky obsahu námitek jako cel