7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 18/2025- 122 - text  7 55 A 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Ariamed s. r. o., IČO 26402971, sídlem Kolinec 233, Kolinec, zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Nývltem, sídlem Na příkopě 583/15, Praha, proti žalovanému: Městský úřad Horažďovice, sídlem Mírové náměstí 1, Horažďovice, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného týkající se vydání listiny prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění účinném do 29. 1. 2021, resp. podle § 61 odst. 2 písm. c) zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Řízení před správními orgány 1. Dne 13. 1. 2020 podala žalobkyně u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje žádost o povolení k provozování střelnice, k níž připojila sdělení žalovaného č. j. MH/14332/2020 ze dne 4. 11. 2020. Toto sdělení plnilo úlohu listiny prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění účinném do 29. 1. 2021. Žádosti žalobkyně o povolení k provozování střelnice bylo vyhověno. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 77 A 35/2022-151 ze dne 29. 3. 2023 bylo rozhodnutí Policejního prezidia České republiky č. j. PPR-34952-8/ČJ-2021-990405 ze dne 6. 4. 2022, kterým policejní prezidium zamítlo odvolání a potvrdilo rozhodnutí krajského ředitelství policie o povolení k provozování střelnice, zrušeno. Soud dospěl k závěru, že sdělení žalovaného ze dne 4. 11. 2020 není listinou prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních. Kasační stížnost proti rozsudku č. j. 77 A 35/2022-151 Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 As 107/2023-43 ze dne 26. 4. 2024 zamítl. 2. Žalobkyně dne 11. 7. 2024 požádala žalovaného o vydání listiny podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních. Žalovaný žalobkyni sdělil, že nemůže požadovanou listinu vydat (viz sdělení č. j. MH/13692/2024 ze dne 9. 8. 2024). Důvodem mu proto bylo to, že vznikem střelnice je do území vnášena nová činnost, kterou se mění využití území, a proto je nutné věc projednat v územním řízení. Žádosti tedy nebylo možné vyhovět. Opřel se přitom o příkaz Krajského úřadu Plzeňského kraje č. j. PK-RR/2247/19 ze dne 17. 6. 2019. 3. Dne 5. 9. 2024 žalobkyně opětovně zaslala žalovanému žádost o vyjádření, zda je nutné pro účely povolení střelnice zahajovat řízení podle stavebního zákona (resp. znovu požádala o vydání listiny). Ani v tomto případě nebylo žádosti vyhověno (viz sdělení č. j. MH/16958/2024 ze dne 17. 10. 2024). Postoj žalovaného zůstal stejný. Střelnicí je do území vnášena nová činnost, a proto je nutné věc projednat v územním řízení. II. Řízení před soudem 4. Dne 27. 3. 2025 podala žalobkyně žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Měla za to, že žádná nová činnost, kterou by se měnilo využití území, vnášena do území není. To odpovídalo i dřívějším sdělením žalovaného z let 2018 a 2020, v nichž žalovaný v obdobných případech konstatoval, že ke změně využít nedochází a není třeba žádné územní rozhodnutí. Žalovaný opětovně odkazoval na příkaz krajského úřadu ze dne 17. 6. 2019. Tento odkaz považovala žalobkyně za nepřípadný. Krajský úřad v příkazu hovořil o střelnici Otěšín, jakou spojitost měla tato střelnice se střelnicí Sedlečko – Stará Pískovna, o níž se v tomto případě jednalo, však žalovaný neuvedl ničeho. Obě sdělení považovala žalobkyně za nepřezkoumatelná. Naopak vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj, jež citoval žalovaný ve svém sdělení, hovořilo ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se obrátila s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti na Krajský úřad Plzeňského kraje. Ten však konstatoval, že žalovaný nečinný nebyl. Rovněž byl toho názoru, že věc je nutné projednat v územním řízení. Se závěry krajského úřadu žalobkyně nesouhlasila. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ve věci nečinný nebyl, což konstatoval i krajský úřad. Trval na tom, že věc musí být projednána v územním řízení. Nadto podotkl, že nemůže vydávat retroaktivní listiny. Podle současného znění zákona o zbraních není listina stavebního úřadu vyžadována (ke dni 30. 4. 2025). Listinou, kterou žalobkyně potřebovala ke své žádosti, bylo územní rozhodnutí o změně využití území. 6. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný dříve nic o retroaktivní listině nehovořil. Jediným důvodem, proč listinu nevydal, byla tvrzená nutnost projednat věc v územním řízení. Žalobkyně nadto zdůrazňuje rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 107/2023-43, který konstatoval, že se na věc novelizovaná úprava zákona o zbraních nepoužije (tedy zákon o zbraních ve znění od 30. 1. 2021 do 31. 12. 2025). To rovněž vyplývá z přechodné ustanovení v čl. II bodu 5 zákona č. 13/2021 Sb. Žalobkyně dále zdůraznila, že střelnice Sedlečko – Sádky, jež se nachází přes silnici projednávané střelnice Sedlečko – Stará Pískovna, byla povolena a žádnou listinu podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních nepotřebovala. Žalobkyně tudíž navrhla jako důkaz správní spis týkající se povolení střelnice Sedlečko – Sádky. Ústní jednání 7. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních návrzích. 8. Soud zopakoval důkaz některými listinami, které již byly součástí správního spisu a které považoval za zásadní pro posouzení rozhodných otázek. Žalobce navrhoval důkaz i dalšími listinami ze správního spisu, jejich zopakování však soud nepovažoval za významné pro rozhodnutí o věci samé. Každopádně účastníci řízení neučinili žádnou část správního spisu spornou, takže stricto sensu nebylo třeba provádět dokazování žádné, protože obsahem správního spisu se zásadně nedokazuje (srov. rozsudek ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 9. Dále soud provedl důkaz správním spisem ve věci povolení střelnice Sedlečko – Sádky. Z něj zjistil, že původně šlo o věc srovnatelnou s povolováním střelnice Sedlečko – Stará Pískovna. Ve věci Sedlečko – Sádky však nebylo vydáno rozhodnutí krajského soudu, kdežto ve věci povolení střelnice Sedlečko – Stará Pískovna byl vyhlášen rozsudek č. j. 77 A 35/2022-151. 10. Soud naopak neprovedl důkazy směřující ke zjištění toho, jak byly povoleny další střelnice v okolí, resp. jak se ve věci těchto dalších povolení vyjadřoval žalovaný stavební úřad podle § 52 zákona č. 119/2002 Sb. Z dosavadního dokazování totiž vyplynulo, že ani srovnatelné střelnice Sedlečko – Sádky a Sedlečko – Stará Pískovna nebyly povolovány srovnatelně, a to zejména proto, že v nyní souzené věci Sedlečko – Stará Pískovna byl vyhlášen rozsudek č. j. 77 A 35/2022-151, který požadoval konkrétní doplnění podkladů. Skutkový a právní stav této střelnice tak byl předurčen kasačně závazným rozsudkem soudu; obecné poznatky o jiných střelnicích s jinou procesní historií proto nemohly být pro posouzení věci významné. III. Posouzení věci 11. Žaloba není důvodná. Požadovanou listinu nelze ve skutkových okolnostech tohoto případu vydat, o čemž žalovaný žalobkyni řádně informoval. Žalovaný tedy nebyl nečinný. Povaha sporné listiny jako osvědčení 12. Východiskem posouzení je zásada, že v řízení na ochranu před nečinností s vydáním osvědčení je soud povinen se zabývat obsahem osvědčení, které žalobce žádá vydat (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Aps 3/2008-98 ze dne 16. 11. 2010, č. 2206/2011 Sb. NSS): 13. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 až 81 s. ř. s. má přípravnou povahu. Jejím účelem je umožnit, aby soud přinutil správní orgán vydat rozhodnutí (ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.) ve věci samé a také případně osvědčení. V řízení o nečinnostní žalobě tak soud zjišťuje, zda je správní orgán povinen vydat rozhodnutí, nebo osvědčení. Pokud shledá, že tomu tak je, uloží správnímu orgánu takový akt vydat. 14. Jedná-li se o akt přezkoumatelný na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, soud správnímu orgánu neuloží, jaký obsah má dotyčný akt mít, nýbrž toliko povinnost jej vydat. Obsahová stránka takového aktu pak může být přezkoumána poté, co bude vydán, v případném následném řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. 15. Jde-li však o povinnost vydat osvědčení, možnost následného přezkumu aktu v navazujícím žalobním řízení není dána, neboť neexistuje žádný žalobní typ vztahující se na osvědčení, který by byl obdobou žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Proto se soud zabývá již v rámci řízení o nečinnostní žalobě obsahovou stránkou osvědčení a zpravidla správnímu orgánu vymezí (v závislosti na tom, co je mezi stranami sporné), zda vůbec má být osvědčení vydáno a případně, vede-li se spor například o jeho určitý dílčí obsahový aspekt, též jaký ob