63 A 7/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 7/2025- 36 - text  9 63 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: M. Z., nar. X, bytem X zastoupený JUDr. Emilem Fleglem, advokátem, se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. KK/371/DS/25-3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. KK/371/DS/25-3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč, a to k rukám jeho zástupce, JUDr. Emila Flegela, advokáta. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. KK/371/DS/25-3 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 18. 12. 2024, č. j. 51135/OD-P/24 (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Jím byl žalovaný shledán vinným jednak ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“), kterého se úmyslně dopustil tím, že dne 21. září 2024, v čase od 16:32 hodin do 16:35 hodin, v obci Dalovice, na ul. Borská a následně po odbočení z ul. Borská na účelové pozemní komunikaci, řídil osobní vozidlo zn. VW Passat, SPZ X a po zastavení vozidla se na výzvu policisty odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem; jednak ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod ZSP, kterého se úmyslně dopustil tím, že dne 21. září 2024, v čase od 16:32 hodin do 16:35 hodin, v obci Dalovice, na ul. Borská a následně po odbočení z ul. Borská na účelové pozemní komunikaci, řídil osobní vozidlo zn. VW Passat, SPZ X a při jízdě úmyslně nerespektoval pokyn policisty k zastavení vozidla dávaný zvukovým a světelným výstražným nápisem „STOP POLICIE“, kdy nezastavil a dál pokračoval v jízdě. Tím žalobce porušil § 4 písm. b) a § 5 odst. 1 písm. f) ZSP. Za to mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 32 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v délce trvání 22 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalobce tvrdí, že žalovaný pochybil, neboť rozhodl o jeho odvolání, které bylo blanketní, aniž by byl řádně vyzván k odstranění jeho vad, přestože signalizoval, že odvolání míní o důvody doplnit. Obsah žaloby 3. V žalobě žalobce uvedl, že odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podané jeho zmocněncem neobsahovalo náležitosti podle § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“), správní orgán I. stupně, potažmo žalovaný tak byl povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a pomoct žalobci nedostatky podání odstranit nebo je k jejich odstranění vyzvat a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Správní orgán I. stupně ani žalovaný tak neučinil. Žalovaný rozhodl o odvolání, aniž by znal odvolací důvody. Takový postup je však nezákonný. Žalobce citoval rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008-30, č. 1578/2008 Sb. NSS, dle nějž neobsahuje-li odvolání odvolací námitky a odvolatel požádá o stanovení lhůty k doplnění odvolání, je správní orgán povinen takovou lhůtu stanovit. 4. Odvolání žalobce splňovalo náležitost specifikace rozhodnutí a rovněž náležitost rozsahu, zatímco absence konkrétních rozporů s právními předpisy a absence tvrzené nesprávnosti předcházejícího řízení byla nahrazena žádostí o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odvolání. 5. Žalovaný zcela odtrženě od obsahu odvolání posoudil žalobcovu žádost nikoliv jako žádost o prodloužení či stanovení lhůty k doplnění náležitostí odvolání, nýbrž jako stanovení lhůty k prostudování spisu. Tím se dopustil toho, že rozhodoval o odvolání, aniž by znal námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup žalovaného považuje za zcela nepřípustný a naprosto v rozporu s ustanoveními správního řádu a také s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Dále žalobce citoval rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2014, č. j. 4 As 52/2014-31, ze kterého se podává, že v případě, nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a pomoct odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzvat a poskytnout přiměřenou lhůtu. Nic na povinnosti správního orgánu nemění skutečnost, že odvolatel k chybějícím odvolacím důvodům pouze uvedl, že odůvodnění odvolání předloží do 14 dnů. Takto formulovaným odvoláním dal odvolatel jednoznačně najevo, že odvolání hodlá doplnit ještě o odvolací důvody. 7. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce podal blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu I. stupně nedoplnil o důvody. Žalobce byl skutečně osobně vyzván k doplnění odůvodnění odvolání, nikoliv však jeho zmocněnec. Takový postup je ovšem jednak nelogický, když správní orgán I. stupně komunikoval výhradně se zmocněncem žalobce, jemu zaslal rozhodnutí, ale následně k doplnění odůvodnění odvolání vyzval výhradně žalobce, který sám žádné odvolání nepodal a nemohl tedy nepodané odvolání ani odůvodňovat. Takový postup je nezákonný, neboť podle § 34 odst. 2 správního řádu se s výjimkou případů, kdy má zastoupený v řízení něco osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. Doplnění odůvodnění odvolání přitom není případ, kdy by měl zastoupený něco osobně vykonat. Doručení výzvy žalobci nadto nemělo účinky pro běh lhůt, tedy doručení výzvy k doplnění odůvodnění žalobci nerozeběhlo lhůtu pro doplnění odůvodnění odvolání, a ta tak ani nikdy marně neuplynula. 8. Žalobce shrnul, že jelikož odvolání neobsahovalo veškeré náležitosti, je třeba jej považovat za blanketní. Správní orgán byl v takovém případě povinen žalobce vyzvat k doplnění jeho odůvodnění. Žalovaný ani správní orgán I. stupně nevyzval zmocněnce žalobce k odstranění vady odvolání, čímž bylo správní řízení zatíženo podstatnou procesní vadou, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný nesporoval, že výzva k doplnění odvolání byla chybně doručována přímo žalobci, a že je skutečně nutné, aby správní orgány k doplnění blanketního odvolání vyzvaly i v situaci, kdy sám účastník, resp. zmocněnec avizuje, že odvolání v nějakém termínu, který si sám stanovil, doplní. Není ani sporu o tom, že je judikatura správních soudů v tomto směru víceméně konzistentní a připouští jen ojedinělé výjimky z této povinnosti, což nastává především v případě procesně abuzivního jednání. K tomuto závěru došel NSS v usnesení ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 As 69/2022-17. 10. Žalovanému je z jeho činnosti známo zapojení zástupce žalobce do právně abuzivních praktik, příkladem uvedl žalovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2024, č. j. 55 A 4/2024-32. V této věci se však na ně nelze odvolávat, neboť žalovaný ani správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nikterak zneužitím práva neargumentovali a ani je žalobci či jeho zmocněncům nepřipisoval. Zástupce žalobce ve spolupráci s žalobcem či případně jeho tehdejšími zmocněnci využili chyby správního orgánu I. stupně a nebránili tomu, aby žalovaný stoupl na procesní minu, kterou mu nevědomky nastražil správní orgán I. stupně. Subjektivně je možné si postesknout, že je normální případné chyby v komunikaci odstraňovat a předat výzvu zmocněnci, žádná právní předpis ale povinnost takového hodnotově racionálního chování žalobci neukládá. 11. Je tedy pravdou, že správní orgán I. stupně adresoval výzvu k odstranění vad odvolání žalobci, ačkoliv z obsahu spisu vyplývá, že byl v daném řízení zastoupen zmocněncem. Tento postup nebyl v souladu s § 34 a zřejmě ani s § 37 odst. 3 správního řádu, a tudíž výzva k doplnění nemá účinky na běh lhůt. Současně však platí, že jakékoli procesní pochybení je třeba hodnotit z hlediska jeho vlivu na zásah do právní sféry účastníka řízení. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2017, č. j. 30 A 35/2015-32, se vyjadřoval k podobné situaci a uzavřel, že nelze dovozovat, že by každé pochybení správních orgánů bez dalšího mělo vliv na zákonnost rozhodnutí. I když ve věci bylo podáno pouze blanketní odvolání, žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela dostatečně přezkoumal. V posuzovaném případě by žalobce mohl pouze s velkými obtížemi i v případě doplnění důvodů podaného odvolání jakkoli zpochybnit zjištěný skutkový stav, případné doplnění by tak nemělo žádný podstatný dopad na samotné rozhodování žalovaného. 12. V projednávané věci žalobce nij