5 Azs 56/2019 — Nejvyšší správní soud

63 A 14/2024- 51 - text  15 63 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobci: a) T. N. T. G., nar. X, státní příslušnost: X bytem X b) nezl. T. M. N., nar. X, státní příslušnost: X bytem X zast. zákonnou zástupkyní T. N. T. G. (matka) oba zastoupeni JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, se sídlem Purkyňova 593/10, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Hradčanské náměstí 5, 118 00 Praha v řízení o žalobě žalobkyně ad a) proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 7. 2024, č. j. 303679-2/2024-MZV/VO, a o žalobě žalobce ad b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2024, č. j. 303847-2/2024-MZV/VO, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobci jsou matka a syn. Oba usilovali žádostmi ze dne 25. 3. 2024 o vydání krátkodobého schengenského víza z titulu rodinného příslušníka občana EU, přičemž odkazovali na to, že žalobkyně je od 17. 11. 2023 manželkou občana ČR, pana N. V. Ch.. Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále též jen: „zastupitelský úřad“) však vydání víz žalobcům odepřel. Ve vztahu k žalobkyni totiž v rozhodnutí ze dne 25. 4. 2024, č. j. HANO 2024 03 25 0015, dospěl k závěru, že její manželství s N. V. Ch. bylo uzavřeno jen se záměrem požívat právo volného pohybu a pobytu v EU; žalobkyně se tedy ve smyslu § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) dopustila obcházení zákona s cílem získat vízum na území. V případě žalobce pak zastupitelský úřad ve svém rozhodnutí ze dne 25. 4. 2024, č. j. HANO 2024 03 25 0016, uzavřel, že podle § 20 odst. 5 písm. g) ZPC není rodinným příslušníkem občana EU uvedeným v § 15a nebo občana EU nedoprovází nebo nenásleduje, jelikož sám žalobce bez své matky, jejíž žádost byla s tou jeho provázána, nemůže bez své matky následovat do ČR svého nevlastního otce. 2. Žalobci pak nebyli úspěšní ani se žádostí o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza ve smyslu § 180e ZPC. Rozhodnutím ze dne ze dne 15. 7. 2024, č. j. 303679-2/2024-MZV/VO, žalovaný konstatoval, že neudělení víza žalobkyni bylo oprávněné. Totéž pak ve vztahu k žalobci konstatoval žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 20. 7. 2024, č. j. 303847-2/2024-MZV/VO. Obsah žaloby 3. Žalobci ve svých žalobách (podána byla za oba žalobce jediná žaloba směřující proti oběma napadeným rozhodnutím, jde tedy fakticky o žaloby dvě, proto o nich soud i tak rozhodoval; pozn. soudu) uvedli, že žalobkyně je manželkou občana EU, který se dlouhodobě zdržuje na území ČR a žalobce je jejím nezletilým synem, který nemá kromě matky nikoho jiného a svoji matku tak chtěl následovat. Žalobkyně podala žádost v souladu s § 42a odst. 1 písm. a) ZPC, když dne 17. 11. 2023 uzavřela manželství s panem V. Ch. N., který má na území ČR povolen trvalý pobyt. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že manželský pár o sobě neví zcela zásadní skutečnosti jejich osobního života a předchozích partnerských vztahů a z tohoto závěru vyvozuje účelovost manželství. Z judikatury NSS vyplývá, že neshoda manželů ohledně osobních údajů, okolností jejich prvního setkání nebo důležitých osobních informací je pouze indikátorem, který má vést k dalším krokům za účelem vyvrácení nebo potvrzení podezření z účelově uzavřeného manželství. Stejně tak z rozhodovací praxe NSS plyne, že za účelové manželství lze označit pouze takové, které je uzavřeno právě za účelem získání pobytového oprávnění. Při posuzování účelovosti manželství je nutné se zaměřit na úmysl obcházet cizinecký zákon k získání pobytového oprávnění a na úmysl nevést společný manželský život, přičemž neexistuje jeden akceptovatelný model manželství s jasně definovaným obsahem. Skutečnosti týkající se vztahu musí být posouzený komplexně. 4. Správní orgány tuto judikaturu zcela ignorovaly a zaměřily se na bagatelní otázky ze soukromého života žalobkyně a jejího manžela. Došlo k opomenutí zásadní skutečnosti, a sice, že manželství bylo dojednáno prostřednictvím strýce žalobkyně. Manželé se před uzavřením sňatku znali velice krátce a neměli možnost k delšímu poznání se, když manžel má pracovní povinnosti v ČR a nemohl s žalobkyní být déle. Je pochopitelné, že se manžel nesvěřil např. s výší svých úspor. Rovněž mírný rozdíl v názvu zaměstnavatele manžela žalobkyně hovoří spíše v její prospěch než naopak, žalobkyně není naučená doslova co a jak vypovídat, vše řekla vlastními slovy. 5. Z provedeného dokazování vyplývá, že manželé chtějí žít společně a mít spolu dítě. Žalobkyni není známo, jak správní orgány došly k opačnému závěru, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí toto nevyplývá a je proto v této části nepřezkoumatelné. V odůvodnění rozhodnutí musí správní orgán jasně a přezkoumatelně vysvětlit co vyvolalo pochybnosti o řádnosti manželství, jaké všechny skutečnosti během řízení zjistil, které z nich hovoří ve prospěch závěru, že se jedná o řádné manželství a které naopak proti tomuto závěru. 6. Žalobkyně v minulosti nežádala o souhlas s pobytem v ČR ani jí nebyl odepřen. Teprve uzavřením manželství začala uvažovat o stěhování z Vietnamu, kde má jinak zázemí. Žalobkyně byla se svým manželem seznámena prostřednictvím strýce před více jak 4 lety, znali se pouze na dálku, ale lze říci, že manželství bylo uzavřeno po dlouhodobější známosti. 7. Při posuzování účelovosti manželství je nutné prokázat kumulativně jak úmysl obcházet ZPC k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život. Neexistence společné domácnosti je možnou indicií, nikoliv však jednoznačnou oporou pro takový závěr. Žalobkyně s ohledem na vzdálenost mezi manžely nemohla s manželem dosud vést plnohodnotnou společnou domácnost a podrobněji jej poznat. To měli manželé v plánu poté, co žadatelku bude moci legálně pobývat na území ČR. Skutečnost, že manželé doposud nevedli společnou domácnost, neznamená, že nemají v úmyslu vést společný manželský život, rovněž vyplývá z rozsudku NSS sp. zn. 1 Azs 28/2022. Vyjádření žalovaného 8. Ve svém vyjádření k podaným žalobám uvedl žalovaný, že žalobci ve své žalobě výslovně uvádí, že žalobce nemá kromě matky nikoho jiného a chtěl do ČR následovat svoji matku. To potvrzuje závěr žalovaného, že žalobce občana EU nenásleduje, ale měl následovat pouze svoji matku. Zamítnutí jeho žádosti tak bylo v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) ZPC. 9. Žalobci v žalobě nesprávně uvádí, že podali žádost o povolení dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití rodiny na území dle § 42a ZPC. Takovou žádost ale zřejmě vůbec nepodali a pokud ano, napadená rozhodnutí se k ní nevztahují. Žalobkyně ale podala žádost o krátkodobé vízum podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Žalovaný proto upozornil, že dle § 168 ZPC se na řízení podle § 20 a 180e ZPC nevztahuje část druhá a třetí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 10. Pro posuzování, zda žadatel účelově uzavřel manželství, je směrodatné sdělení Evropské komise – Pokyny týkající se práva volného pohybu občanů EU a jejich rodin č. C/2023/1392. Komise v bodu 16.3 tohoto sdělení definovala zneužití jako chování, jež má sloužit výlučně účelu, kterým je nabytí práva volného pohybu a pobytu podle práva Unie, a které formálně splňuje podmínky stanovené právem Unie, ale není v souladu s účelem těchto norem. 11. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě č. COM (2014) 604 final, jehož přílohu tvoří Příručka pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU definuje v bodu II-2 účelové sňatky jako „sňatky uzavírané výlučně za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt podle uvedené směrnice, které by určitá osoba jinak neměla.“ Bod II-3.3 sdělení COM (2014) 604 s názvem „Důkazní požadavky a důkazní břemeno“ upravuje specifické zásady dokazování účelových sňatků. 12. Práva vycházející ze směrnice o volném pohybu se vztahují na žadatele tehdy, pokud splňuje tři kumulativní podmínky. Prvně musí existovat občan EU, od kterého žadatel o vízum může odvozovat nějaká práva. Zadruhé tento žadatel o vízum musí být v postavení rodinného příslušníka tohoto občana EU. Zatřetí je nutné splnit podmínku, že žadatel o vízum bude občana EU doprovázet či následovat do členského státu EU. 13. Dalším vodítkem je Prováděcí rozhodnutí Komise C(2020) 395 final, které v bodě 5.4 s názvem „Praktické pokyny, zejména pro konzuláty“ uvádí, že důraz se klade zejména na fázi, kdy pár žádá o vstupní vízum. Dokazování účelovosti sňatků je tak v zásadě nepřímé a provádí se vyhodnocením tzv. pozitivních a negativních indikativních kritérií. Podrobnosti jsou upraveny v Příručce pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU. Z ní také vyplývá, že mezi hlavní nástroje k vyšetřování účelových sňatků patří paraleln