69 A 9/2025 – Krajský soud v Plzni

69 A 9/2025- 50 - text  13 69 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alexandrem Kryslem ve věci žalobce: N. V. H. v České republice toho času ve Věznici Ostrov, Vykmanov 22, Ostrov nad Ohří zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem, sídlem Nekázanka 888/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č.j. OAM-3348-37/ZR-2024, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č.j. OAM-3348-37/ZR-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla žalobci podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a podle § 87l odst. 3 téhož zákona mu byla stanovena lhůta k vycestování do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), definujícím požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Správní orgán rovněž nedostatečně zjistil skutečný stav věci a postupoval tedy v rozporu s § 3 správního řádu. V neposlední řadě žalovaný porušil § 2 správního řádu a § 87l odst. 1 písm. e) a § 174a zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobce dále uvedl, že primárně napadá procesní pochybení správního orgánu, kdy s ohledem na skutečnost, že žalobce již řadu let není rodinným příslušníkem občanky ČR, není možné, aby správní orgán zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka. Pokud již žalobce nesplňoval podmínku rodinného příslušníka, tak mu měl být trvalý pobyt přeměněn na trvalý pobyt „obyčejný“, a tudíž mělo být postupováno dle § 77 zákona o pobytu cizinců. 4. Dále žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečného posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Správní orgán nedostatečně posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do života dětí žalobce, které jsou v ČR plně integrovány, zůstaly v ČR bez své matky, která je opustila, a jediným jejich blízkým rodinným příslušníkem je právě žalobce. Nezletilý syn N. H. L., nar. X., je v ČR plně integrován, má zde své přátele, chodí na základní školu a případné nucené vycestování spolu s žalobcem by pro něj mělo velký dopad. Pro vývoj dětské psychiky je nucená změna prostředí velmi náročná, kdy je nutné zdůraznit, že prostředí v ČR a v domovském státu žalobce je naprosto odlišné, ať už jde o kulturní hledisko, klimatické podmínky nebo přístup ke zdravotnictví a vzdělání, a tato změna může mít fatální důsledky pro řádnou socializaci dítěte. Druhý syn N. H. L., nar. X., je již sice dospělý, sám vydělává finanční prostředky a částečně se stará o mladšího bratra, ale je to právě on, kdo by měl být předvolán k výslechu a vyjádřit se k dopadům do života celé rodiny. I mladší syn žalobce, kterému je 15 let, je již dostatečně vyspělý na to, aby mohl být předvolán k výslechu a mohl tak vyjádřit své pocity a názory ohledně možnosti odloučení od otce. Děti by po nuceném odcestování otce zůstaly zcela bez rodičů, což je v přímém rozporu i s mezinárodními závazky ČR, např. čl. 3 odst. 1 a [čl.] 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Správní orgán zcela pominul zhodnocení, co by se stalo s dětmi, pokud by byl otec nucen odcestovat. Žalobce si je samozřejmě vědom toho, že se v minulosti dopustil porušení právních předpisů, ale na druhou stranu si každý zaslouží druhou šanci, zvláště pokud má s územím ČR tolik pevných rodinných vazeb, kterými jsou jeho děti. Žalobce žije na území ČR 35 let, což je extrémně dlouhá doba, kterou nelze bez dalšího přejít. Správní orgán [mu] klade k tíži, že si neosvojil dostatečně český jazyk, avšak ve výkonu trestu rozumí všemu bez problémů, pouze při protokolu o výslechu využil svého zákonného práva, kdy je absurdní, aby toto mu bylo kladeno k tíži. Kromě přehledu návštěv si měl správní orgán vyžádat i stanovisko Vězeňské služby ČR k posouzení osoby žalobce, jaký je jeho prospěch, kolik má pochval atd. Stavět rozhodnutí na tom, že otec nespolupracuje se školou, ač je logické, že z výkonu trestu nemůže, je absurdní. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že správní orgán nebyl oprávněn a povinen posoudit chování žalobce v rámci trestního řízení, které mělo vliv na mimořádné snížení trestu, kdy mu byl udělen radikálně nejmenší trest oproti ostatním spolupachatelům. Byl to právě žalobce, kdo odhalil hlavní pachatele a kdo pomohl OČTŘ. Taktéž správní orgán bagatelizoval vztah žalobce s jeho družkou, ač bylo prokázáno, že ta jej pravidelně navštěvuje. 5. Žalobce dále konstatoval, že správní orgán uvedl, že zrušení povolení k trvalému pobytu neznamená, že žádosti o dlouhodobý pobyt nebude vyhověno a že [žalobce] může vykonávat zaměstnání i bez povoleného pobytového oprávnění. To je zcela nesmyslné, jelikož rozhodně cizinci bez povolení k pobytu nemohou vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost. Taktéž získání dlouhodobého pobytu za situace, kdy žalobce je ve výkonu trestu a v případě propuštění bude mít stále záznam v Rejstříku trestů, je de facto nemožné na několik let do budoucna. Tyto nesmyslné úvahy měly velký dopad na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož byly chybně posouzeny. 6. Žalobce dále uvedl, že nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, nikoliv správním uvážením, což však správní orgán nikterak nereflektoval. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č.j. 3 Azs 240/2014-37, ve kterém kasační soud uvedl: „Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že se shora uvedený závěr městského soudu nikterak nedotýká otázky (ne)dodržení limitů správního uvážení, jak se domnívá stěžovatelka. Ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců (jehož nedostatečná aplikace vedla městský soud ke zrušení rozhodnutí stěžovatelky), dle kterého rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince, totiž žádný prostor pro užití diskrečního oprávnění nenabízí. Posouzení, zda by správní vyhoštění mohlo představovat nepřiměřený zásah do práv cizince, je otázkou interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu, který musí být v tomto smyslu v konkrétním případě naplněn obsahem odpovídajícím posuzované věci. Jde tedy ryze o otázku interpretace a aplikace práva, jejichž přezkum správními soudy není (na rozdíl od užití správního uvážení) nikterak omezen.“ Žalobce dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014 č.j. 5 As 102/2013-34, kde se Nejvyšší správní soud vyjádřil obdobně: „Výklad pojmu „nepřiměřený zásah do rodinného nebo soukromého života“ a podřazení zjištěného skutkového stavu tomuto pojmu je ovšem otázkou výkladu práva a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav za využití citovaných kritérií stanovených judikaturou ESLP, nikoliv předmětem volného správního uvážení.“ Správní orgán nesplnil hlediska, která jsou nutná zvážit v případě takovéhoto neurčitého právního pojmu. Dle výše uvedeného rozsudku je Nejvyšší správní soud vymezil následovně: „Mezi hlediska, která berou soudy v imigračních případech v potaz, patří zejména povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (například závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem), délka pobytu cizince v hostitelském státě, doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, rodinná situace cizince (například doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru), počet nezletilých dětí a jejich věk, dále rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění), rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.) imigrační historie dotčených osob (například porušení imigračních pravidel v minulosti) a v neposlední řadě také věk a zdravotní stav cizince.“ 7. Správní orgán dle žalobce způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když „absentoval na zjištění“ veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů jak k osobě žalobce, tak jeho rodinných příslušníků. Žalobce k tomuto odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č.j. 8 As 68/2012-47, kde Nejvyšší správní soud uvedl následující: „Za druhé, při posuzování rozsahu, v jakém by byl rodinný život stěžovatele narušen, je nutné zkoumat nejen vliv ekonomický, osobní a rodinný život stěžovatele, ale i vliv na osta