4 Ads 61/2010 — Nejvyšší správní soud

63 Ad 21/2025- 68 - text  7 63 Ad 21/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. Š., nar. X, bytem X právně zastoupen JUDr. Kateřinou Švecovou, advokátkou se sídlem Šafaříkovy sady 5, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28. 8. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. X o invalidní důchod takto: I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. X se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Kateřiny Švecové, advokátky ve lhůtě dnů od právní moci tohoto rozhodnutí 12 269,40 Kč na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 8. 4. 2025 byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) není invalidní s ohledem na to, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. X, kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že žalobce není invalidní, neboť podle posudku IPZS jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. Jedná se u něj o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI (postižení trávicí soustavy), odd. D (kýly), položce 2a (břišní kýla v jizvě, s poruchou funkce břišních orgánů při poruchách pasáže) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10–15 %. Lékař zvolil horní hranici uvedeného rozmezí, tj. 15 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, zvýšil lékař IPZS pro námitkové řízení podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity tuto hodnotu o 10 % bodů na celkových 25 % poklesu pracovní schopnosti. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 28. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu následujícího dne se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, přičemž žalobu odůvodnil tím, že má zato, že rozhodující příčina poklesu jeho pracovní schopnosti měla být posouzena odlišně, neboť z lékařské dokumentace je jednoznačně patrné, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je podprůměrná kostní mineralizace vzniklá v důsledku Ehlers – Danlosova syndromu. Žalovaná sice v rámci odvolacího řízení zjistila, že žalobce trpí nízkou kostní denzitou, avšak touto diagnózou se blíže nezabývala a její význam pro posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce, i přes skutečnosti konstatované v lékařských zprávách zcela opominula. Žalobce má zato, že rozhodující příčina poklesu jeho pracovní schopnosti měla být posouzena podle položky uvedené v kapitole XIII, oddíl B – Osteopatie a chondropatie, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a to právě z důvodu hodnoty T-skóre – 3, 8 SD, jehož žalobce dosahuje a jež jednoznačně svědčí pro těžkou formu osteoporózy. Podřazení zdravotních stavu žalobce pod jinou položku, jak učinila žalovaná, neodpovídá skutečným projevům jeho onemocnění. 4. Žalobce je dále přesvědčen, že je v jeho případě dána nutnost navýšení horní hranice stanovené míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky č. 359/1999 Sb., a to s ohledem na souběh více zdravotních postižení a jejich kumulativní dopad na možnost žalobce využívat dosažené vzdělá, zkušenosti a znalosti, neschopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti či na schopnost rekvalifikace. 5. Žalobce dále namítl, že jeho zdravotní stav byl zjištěn nedostatečně, neboť nedošlo k jeho osobnímu vyšetření a posudkoví lékaři vycházeli pouze z dokumentace. 6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a byl mu přiznán invalidní důchod. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná dne 19. 9. 2025 ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení o žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu. S ohledem na závěry posudku vypracovaného v rámci námitkového řízení navrhla, aby byla žaloba zamítnuta a napadené rozhodnutí potvrzeno, neboť je přesvědčena, že vypracovanými posudky byl plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobce a při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz a oba posudky považuje za objektivní, přičemž není pravdou, že by posudková lékařka IPZS nevzala v potaz zdokladovanou hustotu kostní tkáně. a horní hranici stanovené míry poklesu ve smyslu § 3 vyhlášky 359/1999 Sb. horní hranici procentního rozmezí užité položky – určenou rozhodující příčinu úbytku zkoumané schopnosti (bod 2a oddílu D kapitoly XI) evidentně navýšila o plných 10 %. Uvedla, že potřeba vyšetření posuzované osoby nevyplývá bezvýjimečně, přičemž žalobce ani blíže neupřesňuje, jaké novum by vzájemná konfrontace nad rámec excerpovaných zdrojů přinesla. IV. Posouzení věci soudem 8. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.). 9. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Ve věci bylo v souladu s § 51 a § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. rozhodnuto bez jednání. V. Rozhodnutí soudu 10. Žaloba je důvodná. 11. Námitku žalobce týkající se osobní neúčasti při posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem soud neshledal důvodnou, neboť právní úprava v ustanovení § 8 a § 16a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, obligatorně nezakotvuje osobní účast posuzované osoby. Soud odkazuje na ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity). Daný pokles invalidity je možné určit za pomocí zjišťovací lékařské prohlídky, avšak jak již bylo výše zmíněno s odkazem na uvedená ustanovení, žádný právní předpis nezakotvuje povinnost takového vyšetření, které by bylo nutné provést za osobní účasti posuzované osoby, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 65/2012-21. Tyto závěry nejsou nijak v rozporu s požadavky judikatury, neboť daný případ se netýká odnětí jednou přiznaného invalidního důchodu, který byl pobírán po dlouhou dobu, a bez náležité kontrolní prohlídky došlo k jeho následnému odebrání na základě pochybení ze strany správního orgánu, viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 97/2012-28, bod 29. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012 č. j. 6 Ads 1/2012 – 34 se Nejvyšší správní soud „zaobíral námitkou stěžovatele, že při posuzování zdravotního stavu před OSSZ Teplice nebyl podroben zdravotní prohlídce. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na § 8 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., zákon o provádění a organizaci sociálního zabezpečení podle kterého OSSZ při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby posudkovým lékařem OSSZ tedy zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž je posudkový lékař oprávněn využít podle své vlastní úvahy.“ Na projednávanou věc se tedy vztahuje výše zmíněná judikatura a okolnosti daného případu proto nedeklarují pochybení v důsledku neosobní účasti při kontrolní lékařské prohlídky žalobce. 12. K námitkám žalobce týkajícím se nedostatečného posouzení zdravotního stavu a rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů není soud oprávněný se vyjadřovat, protože se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. 13. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS