63 A 12/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 12/2025- 36 - text  8 63 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: A. S. zastoupen Mgr. Umarem Switat, advokátem, se sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2025, č. j. CPR-7709-3/ČJ-2025-930310-V233, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2025, č. j. CPR-7709-3/ČJ-2025-930310-V233 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 4. 2. 2025, č. j. KRPP-17995-16/ČJ-2025-030022. Jím mu bylo dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. a 4. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a dalších smluvních států, byla stanovena na 2 roky. Správní orgány uzavřely, že žalobce na území ČR pobýval bez platného cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn, a že na území ČR pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Obsah žaloby 2. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné. Žalovaný řádně nevypořádal argumentaci uvedenou v žalobcově odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a také dospěl k nesprávnému právnímu závěru. 3. V žalobcově případě jsou splněny podmínky podle § 179 ZPC a jeho vycestování proto není možné. Žalovaná pečlivě neprověřila jeho možnosti návratu do země původu, neboť mu v takovém případě hrozí pronásledování z náboženských i politických důvodů. V zemi původu žalobce dochází k porušování základních lidských práv a náboženských svobod. S ohledem na svůj protivládní postoj nemá možnost obrátit se o pomoc k tamním státním orgánům, které mu nejsou schopny poskytnout účinnou pomoc. Alžírsko není bezpečnou zemí, žalovaná měla povinnost obstarat si aktuální zprávy nezávislých mezinárodních organizací, které se zabývají porušováním základních lidských práv. Teprve na základě dostatečných podkladů lze spravedlivě hodnotit bezpečnostní situaci v zemi a možnost návratu. Žalobce se v zemi původu obává o svůj život a nemá tam žádné zázemí. 4. V zemi jeho původu dochází k diskriminaci náboženských menšin, které vláda nedokáže ochránit a tyranizují je místní radikálové. V zemi neexistuje nezávislá justice, ve věznicích panují nelidské hygienické podmínky. Žalobce trvá na tom, aby soud provedl důkaz zprávou Amnesty International a na tom, aby si soud vyžádal aktuální zprávy nezávislých organizací, které se zabývají porušováním základních lidských práv v zemi původu. 5. Žalobce se nevědomě zdržoval na území ČR neoprávněně po velmi krátkou dobu a nejedná se u něj o opakované nerespektování rozhodnutí správního orgánu. Žalobce nedosáhl takové závažnosti dotčeného veřejného zájmu, aby došlo k uložení správního vyhoštění o výměře dvou let. Napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do jeho soukromého a rodinného života a je s ohledem na okolnosti daného případu nepřiměřeně tvrdé. 6. Správní orgán při svém rozhodnutí nepostupoval v souladu s principem přiměřenosti, neboť řádně neposuzoval naznačenou relaci mezi zájmem na ochranu před protiprávním jednáním cizince a zájmem na ochranu soukromého života. Dle judikatury Ústavního soudu princip přiměřenosti předpokládá, že opatření omezující základní lidská práva a svobody nesmějí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. Podle žalobce intenzita veřejného zájmu nedosahuje v jeho případě takové intenzity jako zájem na ochranu jeho života. Vyjádření žalované 7. Žalovaná uvedla, že důvodem pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění byla skutečnost, že žalobce pobýval na území v období od 8. 2. 2022 do dne 3. 2. 2025 bez platného cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn a dále na území pobýval ode dne 21. 9. 2023 do 3. 2. 2025 bez oprávnění k pobytu. Doba neoprávněného pobytu žalobce byla žalovanou v napadeném rozhodnutí zkorigována na dobu ode dne 20. 11. 2023 do dne 3. 2. 2025. Protiprávní jednání žalobce bylo správním orgánem I. stupně řádně zjištěno, spisovým materiálem doloženo a dostatečně odůvodněno. 8. K námitce týkající se porušení § 179 ZPC žalovaná uvedla, že žalobce měl svůj nesouhlas se závěry uvedenými v závazném stanovisku k možnosti vycestování cizince v. č. ZS58181 ze dne 4. 