1 Azs 296/2018 — Nejvyšší správní soud

63 A 5/2025- 69 - text  10 63 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: D. N. D., nar. X, st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2025, č. j. CPR-3700-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2025, č. j. CPR-3700-2/ČJ-2025-930310-V223 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 3. 1. 2025, č. j. KRPP-146151-36/ČJ-2024-030022-SV-50A-EU. Jím byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) uložena povinnost opustit území členských států EU a dalších smluvních států při současném stanovení doby k opuštění území nejpozději do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Podle žalobce však správní orgány nedostatečně a nesprávně posoudily přiměřenost zásahu, který jejich rozhodnutí způsobí v jeho soukromých a rodinných poměrech. Stejně nedostatečně se pak vypořádaly s nejlepším zájmem jeho nezletilé dcery. Obsah žaloby 3. Podle žalobce správní orgány ve svých rozhodnutích nedostatečně posoudily jejich dopad do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků. Napadené rozhodnutí je nepřiměřené s ohledem k podstatným individuálním skutečnostem jak z pohledu § 174a ZPC, tak i čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen: „Úmluva“) a čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 200//115/Es ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále též jen: „návratová směrnice“). Žalovaná se nedostatečně zabývala nejlepším zájmem žalobcovy nezletilé dcery. Správní orgán I. stupně si nevyžádal stanovisko příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, správní spis tak neobsahoval dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a skutkový stav nebyl řádně zjištěn. 4. Uložení povinnosti opustit území by pro žalobce znamenalo nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života jak jeho samotného, tak i jeho rodinných příslušníků, předně pak jeho partnerky a nezletilé dcery. Žalobce odkázal na obsah svého i partnerčina výslechu, které jsou součástí správního spisu. Žalobce do ČR přicestoval v roce 2008, za tuto dobu si na území vytvořil významné vazby, a to jak rodinné, sociální, tak i ekonomické. Na území pobývá v podstatě celá jeho nejbližší rodina, tedy jeho družka a dcera, které jsou držitelkami povolení k trvalému pobytu. 5. Hlavním důvodem, proč žalobce dosud nevycestoval z území ČR je jeho nezletilá dcera, kterou nemůže opustit. Dcera je na něm vzhledem k jejímu nízkému věku výrazně citově fixovaná. Žalobce je navíc jejím primárním pečovatelem. S ohledem na svou pobytovou situaci není oprávněn legálně pracovat, materiální potřeby rodiny tak zajišťuje jeho družka společně s jejími rodiči, kteří s rodinou rovněž žijí ve společné domácnosti. Žalobce vykonává domácí práce, vodí a vyzvedává dceru ze školky, hraje si s ní atd. Jeho přítomnost je pro rodinu nezbytná také z čistě praktické stránky, jelikož v případě jeho vycestování by neměl kdo o dceru denně pečovat. 6. Žalobcova družka potvrdila, že žalobce má s dcerou blízký vztah a stará se o ní, zatímco je v práci. Rovněž uvedla, že je dobrý otec a zájem o dceru projevoval i v průběhu výkonu trestu, kdy jí každý den volal. Dcera má žalobce ráda a odmalička jej vídá, je na něm citově závislá. Přestože nejsou oddáni, vnímá ho jako svého manžela a má ho ráda. Plánují společnou budoucnost, včetně svatby a dalších dětí. 7. Žalobce se domnívá, že i přesto, že na území technicky pobýval neoprávněně, jsou v jeho případě přítomny takové skutkové okolnosti, které rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území činí nepřiměřeným. Žalobce se na pracoviště správního orgánu I. stupně dostavil za účelem řešení své pobytové situace zcela dobrovolně, v žádném případě neměl v úmyslu skrývat a ani v ČR pobývat bez oprávnění po dobu delší, než je nezbytně nutné. Je třeba přihlédnout k pouze velmi omezené době žalobcova neoprávněného pobytu. 8. S vycestováním žalobce do země původu nevyhnutelně souvisí setrvání na jejím území po nepředvídatelně dlouhou dobu a není možné, aby nebylo nepřiměřeně zasaženo do práva na respektování soukromého a rodinného života nejen žalobce, ale i ostatních rodinných příslušníků. Nelze bez dalšího argumentovat tím, že uložení povinnosti opustit území je mírnějším opatřením než správní vyhoštění, či snad nejmírnějším opatřením, které lze za dané situace přijmout. Žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2021, č. j. 3 Azs 45/2019-33, dle nějž odklon řízení o správním vyhoštění do rámce řízení o povinnosti opustit území, neznamená, že správní orgán nemá již povinnost posoudit přiměřenost i u tohoto nového typu zásahu do soukromého a rodinného života cizince a je tedy povinen zvážit přiměřenost zásahu. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 15. 6. 2022, č. j. 20 A 86/2021-51, uvedl, že v určitých specifických případech není možné pro nepřiměřenost uložit cizinci ani povinnost opustit území. Žalobce zdůraznil, že i v případě vydání rozhodnutí podle § 50a ZPC je možné, aby takové rozhodnutí nepřiměřeným způsobem zasáhlo do soukromého a rodinného života cizince, k tomu citoval související judikaturu. 9. V řízení o povinnosti opustit území, které má podle návratové směrnice povahu řízení o navrácení cizince, je tak správní orgán povinen zabývat se intenzitou a proporcionalitou zásahu do základního práva účastníka řízení na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 návratové směrnice. 10. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí nijak nezabývala čl. 8 Úmluvy, nevymezila ani jakýkoli veřejný zájem na tom, aby žalobce ČR opustil. NSS také konstantně připodobňuje algoritmus přezkumu přiměřenosti k vážení na dvouramenné váze s miskami. Z judikatury NSS vyplývá, že tento proces nelze nahradit pouhým konstatováním, že rozhodnutí je přiměřené. Správní orgán I. stupně nijak nevymezil tvrzený veřejný zájem a rovněž nepřistoupil k vzájemnému poměření s opačným zájmem účastníka řízení na setrvání na území. V podstatě nepřistoupil k provedení testu proporcionality. 11. Správní orgán I. stupně se dále v podstatě žádným způsobem nevěnoval posouzení dopadu rozhodnutí z hlediska nejlepšího zájmu nezletilého dítěte, ačkoli si byl přítomnosti nezletilé dcery žalobce vědom. Žalobce přitom na potřebu brát její nejlepší zájem v potaz upozornil již v rámci svého vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán I. stupně tak měl povinnost tento aspekt posoudit. Při zjišťování jednotlivých okolností soukromého a rodinného života, by měly správní orgány zaměřit svou pozornost právě na zjištění nejlepšího zájmu tohoto dítěte, který by měly následně učinit středobodem svých úvah o přiměřenosti dopadu rozhodnutí. Jak dovodil NSS v rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, pro kvalifikované posouzení nejlepšího zájmu dítěte je zásadní dostatečné množství informací, na jejichž základě budou mít správní orgány přehled o skutečné rodinné situaci cizince a jeho dítěte. Ani pasivita cizince nezbavuje správní orgány jejich zákonné povinnosti k dostatečnému zjištění skutkového stavu. Žalobce zdůraznil, že než může být nejlepší zájem nezletilého dítěte vůbec posuzován, je třeba jej řádně definovat, jak uvádí NSS v rozsudku ze dne 17. 4. 2020, č.j. 5 Azs 94/2019-33. 12. Podle žalobce je vysoce pravděpodobné, že správní orgány rozhodly v rozporu s nejlepším zájmem dcery žalobce. S nedostatečným posouzením nejlepšího zájmu dítěte souvisí rovněž absence stanoviska příslušného Orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Absenci tohoto stanoviska žalobce vytýkal již ve svém vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán I. stupně však přesto na důkazní návrh nijak nereagoval a nejlepší zájem nezletilého dítěte opětovně nezjistil, jedná se přitom o zásadní pochybení. Skutečnost, že stanovisko Orgánu sociálně-právní ochrany dětí je možné a žádoucí, pak zároveň potvrzuje i judikatura NSS, příkladem lze zmínit rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2021, č. j. 3 Azs 5/2020-77. Skutečnost, že vypracování posudku Orgánem sociálně-právní ochrany dětí je možné, je pak potvrzena v rozsudku NSS ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1 Azs 284/2020-19, nebo ze dne 18.10. 2022 č. j. 5 Azs 33/2022-39. Vyjádření žalované 13. Žalovaná je přesvědčena, že správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy a že zjistily skutkový stav věci a zajistily ke svým závěrům dostate