2. 2025 vyjádřit již ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaná by v takovém případě námitky posoudila a eventuálně vyžádala potvrzení nebo změnu závazného stanoviska v souladu s § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. S ohledem na obsah námitek uvedených v odvolání k tomuto postupu nebyly dány důvody. 9. Informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 2. 2. 2024 ohledně bezpečnostní a politické situace v zemi, zohledňující stav v únoru 2024 vychází dle seznamu použitých zdrojů např. z informací Amnesty International či Freedom House. V případě, že žalobce měl pochybnosti ohledně zdrojů použitých pro vyhotovení závazného stanoviska, měl je vyjádřit v odvolání, nikoli až v žalobě. Žalovaná dále doplnila, že s žalobcem byla v minulosti vedena dvě řízení ve věci mezinárodní ochrany, ani v jednom případě mu mezinárodní ochrana nebyla udělena. 10. Ve vztahu k dalším žalobním námitkám žalovaná odkázala na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně i na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že se zcela dostačujícím způsobem vypořádala se vším, co v řízení vyšlo najevo i s tím, co uvedl žalobce. Současně nebyla zjištěna taková procesní pochybení, která by způsobovala nezákonnost, nesprávnost či nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí o správním vyhoštění nepředstavuje nepřiměřené opatření vzhledem k povaze protiprávního jednání žalobce a je zcela jednoznačně v souladu s veřejným zájmem ČR, kterým je zájem, aby na území pobývali pouze cizinci s platným pobytovým oprávněním. Posouzení věci 11. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalovaná s takovým postupem výslovně souhlasila a žalobce se na výzvu soudu, zda rovněž s tímto postupem souhlasí, nevyjádřil ani ve stanovené lhůtě, ani až do dne vyhlášení tohoto rozsudku. Má se proto za to, že i on s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. 12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a to podle skutkového i právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 15. Žalobce se dne 3. 2. 2025 dostavil na Ministerstvo vnitra, kde bylo zjištěno, že mu dne 20. 9. 2023 skončila zrušením platnost povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Téhož dne provedla policie pobytovou kontrolu žalobce. Té se žalobce prokázal prošlým pasem a českým řidičským průkazem a dále předložil listinu o nahlášení ztráty dokladu ze dne 28. 1. 2025 hlášenou rokycanském policejním oddělní. Žalobce byl zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 16. Doručením oznámení ze dne 3. 2. 2025 (doručeno bylo téhož dne, pozn. soudu) bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3. ZPC a dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4. ZPC. 17. V rámci svého výslechu uskutečněného dne 3. 2. 2025 uvedl žalobce, že do ČR přicestoval nelegálně v roce 2016 poté, co se účastnil v Itálii jazykového kurzu, z něhož se ovšem již do vlasti nevrátil. Neměl tehdy ani cestovní doklad, ani oprávnění k pobytu. Asi po dvou dnech po příjezdu požádal o azyl, bylo mu uloženo správní vyhoštění a několik měsíců strávil v zařízení pro zajištění cizinců v Kostelci. Poté si našel práci v O., kam se přestěhoval a bydlel tam až do konce roku 2023. Našel si tam i českou přítelkyni, kterou si posléze vzal. Přesné datum svatby si nepamatuje. Azyl mu udělen nebyl, podal sice ještě druhou žádost, ale o její osud se již nestaral, oženil se a získal pobytové oprávnění v podobě povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana ČR. Když se v roce 2023 rozvedl, ale přesné datum si rovněž nepamatoval, vydal se z Ostravy do Plzně, kde si přes známého našel práci v pizzerii. O zrušení svého povolení k přechodnému pobytu nevěděl, asi mu bylo doručováno do O., změnu adresy nenahlásil. Nyní bydlí v R., ale přesnou adresu nezná, je to byt poskytnutý od zaměstnavatele. I když věděl, že mu dne 7. 2. 2022 skončila platnost pasu, o nový si nepožádal. V ČR nemá příbuzné ani nikoho, do jehož soukromého či rodinného života by jeho vycestování nepřiměřeně zasáhlo; domácnost nesdílí s žádným obča